Vy jste už před časem upozorňoval, jak důležitá je pro Rusko celá oblast Černého moře. Takže Rusům nejde jen o blokaci ukrajinského exportu?
Černé moře je pro Rusko nesmírně strategicky důležité. Je zásadní pro ruské aktivity ve východním Středomoří, na Blízkém východě, v Sýrii. Černým mořem nyní v podstatě probíhá nová železná opona. Na jedné straně je NATO, na druhé Rusko. Svým způsobem je tato oblast pro Moskvu nyní důležitější než Pobaltí.
Jaká by měla být odpověď NATO?
Potvrzuje to, jak důležité je posilování NATO v Bulharsku a Rumunsku. Obecně pak musíme přijít se strategií, jak těmto nelegálním praktikám Ruska čelit tak, abychom sami neporušovali dohody z Montreux (konvence o volném používání průplavů z roku 1936 - pozn. red.).
Říkáte, že právě po zkušenosti s Ukrajinou či Gruzií nelze vyloučit ruskou agresi v Pobaltí. Tam je ale přece zásadní rozdíl v tom, že je v NATO. A i kdyby Severoatlantická aliance nezareagovala hned, ve výsledku by Rusko zaplatilo obrovskou politickou a vojenskou cenu. Proč by se do něčeho takového pouštělo?
Ta otázka je namístě a je opravdu těžké si na ni jednoduše odpovědět. Představit si, proč by to Rusko dělalo?
Nebezpečí se ale skrývá v tom, aby právě kvůli naší vlastní nejistotě Moskva nedošla k představitelnému, ale zcela mylnému závěru, že NATO by na její případný útok neodpovědělo. Pokud by Rusové usoudili, že aliance je rozdělená, mohli by uvěřit i tomu, že jejich kalkulace je správná a že nedokážeme adekvátně, jednotně reagovat.
A jde také o mimořádně citlivou otázku jaderných zbraní, kterou mají v hlavě asi všichni evropští lídři. Řekněme, že jste vládní politik, třeba premiér, v některé jihoevropské zemi NATO. Pak vás opravdu může napadnout otázka: Chci jít kvůli Lotyšsku nebo Litvě do atomové války?
Podle amerických zdrojů, například podle novináře Boba Woodwarda, Rusko skutečně varovalo ministra obrany Jima Mattise, že v případě konfliktu v Pobaltí by neváhalo nasadit "taktické jaderné zbraně". Věříte, že by NATO udrželo jednotu?
Já jsem přesvědčen, i když jsem tak v předešlé odpovědi možná nezněl, že odpověď zní ano. Aliance by byla schopna společné akce.
Nicméně opakuji, že tím největším nebezpečím je, aby si to Rusové nevyhodnotili opačně. A proto už jen ukázka soudržnosti ze strany NATO je stejně důležitá jako soudržnost samotná. Každý vůdčí politik zemí NATO, včetně amerického prezidenta, to musí zcela jasně, bez jakékoli pochyby přijmout a zdůrazňovat. Jsme v tom společně, šlo by o jednotnou spojeneckou odpověď.
Kdo je Ben Hodges?
Tříhvězdičkový generál americké armády ve výslužbě byl od listopadu 2014 do prosince 2017 vrchním velitelem amerických pozemních sil v Evropě. V letech 2012 až 2014 působil jako velitel na Velitelství operací pozemních sil NATO.
Je veteránem válek v Iráku a Afghánistánu. V rámci operace Irácká svoboda na začátku tisíciletí velel 101. výsadkové divizi. Později stál v čele Regionálního velitelství - jih v Kandaháru v Afghánistánu. V současnosti působí v prestižním washingtonském think-tanku CEPA.
Pro Rusko by to už nebylo tak snadné
Mohlo by ale NATO vůbec vzdorovat případné ruské invazi do Pobaltí? Podle studie amerického think-tanku RAND Corporation z roku 2016 by Rusko během 60 hodin obsadilo hlavní města pobaltských států. A to konvenčními prostředky, bez jaderných zbraní.
Nejsem si vůbec jistý, že by v současnosti bylo pro Rusko tak snadné obsadit Tallinn, Rigu nebo Vilnius. Možná ještě před čtyřmi lety, což byla situace, ze které původně vycházeli v RAND Corporation, ale to se už výrazně změnilo. Všechny tři země Pobaltí mezitím udělaly mnoho pro svoji vlastní obranu.
Stejně důležité je, že reagovalo také celé NATO, které má dnes v Pobaltí a v Polsku mezinárodní předsunuté bojové skupiny. Jde o 5000 vojáků.
A rovněž my, Američané, jsme zpátky v Evropě. Když jsem v roce 2014 přebíral velení amerických pozemních sil v Evropě, neměli jsme tu jediný tank. V současnosti jich je už 80, což představuje jednu americkou obrněnou brigádu, která v Evropě působí na rotační bázi. Navíc předpokládáme, že tu rozmístíme další vybavení, nejméně pro další dvě brigády. Dohromady to bude 240 tanků.
Pokud jde o vojáky, stále to ale bude rotační přítomnost. Vaši vojáci zde nebudou nastálo. Polsko nabídlo, že by chtělo stálou americkou základnu a že by ji z velké části i financovalo. Vy jste ale byl - jako jeden z mála respektovaných hlasů - proti. Upozorňoval jste, že by to mohlo být nad kapacitu amerických pozemních sil.
