Je podle vás pravda, že se Vladimir Putin a lidé kolem něj začali Alexeje Navalného a jeho vlivu obávat?
Nevidím Putinovi do hlavy, takže je těžké na tuto otázku přesně odpovědět. Myslím si však, že se obávají budování statusu Navalného jako hlavního lídra opozice. To je i důvod, proč Putin zásadně nevyslovuje jeho jméno na veřejnosti. O to představitelům režimu jde. Nechtějí, aby byl Navalnyj vnímán jako hlavní, největší soupeř Putina. Jiná věc je, jestli Navalnyj a dění kolem něj jsou skutečně bezprostřední hrozbou pro režim. A to si myslím, že nikoliv - hnutí kolem Navalného není tak silné.
Často se píše o tom, že Rusové mají od 90. let strach ze změn, z něčeho, co zavání revolucí. Dá se ale říci, že teď už by si mnoho Rusů změny přálo?
Jednoznačně lze říci, že velká část ruské společnosti je už unavená režimem. Kdyby se režim rozhodl změnit prezidenta, tak by to určitě zvýšilo jeho oblibu. Jasně vidíme, že popularita Vladimira Putina v posledních letech klesá. Když se po roce 2000 stal prezidentem, byl oblíbený a jeho vláda měla legitimitu. Teď se ale čím dál víc stává problémem.
Když se dnes Rusů zeptáte, jestli by si přáli nějaké politické změny, tak mnoho z nich řekne, že ano. Když se ale zeptáte jaké, řada z nich se jen dlouze zamyslí. Podle mě většina Rusů není připravena zaplatit za případnou změnu vysokou cenu. Rozhodně ne jakoukoliv cenu.
Z toho vychází i odpověď režimu na současné protesty související s Navalným. Je to tvrdá odpověď, aby bylo každému jasné, že změna bude bolet. Kdo protestuje, musí počítat s tím, že může být zatčen nebo zavřen. Režim dává najevo, že se nevzdá, a kdo to od něj žádá, musí počítat s následky.
Hraje nějakou roli v nespokojenosti i epidemie koronaviru a zhoršená ekonomická situace?
Hraje a je to vidět na tom, jakou podobu mají protesty v různých městech a regionech. Dříve byly politické demonstrace hlavně v Moskvě. Demonstrace kvůli sociálním nebo ekonomickým problémům se konaly i v regionech, ale vyloženě politické požadavky obvykle zaznívaly jen v Moskvě.
Teď jsou protesty v Petrohradě skoro stejně početné jako v Moskvě, ačkoliv Petrohrad byl vždy politicky méně aktivní než metropole. Jenže v Moskvě místní úřady zvládly epidemii koronaviru relativně dobře, mnohem lépe než v Petrohradě. V Rusku panují velké rozdíly mezi vedením různých regionů a měst a stejně tak v jejich vnímání lidmi. To petrohradské je teď velmi nepopulární a lze jasně vidět, že silnější demonstrace jsou tam, kde lidé nejsou spokojení s místními úřady.
Pokud by Navalnyj mohl založit politickou stranu a hypoteticky s ní kandidovat ve svobodných volbách, kolik procent hlasů by podle vašeho odhadu mohl získat?
Jak znám Navalného, tak by pro něj bylo velmi těžké zformovat politickou stranu. Je to dost konfliktní člověk a špatně kolem sebe snáší jiné názory. Jestli s ním někdo z devadesáti procent souhlasí a z deseti procent ne, tak už je to pro Navalného problém.
Každopádně existenci a kandidaturu Navalného strany je těžké si představit bez určitého politického oteplení, bez změny postoje současného režimu. Kolik hlasů by za takové situace Navalnyj získal, je těžké odhadovat. V roce 2013 kandidoval na starostu Moskvy a dostal něco přes čtvrtinu odevzdaných hlasů.
Podporu Navalného napříč Ruskem bych ale nepřeceňoval. Mnoho lidí jeho názory nesdílí a rozhodně se nedá říci, že by byl v Rusku nejpopulárnějším politikem. Jeho volební úspěch by ale závisel na konkrétní volební kampani. Na tom, kdo by kandidoval proti němu a tak dále.
Ono to vypadá, že na jedné straně je Putin jako člověk režimu a na straně druhé Navalnyj jako muž opozice. A že jsou to politici, ke kterým neexistuje alternativa. Ale taková dichotomie, taková polarizace ve skutečnosti v Rusku není. Pokud by byly volby skutečně svobodné, byly by hrozbou pro Putina a jeho stranu Jednotné Rusko, ale možná i pro pozici Navalného jako hlavního lídra opozice.
Domníváte se, že protesty budou pokračovat?
Myslím, že se nepodaří udělat z nich pravidelnou týdenní záležitost. Jak jsem zmínil, režim zareagoval velmi tvrdě, protože se snaží lidi varovat, že nepřipustí pravidelné protesty, jaké byly v Bělorusku. Policie v Moskvě reagovala tak tvrdě jako snad ještě nikdy. Chtěla to hned ze začátku utnout, zatýkat organizátory protestů a i pouhým účastníkům dát najevo, že také mohou být zatčeni.
Z pohledu režimu vlastně nejde o tak výjimečné události. V Rusku se konaly i v minulých letech podobné demonstrace. Například nedávno v Chabarovsku nebo v roce 2011 v Moskvě, kdy se sešlo nějakých 140 tisíc lidí. Režim nebude váhat použít sílu, a když bude potřeba, tak buď zatkne a posadí do vězení všechny demonstranty, nebo před volbami přidá Rusům peníze. Je to režim, v němž si lidé budují pozice dvacet let a nevzdají se kvůli jiným, kteří je na ulici vyzývají k odchodu.
