Vesnice Komáry leží na západě Ruska, jen kousek od hranic s Běloruskem. Zablácenou silnici lemují sochy a pomníky vojákům zabitým ve druhé světové válce. Těla některých z více než 12 milionů padlých Sovětů stále leží v zamrzlé bahnité půdě. Právě tady vyrostl Sergej Marajev, který se od dětství toužil stát vojákem.
"Vždy snil o tom, že bude sloužit v armádě," vypráví britské stanici ITV News jeho matka Natália Arčakovová. "Máme doma fotky z doby, kdy se fotili ve škole a kdy mi řekl: 'Mami, chci mít na sobě vojenskou uniformu.'" Po povinné vojenské službě opravdu do armády nastoupil a sloužil v Kaliningradu, uvnitř ruské exklávy ležící mezi Polskem a Litvou.
Rodiče věděli, že jejich 22letého syna letos poslali bojovat na Ukrajinu. Dokonce byl krátce nato povýšen.
Přesně měsíc od začátku ruské invaze, 23. března, ale zemřel. Rodině to přijel oznámit vojenský důstojník z nedalekého města. Sergej podle něj padl ve Zlatopilu, v Záporožské oblasti na jihovýchodě Ukrajiny. "Měl zranění páteře a boku, protože bránil obyčejné lidi, své druhy," tvrdí Sergejův otec Viktor.
Rodina o obětavosti svého syna nepochybuje. Nevědí, co přesně na Ukrajině dělal, ale jsou si jisti, že chránil civilisty. "Serjožka byl vždycky hrdina, bojoval za spravedlnost, byl vždy upřímný," říká jeho matka, zatímco stojí u hrobu obsypaného květinami, které donesli lidé z nedalekých vesnic. Sergej leží pohřben vedle svého dědečka, který, jak rodina zdůrazňuje, také bojoval proti fašismu.
Snad nezemřel zbytečně
Jak připomíná britská stanice BBC, ruská státní propaganda dělá vše pro to, aby byli tamní vojáci vnímáni mezi veřejností jako hrdinové, kteří brání svou vlast. "Pokud bychom nezasáhli teď, byla by Ukrajina za tři roky v NATO… S jadernými zbraněmi. Ukrajina by rozhodně zaútočila na Krym a pak na jižní Rusko," tvrdil například moderátor ve státní televizi v polovině března.
Ve vesnici Komáry, kam nevede pevná silnice a není tam internet ani přívod plynu, má tvrzení ruského prezidenta Vladimira Putina o "speciální operaci", která má zastavit údajné nacisty na Ukrajině, velkou váhu. Jediným zdrojem informací je pro místní státní televize, ve které prý vidí záběry, jak ruští vojáci osvobozují Ukrajince.
"Nejsem politička, ale souhlasím se speciální operací," říká Sergejova teta Světlana. "Kdyby se Putin nechoval tak, jak se chová, možná by to i tady v Rusku bylo mnohem horší než teď." O útocích na Kyjev nebo Lvov, bombardování Mariupolu nebo o masakru v Buči lidé nic nevědí. A ani vědět nechtějí. "Musíme věřit, že Sergej nezemřel zbytečně," dodává.
Moskva od začátku války na Ukrajině zveřejnila počty vlastních obětí jen dvakrát. Naposledy koncem března uvedla, že zemřelo 1351 ruských vojáků. Nicméně podle Kyjeva už na Ukrajině padlo přes 20 tisíc Rusů.
Mluvit v Rusku o tom, že na Ukrajině ve skutečnosti umírá mnohem více vojáků, než tvrdí oficiální čísla, je přitom trestné. Řada rodin ani neví, kam se jejich synové poděli nebo jestli je ještě někdy uvidí.
"Nikoho neopustíme"
Ačkoliv se jedním z hesel války stalo "Nikoho z našich neopustíme", těla mnohých ruských vojáků zůstala na Ukrajině, píše americký list Washington Post. Ustupující jednotky neměly čas, sílu nebo vůli odvézt jejich ostatky zpět do Ruska.
Ale ani tam, kde lidé mají internet, často nevěří zprávám, které odporují tvrzení Kremlu. "Věřím ruské televizi, proč bych neměla? Internetu nevěřím," říká pro BBC seniorka Nina Ivanovna z městečka Kostroma východně od Moskvy.
Jeden z místních mužů, Michael Orčikov, byl zástupcem velitele motostřelecké brigády. Pohřeb měl s vojenskými poctami a na rakvi položenou ruskou trikolóru. "Ztráta syna, bratra nebo otce je vždy tragédií, ale jsme hrdí na to, že zemřel, zatímco bránil náš lid, naše děti, naši zem," zaznělo na pohřbu. Michaela stejně jako Sergeje místní berou za obránce vlasti.
