Peking - Nejlidnatější země světa není jenom levným producentem výrobků všeho druhu a největším příjemcem zahraničních investic.
Kromě toho, že v masovém měřítku nakupuje státní obligace, včetně těch amerických, a je po Kanadě druhým největším obchodním partnerem USA, se loni stala také největším poskytovatelem úvěrů.
A to přímo globálním. Investuje v Africe, Asii, stejně jako v Latinské Americe.
Podle propočtů deníku Financial Times poskytla Čína v letech 2009 až 2010 rozvojovým zemím, i když nejenom jim, půjčky v hodnotě 110 miliard dolarů. To je vyšší suma, než jakou za stejné období mohla uvolnit Světová banka, která po dlouhé roky hrála prim v úvěrování států třetího světa.
Čínská rozvojová banka (CDB) a Čínská banka pro vývoz a dovoz (Eximbank) dnes totiž poskytují mnohem výhodnější podmínky než jiní věřitelé, zejména co se týče výše úroků a objemu úvěrových tranší.
Soudruzi kapitalisté
Někdejší Říše středu mohla těžit z toho, že byla daleko méně než průmyslově rozvinuté země postižena celosvětovou finanční a hospodářskou krizí z let 2008-2009.
Zatímco se USA, Japonsko a Evropská unie ocitly v červených číslech, čínské hospodářství zaznamenávalo až devítiprocentní růst. Čína nemusela sanovat své banky a měla proto k dispozici mnohem více volných peněžních prostředků.
Čínské peníze dnes proudí do celého světa a jejich zásoba se zdá být nevyčerpatelná. Peking se podílí na přímých investicích do angolské ropy, chilské mědi či výroby elektrické energie v Indii.
Obrovské sumy peněz jsou plodem autoritativního systému využívajícího obrovskou masu levné pracovní síly, která produkuje bohatství koncentrující se v rukou několika málo vyvolených.
Vesměs se jedná o příslušníky komunistické nomenklatury, zejména z řad mladší generace stranických a svazáckých kádrů, která svou politickou moc, kontakty a vliv využila k tomu, aby ve svých rukou soustředila moc ekonomickou.
Více než čtyři pětiny čínské populace, přibližně jedna miliarda osob, zato živoří, zejména na venkově. Průměrný roční příjem činí v Číně necelé čtyři tisíce dolarů (72 tisíc Kč), na ten ale dosáhne jen malá část obyvatelstva.
V roce 2010 se zato počet čínských milionářů zvýšil o třicet procent na 500 tisíc. Podle časopisu Forbes, který pravidelně sestavuje žebříček nejbohatších lidí světa, je pak v Číně 128 dolarových miliardářů.
"Většina Číňanů vůbec netuší, jak vypadá život v Pekingu či Šanghaji," řekl deníku Spiegel on-line profesor Horst Löchel, který nyní v nejlidnatějším čínském městě vyučuje ekonomii. "Šest set milionů Číňanů žije na venkově, kde zčásti ještě panují středověké poměry."
Kritická mez sociální nerovnosti
Právě neustále se rozevírající propast, která v Číně dělí "horních deset tisíc" od zbytku populace, dnes představuje největší problém pro zemi pohrobků Velkého kormidelníka.
Loni se ceny v průměru zvedly o pět procent, ceny potravin dokonce o desetinu. Zvýšení bohatí nepocítili ani v nejmenším, chudí zato do všech důsledků.
Zatímco úzký pás území na východě země, s Pekingem, Šanghají a Hongkongem, vzkvétá, vnitrozemí stagnuje. Již v blízké budoucnosti se to může projevit mimo jiné i na hospodářském růstu země.
Podle Löchela Čína už překročila kritickou mez nerovnosti mezi hrstkou bohatých a masou chudých lidí.
Nebezpečí hrozí zvenku
Čína již řadu let žije z obrovských přebytků v obchodní bilanci. Své výrobky může díky silně podhodnocené měně velmi levně a v obrovském množství vyvážet. Čínský jüan je podle expertů podhodnocen ve vztahu k dolaru asi o třicet procent.
Pokud by ale Peking přistoupil na požadavek Spojených států a svou měnu náležitě upravil, znamenalo by to pro čínské hospodářství katastrofu.
"Vnější rizika pro hospodářský rozvoj Číny jsou mnohem větší než ta vnitřní," říká Rolf Langhammer z Institutu pro světovou ekonomiku v severoněmeckém Kielu.
Peking tak bude dělat všechno možné proto, aby trůn největšího světového exportéra, z něhož v roce 2009 sesadil Německo, jen tak neopustil.
Naopak, bude usilovat o to, aby v žebříčku největších ekonomik světa Čína co nejdříve předstihla Spojené státy. Zatímco hrubý domácí produkt představoval loni v USA 14,8 bilionu dolarů, v případě někdejší Říše středu činil již 10,1 bilionu USD.