Kongres před nedávnem uložil Pentagonu vypracovat studii proveditelnosti případného zřízení základny. Tato analýza posoudí vedle dopadu na alianci právě i dopad na americkou armádu. Zda by to pro ni bylo kapacitně proveditelné a udržitelné.
Ze strany Polska je to dobře míněná nabídka. Z naší strany ji teď posoudí zkušení lidé na ministerstvu obrany.
Ještě jako velitel amerických pozemních sil v Evropě jste opakovaně upozorňoval, že zásadním problémem je pomalý pohyb jednotek po Evropě. Kvůli nevyhovující dopravní infrastruktuře i kvůli zákonům jednotlivých zemí. Zlepšilo se to od vašeho odchodu z velitelské pozice?
Krátká odpověď zní, že ano. Klíčem je, aby úřady v jednotlivých zemích, tamní vlády a parlamenty vzaly opravdu vážně, že schopnost rychlých přesunů je důležitá věc. Je nezbytná proto, abychom mohli ukázat věrohodnou odstrašující sílu. Že v případě útoku budeme na místě, že jsme schopni rychle posílit už zmíněné předsunuté bojové skupiny.
Jednou částí problému jsou investice do infrastruktury, abyste mohli vypravovat více vlaků, aby technika projela tunely, aby pod ní nespadly železniční a silniční mosty… A vedle toho je legislativní část. Když to sečtete za různé státy, tak je potřeba změnit doslova stovky různých zákonů.
Zpočátku se mi příliš nedařilo to Evropanům vysvětlovat, ale už se to změnilo. Posílení vojenské mobility se teď stalo jedním z projektů iniciativy PESCO (program vojenské spolupráce zemí Evropské unie). To je důležité, protože to není jen problematika vojáků a ministerstev obrany, ale mnoha dalších oblastí. Jde i o dopravní problematiku, takže je potřeba účast ministerstev dopravy, vnitra a tak dále.
Dávat větší pozor na Čínu
Z vyjádření amerických vojenských velitelů vyplývá, že vedle Ruska považujete za ústřední - a větší - vojenskou hrozbu Čínu. Vy sám jste uvedl, že USA a Čína se do patnácti let s vysokou pravděpodobností ocitnou ve válce. Zároveň ale říkáte, že konflikt není nevyhnutelný. Co by se mělo stát, aby ke střetu nedošlo?
Byly by potřeba tři věci. Zaprvé je to opět věrohodný a silný prvek odstrašující síly. Musíme zajistit, aby bylo Číňanům zcela jasné, že máme prostředky, námořní sílu a leteckou sílu, které jsou dostatečným varováním, aby neudělali obrovskou chybu. Aby viděli, že kdyby snad mělo dojít k námořnímu konfliktu, tak nás nepřetlačí.
Zadruhé musíme mít na místě velmi silný evropský pilíř, aby Číňané ani Rusové nemohli kalkulovat s tím, že naše vojenské síly nebudou schopny bojovat v Asii, protože Evropu bychom tím nechali bezbrannou.
A zatřetí Západ a naši spojenci v Pacifiku musejí Čínu hnát k zodpovědnosti za to, jak se chová. Evropská unie, Světová obchodní organizace a další mezinárodní instituce by měly po Číně vyžadovat transparentnost. Kam a proč investuje? A postavit se účinně tomu, jak Čína krade technologie. Vědět a monitorovat, za jakým účelem přicházejí na západní univerzity tisíce vědců a studentů, u kterých se pak například ukáže, že jde o příslušníky čínské armády.
Musíme být obecně mnohem pozornější a informovanější ohledně toho, co Čína dělá, a západní svět by se v tom měl sjednotit.
Podle čerstvé studie Pentagonu americké vojenské síly ztrácejí svůj náskok před Ruskem a Čínou. USA přitom na obranu dávají desetkrát více než Rusko a čtyřikrát více než Čína. Vy máte 11 letadlových lodí, Čína jednu. Je konkrétně Čína opravdu takovou hrozbou, nepřeceňujete její nebezpečí?
Rozhodně ne. Zaprvé srovnání toho, kolik utrácíme ve vztahu k Rusku a Číně, není relevantní, protože jenom USA mají globální odpovědnost. Ať už jde o jaderné odstrašení, které je velmi drahé, nebo americké vojenské námořnictvo, které zaručuje pro všechny ostatní státy otevřenost a bezpečnost námořních obchodních cest. Čína a Rusko nic takového nedělají, žádnou takovou odpovědnost nemají.
A zadruhé, kdyby došlo ke konfliktu, tak by to nebyl střet jako z druhé světové války, kde jste měli na jedné straně americkou flotilu a na druhé japonskou. Kdy proti sobě šly desítky lodí a stovky letadel. My máme sice 11 letadlových lodí, ale Čína buduje umělé ostrovy v Jihočínském moři, na které pak může umístit raketové systémy, jejichž dosah a kapacity mohou do určité míry vyrušit schopnosti našich letadlových lodí. A mimochodem, z těch 11 lodí vždy tři až čtyři procházejí pravidelnou údržbou v amerických přístavech, takže to není tak, že bychom je všechny měli rozmístěny po světových mořích.
V každém případě se asymetrickému přístupu, který praktikuje Čína, musíme neustále přizpůsobovat. Už teď je zcela zřejmé, že bychom potřebovali rozšířit a modernizovat právě naše vojenské loďstvo, což samozřejmě stojí obrovské prostředky. A proto tlačíme na spojence, aby převzali část odpovědnosti tam, kde mohou. Aby investovali do své obrany v Evropě.
