Kyjev - Střet mezi vládou prezidenta Viktora Janukovyče a opozicí se na Ukrajině přiostřuje.
Radikální demonstranti obsadili několik úřadů v západní části země a v Kyjevě, a to včetně tří ministerstev, kvůli čemuž ministryně spravedlnosti pohrozila výjimečným stavem.
Opoziční předáci zároveň odmítli nabídku prezidenta, aby se postavili do čela vlády. Označili to za tah, jímž chce Janukovyč získat čas a rozdělit své odpůrce.
Opozice chce nové prezidentské volby, ministr vnitra Vitalij Zacharčenko ale říká, že naděje na dohodu je malá, a nepřímo hrozí použitím síly.
Mrtvých přibývá: po sobotním úmrtí dalšího demonstranta stoupl počet obětí protestů minimálně na čtyři, podle některých zdrojů jich ale je už sedm.
Ukrajinistka Rita Kindlerová v rozhovoru pro Aktuálně.cz říká, že Janukovyč jen poslouchá Moskvu a vnucuje Ukrajině model, který existuje v Rusku a Bělorusku.
A.cz: Ukrajinci byli přes všechny spory v uplynulých dvou desetiletích pověstní tím, že vše řešili bez násilí. Včetně oranžové revoluce v roce 2004. Přestává to teď platit?
Ne, nepřestává, je třeba si uvědomit trochu pozadí všeho. Nejen já jsem dle nejrůznějších indicií přesvědčena o tom, že instrukce dostává ukrajinská vláda z Kremlu, viz. ten pendrekový zákon.
A tak "perfektně" odvedená práce Berkutu a titušek (provokatérů) je na ukrajinské poměry příliš dokonalá - nic proti Ukrajincům, ale berte v úvahu jinou mentalitu - Ukrajinci nejsou Rusové. To, co je běžné v Rusku, na Ukrajině běžné nebylo a není. Proto každý soudný člověk, který ví, jak co na Ukrajině funguje, či spíš často nefunguje - já tam jezdím téměř dvacet let - uzná, že takhle by ukrajinské složky dlouhodobě fungovat nemohly a ani nechtěly.
Je i s podivem, kolik provokatérů a členů speciálních jednotek je. Pokud by do celé věci nebyl zapojen Kreml, Janukovyč a jeho vláda už se dávno domluvili s představiteli opozice a vrátil by se jakýsi status quo. Tedy slibování do budoucna, ale nedošlo by k žádnému krveprolití, tím méně k mrtvým.
A.cz: Ukrajina je jiná než Rusko nebo Bělorusko. Mohl by Janukovyč vůbec reálně počítat s tím, že vytvoří na Ukrajině autoritářský režim jako Putin nebo Lukašenko? Nebo jak si zákony omezující svobodu slova a shromažďování z minulého týdne vyložit?
Zákony jsou okopírované z těch ruských. Janukovyč by možná rád byl něco jako Lukašenko či Putin, ale je jen loutkou řízenou z Moskvy a spokojí se s primitivním přisluhovačstvím, stejně jako jeho vláda. Kdyby byl inteligentnější, zajistil by si autoritářský režim pomalým omezováním svobod, žádnou drsnou akcí. Proti pozvolnému utahování šroubů by se tak masově protestovat nemohlo.
Možná měl v rukávu jakýsi plán B po nepodepsání asociační dohody, kdy by zase začal slibovat, prostě by oddaloval moment podpisu, dal jakési záruky, byť vylhané, do budoucna. Takto podle mého došlo k předem připravenému scénáři dohodnutému s Moskvou před summitem ve Vilniusu (na konci listopadu tam Janukovyč oproti očekávání nepodepsal dohodu s EU - pozn. red.), nebo se jen využilo náhlého a i pro Moskvu zřejmě nečekaného protestu.
A.cz: Když jsem byl v prosinci na Ukrajině, poslanec parlamentu za Stranu regionů Dmitrij Svjataš mi bez obalu řekl, že největším problémem Ukrajiny je to, že jde vlastně o dvě země v jedné. Západ a východ se od sebe liší. Blíží se to podle vás pravdě, nebo jde spíš o černobílé klišé?
Platí i neplatí obojí. Tohle si, myslím, uvědomili Ukrajinci během Oranžové revoluce, že Ukrajinu dělit nehodlají. Málo se mluví o tom, že i na východě Ukrajiny nežije jen "lumpenproletariát", který uměle vytvořil Sovětský svaz, neboť právě východ Ukrajiny byl nejvíce postižen umělým hladomorem ve 30. letech. Obyvatelstvo bylo "dosazeno", není zakořeněno, podmínky, které tam za SSSR vznikly, často nadále trvají, pro současnou garnituru je to velice výhodné.
Lidé se tam na jednu stranu cítí být Ukrajinci, i když hovoří rusky či spíše suržykem (mix ukrajinštiny a ruštiny), na druhou stranu jsou médii i mocí udržováni ve strachu ze Západu, o budoucnost, o práci, stále žijí v mýtu o Donbasu, který živí celou Ukrajinu, a podobně.
Je to schizofrenní rozdvojení osobností. Ale i na východě Ukrajiny žijí vzdělaní, inteligentní lidé, kteří mají zcela proevropské postoje, ale je jich menšina a ke slovu se dostávají obtížně, spíše vůbec.
A.cz: Máte představu o tom, kdo jsou ti mladíci, kteří se bijí v centru Kyjeva s policejními těžkooděnci? Souhlasíte s tím, že jde o krajně pravicové skupiny, které nemají s revolucionáři na náměstí Nezávislosti mnoho společného?
V každém protestním hnutí se najde dostatek těch, kteří jdou prostě mlátit. Ale těch je tady menšina. Základ protestů a většina účastníků jsou zcela normální obyvatelé, a navíc často vzdělaní lidé. Dle odhadů sociologů je na Majdanu šedesát procent vysokoškolsky vzdělaných lidí.
Pokud někdo tvrdí, že těžkooděnci z Berkutu (speciálních policejních oddílů) pouze zakročili, když je začali napadat demonstranti, tak to je lež. Zaprvé tu jsou titušky - provokatéři -, takže zaútočit na bezbranné demonstranty se dá po jediném hození kamenem nějakého provokatéra. A demonstranti se pak pochopitelně brání. Kdo by se nesnažil bránit vlastní život?
Připadá mi také zcela absurdní název "pravoochoronni orhany" (orgány bránící právo). To je výsměch všemu. Nedodržují žádná pravidla - ukrajinské zákony ani mezinárodní konvence. Používají vodní děla za mrazu, ostré náboje, střelbu do hlav a hrudníků, obrněné transportéry, slzný plyn.
A.cz: Často se hovoří o tom, že ukrajinské politické strany jsou vlastně seskupeními, které řídí z pozadí velcí finanční a průmysloví oligarchové. Nakolik to odpovídá skutečnosti?
Byznys je rozhodně na Ukrajině úzce propojen s politikou, a to často i na mnohem nižších úrovních, než je skupina několika oligarchů. Kladu si ale otázku, zda takto vyeskalované násilí je pro ukrajinské oligarchy výhodné. Myslím si, že by jim měl spíše vyhovovat stav nejasnosti, šedé ekonomiky, sice silného prezidenta a jeho strany, ale se zdáním jisté stability či klidu.
Pokud za rozhodnutími vlády stojí Kreml, tak si nejsem jista, jestli to je úplně to pravé ořechové. Pro ukrajinské byznysmeny spolupracující, a snad i financující Stranu regionů by finanční ztráty byly příliš velké. Nicméně platí: Když nedají peníze oligarchové, dá je Kreml.
