Praha - Loňský rok začal plynovou krizí, dva týdny velká část Evropy nedostávala kvůli sporům mezi Ruskem a Ukrajinou plyn.
Začátek letošního se bez podobného dramatu zdánlivě obešel. Moskva a Kyjev se dohodly na smlouvě, která by měla platit deset let. Na Silvestra to potvrdil jak ruský Gazprom, tak ukrajiský Naftogaz.
Jenže: Už 3. ledna Rusové oznámili, že zastavují dodávky Bělorusku - tentokrát ropy. Přes běloruské území přitom strategická surovina proudí i do Německa a Polska, a samotní Bělorusové mají zásoby asi tak na týden.
Spor postsovětských zemí, v němž jde znovu o platby a cenu za transfer, zatím Evropskou unii nezasáhl. Němci i Poláci nicméně v této chvíli nemají jistotu, že k nim ropa poteče i v polovině ledna. Jejich osud drží v rukou Minsk, jemuž dali Rusové podmínky.
Rok s plynem v zádech
V Praze a Bruselu přesto panuje energetický optimismus.
"Jsme připraveni lépe než loni. RWE má v Česku naplněné plynové zásobníky. Česko má nyní dostatečné rezervy na dlouhou dobu," řekl novinářům na začátku prosince český ministr průmyslu Vladimír Tošovský.
Evropská unie s Ruskem podepsala v listopadu memorandum o tom, že se obě strany budou s předstihem informovat o problémech v dodávkách energie a společně jim budou předcházet a pokud nastanou, tak je řešit. Dohoda se týká plynu, ropy i elektřiny.
Rok 2009 byl vůbec rokem plynu. Nejen kvůli krizi, ale také kvůli uzavření smluv o výstavbě hned tří plynovodů.
Rusko prosadilo dva své projekty. Nordstream po dne Baltského moře a South Stream, který povede přes Bulharsko, Srbsko, Maďarsko, Řecko a Slovinsko do Itálie.
South Stream bude uveden do provozu v roce 2015, jako poslední tranzitní země vyslovilo souhlas s projektem Slovinsko v polovině listopadu.
(Text pokračuje pod grafikou)
Na Nordstreamu už se dokonce začalo pracovat. Finsko začalo likvidovat staré miny na mořském dně v okolí Helsinek, které pocházejí z druhé světové války a byly určeny k obraně před sovětským útokem. Nyní by vadily plynovodu.
Spása přijde z Iráku
Třetím projektem je ten, který původně nejvíce prosazovala Evropská unie i Česko. Jde o plynovod Nabucco, který se vyhýbá Ukrajině i Rusku a měl by tak snížit evropskou závislost na ruském plynu.
"Na konci roku 2014 začne proudit Nabuccem první plyn. Bude z Iráku, v dalších letech pak počítáme také s Ázerbájdžánem a Turkmenistánem," potvrdil ředitel konsorcia Nabucco, Rakušan Reinhard Mitschek.
Zemí, která by tedy teoretciky měla jako první alespoň trochu snížit závislost Česka a jiných zemí ny plynu z Ruska, tak tedy bude Irák. Nabuccem by měl proudit plyn ze severní části země.
Podepsaání dohody o výstavbě plynovodu Nabucco patřilo mezi priority českého expremiéra Mirka Topolánka v době, kdy Česká republika v první polovině roku předsedala Evropské unii.
(Text pokračuje pod grafikou)
Velvyslanec ČR pro nergetiku Václav Bartuška nicméně v rozhovoru pro Radiožurnál prohlásil, že nějaké radikální omezení závislosti na Rusku je zatím iluzí.
"Evropská závislost na vnějších dodavatelích stále poroste. Domácí produkce zemního plynu v EU klesá, bude výrazně klesat i dále, v Británii, Dánku. Čili Evropa bude dovážet stále více zemního plynu. A velké procento z něj bude dovážet z Ruska. Jestli to bude 50 nebo 60 procent už v tom ruském vlivu tak velkou roli mít nebude," uvedl Bartuška.
Vraťme se ale do současnosti: Navzdory rusko-běloruské roztržce to v této chvíli nevypadá, že leden 2010 bude pro unii stejně kritický jako leden 2009. Mrznout v Evropě kvůli nedostatku energetické suroviny by nikdo neměl.
"Neočekáváme žádné konflikty a problémy s ukrajinskými platbami za náš plyn," uklidňoval ještě krátce před Vánoci ředitel ruského plynárenského gigantu Gazprom Alexej Miller.
