Semenovka/Popasna (Od našeho zpravodaje) – Vesnice Semenovka měla smůlu, že stála v místě frontové linie mezi separatisty a ukrajinskou armádou, když válka v dubnu začala.
Novinářská cena 2014
Denně detailně sledujeme události na Ukrajině. Podpořte Aktuálně.cz a jeho ukrajinské zpravodajství v Novinářské ceně.
HLASOVAT MŮŽETE ZDE >> Děkujeme!
Jen málo domů zůstalo nepoškozených a nejvíce to odnesli ti, kteří ani nebyli odsud a o konfliktu nejspíš ani příliš nevěděli. Pacienti velké nemocnice v Semenovce.
Palba velký komplex zdemolovala k nepoznání. Odešli pacienti, lékaři, veškerý personál. Mezi odděleními nemocnice po cestách běhají jen divocí psi, jediným člověkem je tady příslušník ochranky.
Za nemocnicí měli povstalci svůj okop a tudy podle hlídače vedla cesta, kterou jim proudily zbraně.
Je to jedno z nejvíce zdecimovaných míst, které je na Ukrajině k vidění. Díry ve zdech a ve střechách, sutiny v chodbách a pokojích pro pacienty. Někde ještě zůstává zařízení, například zubařské křeslo s vrtačkou nebo stolek na gynekologické vyšetření.
Podle příslušníka ochranky, který je z vesnice, nejhůře dopadlo psychiatrické oddělení. To bylo chráněné zdí a plotem, protože tam byli i lidé nebezpeční okolí.
"Dlouho nemohli vyjít ven, schovávali se s personálem ve sklepě. Pak se armáda a povstalci dohodli, že jim vytvoří koridor. Někteří pacienti šli domů, ti nebezpeční do jiných zařízení. Ale byly tu i děti na dětském oddělení. Také tam padaly granáty," říká.
V psychiatrické léčebně byli navíc lidé, kteří trpěli posttraumatickým syndromem. Mezi nimi veteráni z Afghánistánu nebo záchranáři z Černobylu. Měli tu zahradu, kde se mohli v klidu procházet, ale palba pokosila všechny stromy.
Fronta se teď přesunula dál. V sousední Luhanské oblasti, nejvýchodnějším ukrajinském regionu, proti sobě armáda a separatisté stojí v okolí městečka Popasna. Teď lidé musejí žít s tím, že jsou na frontové linii, tady.
Projíždějí tudy dlouhé kolony s ukrajinskými vojáky. Nákladní vozy Kamaz, obrněné transportéry i tanky.
Řada domů má zničenou střechu nebo spadlé balkony, jámy po dopadech granátu jsou ve dvorech. Příměří nefunguje stoprocentně.
"Dělostřelecká palba ustala, ale už po příměří tady několikrát někdo střílel z pušek. Nevím kdo a na koho, ale vycházet tu je někdy o strach," říká jeden z místních mužů, který před obytným blokem na lavičce pojídá slunečnicová semínka.
Jednoho ze sousedů před týdnem trefila kulka do krku, když otevíral svoji garáž. "Byl na místě mrtvý. A nedozvěděli jsme se nic. Kdo střílel, odkud, proč. Zůstáváme tady jenom my starší, mládež a mladší odešli," stěžuje si žena.
Sousedky o kus dál se baví, opřené o svá kola. "Většina lidí tady podporuje povstalce. Bylo to lepší, když tu byli. Střílejí hlavně vojáci. Pořád všichni říkají 'sláva Ukrajině', ale kdo kdy z nich pro Ukrajinu něco udělal? Proč je třeba pořád tolik lidí bez práce?" říká jedna z nich, zatímco o sto metrů dál projíždí další armádní kolona.
Luhanská oblast na nejzazším východě Ukrajiny, kde se Popasna nachází, byla za sovětských časů výspou strojírenského a hutnického průmyslu. Vyráběly se tu lokomotivy pro celý SSSR i zbraně.
Za samostatné Ukrajiny nastal útlum a propad horší než na řadě jiných míst země. Současná válka je pro místní další ranou, v Luhansku a okolí se téměř veškerá ekonomická aktivita zastavila.
Je sice příměří, ale nikdo se nikam nestahuje. "Hnali bychom je dál, ale jsou problémy s dodávkami zbraní. Kdybychom je měli, vytlačíme je pryč," říká voják ze skupiny, která dohlíží na přesun kolon.
Starosti mu prý nedělají ani ruští vojáci, kteří na straně nepřítele bojují. "A kdo myslíš, že od začátku proti nám stojí? Rusové a Čečenci. Říkám, nemáme včas dost zbraní. To vázne. Jinak bychom si se vším poradili."
Památkou na dobu, kdy Popasnu ovládali separatisté a vlála tu vlajka jejich Doněcké lidové republiky, je silniční most, který vede nad železniční tratí.
Propadla jím raketa, která zničila kontrolní stanoviště rebelů. Je průjezdný jen s velkou opatrností, musí se zpomalit na jízdu krokem.
U malého stánečku se zeleninou nedaleko mostu nakupuje Olga. Říká, že je místní učitelka. "Dětí ubylo, protože některé rodiny odjely do bezpečí. A co mám říkat těm, co zůstaly? Jak vysvětlit, co je občanská válka? Hlavně ať to už skončí."
Zprávy o tom, jak je jinde příměří porušováno, jí mnoho nadějí nedávají.
