Narva/Tallinn (Od našeho zpravodaje) – Vysoké věže dvou hradů se tyčí proti sobě nad úzkým pruhem řeky. Nebýt tu most se silnicí, plnou čekajících automobilů a kamionů, vypadá to naprosto jako ve středověku.
Novinářská cena 2014
Denně detailně sledujeme události na Ukrajině. Podpořte Aktuálně.cz a jeho ukrajinské zpravodajství v Novinářské ceně.
HLASOVAT MŮŽETE ZDE >> Děkujeme!
Mělká říčka odděluje dvě země, ale i dva světy. Na jedné straně nad pevností Narva vlaje černo-modro-bílá vlajka Estonska, na druhém břehu v Ivangorodu je na vlajce místo černého pruhu červený. Začíná tam Rusko.
Je to zároveň hranice mezi NATO a "Východem", případně – chcete-li – Evropskou unií a Eurasijským svazem.
Ačkoliv se hraniční most, který se nachází v pásmu mezi oběma státy, jmenuje oficiálně most Přátelství, realita tomu neodpovídá.
Další na řadě?
Vztahy mezi Estonskem a Ruskem jsou napjaté do té míry, že ruské vojenské letouny nalétávají k estonskému vzdušnému prostoru, pracovník estonské zpravodajské služby byl zajat ruskými pohraničníky a ruská Federální a bezpečnostní služba FSB zveřejnila jméno agenta, který pro Moskvu přes dvě desítky let pracoval uvnitř estonské rozvědky KaPo.
V Estonsku sílí přesvědčení, že pokud Rusko bude po Ukrajině a přes současné problémy s rublem znovu někde intervenovat, bude to právě na území jeho malého severního souseda.
V Narvě na hranici je to ale trochu jinak. I na břehu, kde vlaje estonská vlajka, je totiž slyšet hlavně ruština. Narva je převážně ruskojazyčné město a na severovýchodě země převládají potomci ruských přistěhovalců, kteří se do Estonska přistěhovali za prací v sovětské éře.
Celkem tvoří Rusové přibližně sedmadvacet procent obyvatel Estonska. Nedávno poradce Vladimira Putina Sergej Markov v rozhovoru pro švédskou televizi prohlásil, že Estonsko a Lotyšsko by se měly Ruska bát, protože utlačují ruské menšiny.
Sovětské město v Evropské unii
Narva skutečně vypadá jako ruské, nebo spíše sovětské město. V roce 1944 ho při ofenzívě Rudá armáda téměř srovnala se zemí, až na výjimky je veškerá výstavba poválečná.
Jednou z mála starších budov je radnice. Náměstek primátora Maksim Volkov je stejně jako drtivá většina Narvanů Rus. Na stole před sebou má estonskou vlajku a tvrdí, že severovýchodní Estonsko není východní Ukrajina.
"V devadesátých letech byly estonské vlády hodně nacionalistické a k Rusům se chovaly ve stylu 'když se vám tu nelíbí, tak jděte pryč'. Později se ale situace zlepšila. Estonsku i ruské menšině pomohl vstup do Evropské unie. My jsme tady v Narvě například za evropské dotace vybudovali promenádu," říká.
"Na Ukrajině se životní úroveň od rozpadu Sovětského svazu moc nezvedla, v Estonsku ano. I nezaměstnanost je tady malá, i když výdělky nejsou ve srovnání s jinými zeměmi nic moc," dodává Volkov v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Podle něj estonští Rusové požadují rovnoprávnost a stejné zacházení jako etničtí Estonci. Nemají důvod chtít se připojit k Rusku. Naopak mohou těžit z toho, že žijí v místech, kde se stýká Evropská unie s Euroasijským svazem (tvoří ho Rusko, Bělorusko a Kazachstán – pozn. red.).
Estonci a estonští Rusové ovšem vidí řadu věcí odlišně. Potvrzuje to ředitelka Muzea okupace v Tallinnu Kadri Viiresová. Je ředitelkou expozice, která zobrazuje trpké osudy Estonců v době nacistické a sovětské nadvlády.
Hlavně deportace na Sibiř, věznění a represe v éře stalinismu. Skoro každá estonská rodina má či měla někoho, kdo byl postižen.
