Kniha byla v polském originále publikována v roce 2021, nyní ji v českém překladu vydává nakladatelství Absynt. Spisovatelka Siegieńová v rozhovoru mluví o tom, kde se v ní probudila zvědavost pro Kaliningrad (česky Královec), jací jsou tamní obyvatelé, i o tom, zda se k obyvatelům donesly vtipy o českém nároku na Královec a bývalé Východní Prusko, které dnes patří pod názvem Kaliningradská oblast Rusku.
Proč vás fascinuje zrovna takové místo, jako je Královec?
Vlastně mě už přestalo zajímat. Do knihy jsem vložila veškeré své zkušenosti s tímto městem a tím jsem s ním skončila.
Všechno to byla náhoda. Když jsem studovala na vysoké škole etnografii, měla jsem možnost do Kaliningradu cestovat a dělat etnografickou práci v terénu. Tenkrát byl Kaliningrad opravdu trochu exotická destinace: málokdo o něm věděl něco víc, než že existuje, málo lidí tam bylo. Připadalo mi zajímavé se na to místo zaměřit. Poláci se v té době - řekněme před dvacet lety - dívali na Kaliningrad jako na divné, nebezpečné a chudé místo. Když se moje rodiče dozvěděli, že tam jedu, byli trochu zděšení.
Potkala jsem tam ale Sergeje, rodáka z města, se kterým jsem nějakou dobu chodila a dodnes jsme přátelé. Ten mi otevřel mnoho dveří a pomohl mi objevit v Kaliningradu věci, které bych jinak neobjevila. Jinak pokud se na ulici v Polsku lidí zeptáte na hranici s Ruskem, mnozí budou překvapení, že země nějakou hranici s Ruskem má.
V současné době je hranice zřejmě velmi přísně hlídaná i z polské strany?
Není tam takový provoz jako například v roce 2012, kdy se Varšava a Moskva dohodly na bezvízovém příhraničním styku, ale není úplně zavřená. Třeba od Rusů vím, že v současné době, kdy létá do Ruska z Evropy málo letadel, je pro ně výhodné vracet se přes Kaliningrad. Jedou do Polska, autobusem do Kaliningradu a odtamtud pak letecky dál do Ruska. Z Gdaňsku do Kaliningradu stále jezdí dva autobusy denně a bývají plné.
Je Kaliningradská oblast v rámci Ruska nejvíce militarizovaná? Vzhledem k tomu, že je nejdál na západě a vklíněná mezi Polsko a Litvu, dvě členské země NATO?
Už od dob Stalina byl Kaliningrad pro Moskvu důležité, strategické místo. I kvůli možnosti mít nezamrzající přístav v Baltském moři. Nejsem vojenská expertka, ale z toho co vím, tam má ruská armáda obrovský raketový arzenál, kterým může ohrožovat evropská města.
Dá se říci, čím se obyvatelstvo Kaliningradu liší od ostatní ruské populace? Má nějakou specifickou identitu?
Populace se tam dost měnila. Bylo tam několik vln osídlení po konci druhé světové války, ale později se zase mnoho lidí stěhovalo pryč. Takže za takových podmínek je obtížné mluvit o nějaké lokální identitě. Žije tam mnoho vojenských rodin, což je specifická skupina obyvatelstva, velmi loajální režimu ruského prezidenta Vladimira Putina. Ale jsou tam i lidé, kteří se snaží připomínat historického ducha města - jeho slavné bývalé obyvatele, filozofy Hannah Arendtovou a Immanuela Kanta.
Důležité je ale zmínit se o tom, jakou změnu přinesl Kaliningradu rok 2014 a anexe Krymu. V Rusku se víc začalo mluvit o Kaliningradu v tom smyslu, že musí být udržen jako součást země a nesmí se dopustit jeho odtržení. Oficiální linie Kremlu víc zdůrazňuje, že jde o ruské území a že lidé v Kaliningradu jsou Rusové, bez nějaké místní identity.
Věděli lidé v Kaliningradu o české recesi, která se šířila na sociálních sítích? O vtipech, že si Česko nárokuje Královec, protože ho kdysi založil český král Přemysl Otakar II.?
Ano, vědí. Lidé, které znám a kteří znají historii této oblasti, to považovali za dobrý vtip. A zároveň za určitou přesně mířenou trefu na oficiální ruskou posedlost kontrolou nějakého území, hysterií z toho, že by nějaká část ruského teritoria mohla odejít pryč.
Česká představa, že Přemysl Otakar II. založil město, asi není historicky úplně přesná…
Nebyl vůdcem té křižácké výpravy a jeho podíl na budování města nebyl skoro žádný, ale jméno dostalo město skutečně po něm. To je pravda.
V devadesátých letech po rozpadu Sovětského svazu byly fenoménem Kaliningradu návštěvy německých turistů, což byli často lidé, kteří se ve Východním Prusku narodili a prožili v něm dětství. Předpokládám, že tato vlna německého zájmu už odezněla…
Po rozpadu Sovětského svazu německé instituce také investovaly peníze do opravy některých historických památek, například do katedrály. Tak v posledních deseti letech ale už nejsou němečtí turisté v Kaliningradu vidět, ta vlna je opravdu pryč. Viděla jsme mnoho fotografií z devadesátých let, jak němečtí turisté s místními popíjejí vodku a podobné věci, byla to dost optimistická doba, ale už je to pryč.
Jedním ze symbolů města - kromě katedrály a hrobky Immanuela Kanta - je monstrózní komunistická stavba nazvaná Dům Sovětů. Budova ale nikdy nebyla dokončena, což spoluvytváří její legendu. Slyšel jsem a četl mnoho verzí o tom, proč ji nikdy nedostavěli a neotevřeli. Jaká je správná?
Sice se často mluvilo o špatném podloží, ale co vím, tak ve skutečnosti prostě v osmdesátých letech došly peníze na dostavbu. Budova se začala stavět v sedmdesátých letech za Brežněva (vůdce SSSR v letech 1964 až 1982 - pozn. red.) a za Gorbačova (vůdce SSSR v letech 1985 až 1991 - pozn. red.) prostě už neměli peníze, protože se jednalo na tehdejší dobu o složitou, komplikovanou stavbu. Měli problém sehnat například vhodné výtahy, na tento typ budovy prostě tehdy žádné v Sovětském svazu neexistovaly. Když se Sovětský svaz rozpadl, Dům Sovětů prostě zůstal tak, jak byl.
Kaliningrad
- Město bylo založeno v roce 1255 během křížové výpravy. Název nese podle českého krále Přemysla Otakara II.
- Od začátku 18. století patřilo Prusku a pak do roku 1945 Německu.
- Bývalý sovětský vůdce Stalin po vítězství ve druhé světové válce připojil město a okolí k Sovětskému svazu. Název města, které se tehdy jmenovalo Königsberg (česky Královec), změnil na Kaliningrad.
- Od rozpadu SSSR je Kaliningrad součástí Ruské federace jako enkláva, vklíněná mezi Polsko a Litvu.