Obavy ano, ale panika ne
"V Estonsku panuje strach z toho, co Rusko udělá, ale ne panika. Každopádně - když místní Rusové tvrdí, že nepodpoří nějaké ruské expanzivní kroky vůči Estonsku, je třeba to brát obezřetně. Když nastane možnost, že by se mohli spojit s Ruskem nebo se stát součástí velkého Ruska, nevíme, co se stane. Jak se mnozí zachovají, přestože se jim ekonomicky v Estonsku nevede špatně," říká.
Před nádražím v Narvě je kamenný památník, který připomíná, že z toho místa byly desetitisíce Estonců deportovány za Ural a na Sibiř. Poblíž na lavičce sedí Sergej. Estonský Rus, který o sobě tvrdí, že je zaměstnancem státní firmy, ale raději by žil o kus dál za hranicí v Rusku než tady v Estonsku.
"V Rusku je všechno mnohem lepší. Tady estonská vláda přijímá sankce proti Rusku. Proti zemi, se kterou obchoduje a se kterou žije. Chápeš, co to je za debily?" rozčiluje se, když čeká na kolegu, který ho má před nádražím vzít do auta a odvézt.
Ekonomické páky už Kreml nemá
Tallinn se snaží závislost na Rusku snižovat. Jak v obchodě, tak v zásobování plynem.
"Dnes v našem energetickém mixu nepředstavuje ruský plyn tak velkou položku jako dříve. Ano, pocítíme to, bude se muset do jisté míry omezit třeba topení v bytech, ale nebude to katastrofa," řekl Aktuálně.cz analytik Ahto Lobjakas z Estonského institutu pro zahraniční politiku.
Tallinn je něco jiného než Narva. V metropoli tvoří zhruba čtyřicet procent obyvatel Rusové, ale starobylé centrum, které svým půvabem a zachovalými domy připomíná Prahu, to je spíše Skandinávie.
Denně přijíždějí na lodích turisté z Finska a Švédska, kteří plní hotely, restaurace a obchody. Hlavně prodejny alkoholických nápojů.
Zásah NATO může přijít pozdě
Památník je zde optimističtější než v Narvě. Na náměstí Svobody osvětlený kříž připomíná válku v letech 1917 až 1920, ve které si Estonci vybojovali samostatnou republiku. Než se stala o dvě desetiletí později obětí nechvalně známého německo-sovětského paktu Molotov-Ribbentrop.
Podle Lobjakase se po letech do Estonska strach z Ruska vrátil. "Je to, jako když se po delší době vrací špatný sen, který se vám kdysi zdával. Nebo jako když víte, že se blíží něco špatného, ale nevíte přesně co. Kroky ruské vlády jsou obtížně předvídatelné. Je třeba být připraven na cokoliv," říká.
Členství Estonska v NATO podle něj velké záruky nedává. "Nedávno tady byl vrchní velitel amerických pozemních sil v Evropě Ben Hodges a přiznal, že aktivace článku 5, tedy společné obrany napadeného členského státu, trvá týdny, než začne příslušná operace. Ale kdyby se Rusko rozhodlo zaútočit, budou ruští vojáci v Tallinnu tak za dva tři dny," uvádí Lobjakas.
Estonci se bojí, že Moskva by provokacemi právě tady mohla testovat, zda je NATO skutečně ochotno bojovat i za malé členy, jako je Estonsko. Prezident Toomas Hendrik Ilves je přitom ve vyjádřeních ostrý a ruský postup na Ukrajině přirovnal k německému záboru Sudet v Československu.
V kavárně Black Poodle v centru Tallinnu spolu sedí nad půllitry Staropramenu dva kamarádi. Estonský výtvarník a grafik Taarmo Puudist a architekt Andrij Ksenofontov, syn ruského otce a estonské matky.
Tvrdí, že se v mnohém neshodnou, ale v jednom ano: rozdíly mezi Estonci a estonskými Rusy způsobuje fakt, že každý sleduje jiná média.
"Rusové se dívají na ruskou televizi, která podává úplně jiná fakta a od začátku ukrajinské války je hodně agresivní," říká Ksenofontov.
"Ukrajina se alespoň může bránit, má armádu. My skoro ne, sotva máme něco víc než pistole," míní Puudist, který se podle svých slov kdysi vyhýbal nástupu do sovětské armády, aby nemusel narukovat do Afghánistánu.
Narva mu dává za pravdu. V hotelové lobby, v restauracích, nákupních centrech či na autobusovém nádraží jsou všude naladěné ruské kanály nebo rozhlasové stanice.
