Simferopol (od naší spolupracovnice) - Na ukrajinském poloostrově Krymu už rok a půl vládnou Rusové.
Změny nejvíce dopadly na krymské Tatary. Menšinu, která obrovský útlak zažila už v dobách SSSR. "Je to dokonce horší než v samotném Rusku," líčí Aktuálně.cz současné dění blogerka a krymsko-tatarská aktivistka Elzara Beshuili.
"V Moskvě se lidé fotí na Rudém náměstí s ukrajinskými vlajkami. Na Krymu za to hrozí obvinění z porušování veřejného pořádku."
Probuzení v jiné zemi
"Politici a známí proukrajinští aktivisté Krym dávno opustili. Stačí však být aktivní na sociálních sítích a člověk je hned podezřelý," pokračuje Beshuili s tím, že běžnou součástí každodenního života na Krymu se staly domovní prohlídky a předvolávání lidí k pohovorům s ruskou tajnou policií FSB.
Záminky jsou prosté - hledání zbraní a extremistické literatury. "Snaží se nás obvinit z radikálních islámských názorů, ačkoli na Krymu nejsou žádné etnické či náboženské rozepře. Chtějí tak asi ukázat, že Rusko chrání slovanské obyvatele před potenciální hrozbou, kterou máme představovat."
Úřady vypověděly z anektovaného území krom jiných předáky krymských Tatarů Mustafu Džemileva a Refata Čubarova. Za údajné rozdmýchávání národnostních rozepří mají na pět let zakázán vstup na poloostrov.
Lidé na Krymu se po ruské anexi museli nuceně přizpůsobit novým reáliím.
"Probudili jsme se v jiné zemi, která nám chce ukázat svou moc. Vnucuje nám své občanství. Člověk bez ruského občanství je druhořadý člověk. Nemá prakticky žádná práva, nemůže dostat kvalifikovanou práci ani zdravotní péči. Mnozí obyvatelé Krymu si tak museli vzít ruské občanství, ačkoli se za ruské občany nechtějí považovat. Byla to nutnost, aby mohli na Krymu žít," vysvětluje Elzara Beshuili.
Krymští Tataři, kteří jsou původními obyvateli poloostrova, avšak desítky let strávili ve vyhnanství a vrátit do vlasti se mohli až na konci 80. let, v současné době tvoří odhadem 15 procent obyvatel. A podle mnohých opět čelí útlaku.
"Jsme v situaci, která je horší než za Sovětského svazu. To, co si mohou dovolit Rusové v Rusku, se na Krymu dělat nesmí," je přesvědčena Elzara, která se živí jako tlumočnice.
Dvojí tragédie
Firma, v níž pracovala, po ruském záboru zanikla. Stejně jako mnoho jiných zahraničních společností. "Nechtějí pracovat na okupovaném území, na které se vztahují sankce. Ruší se hodně komerčních firem."
Ona sama prý ani na den nezauvažovala o tom, že by poloostrov opustila. "Jsem krymská Tatarka. Rodiče v 80. létech lámali sovětský systém, aby se mohli vrátit na Krym. Narodila jsem se v Uzbekistánu, ale celý svůj vědomý život jsem prožila na Krymu, který byl součástí Ukrajiny. Nechci žít v jiné zemi."
Krymští Tataři vnímají současnou situaci bolestně.
"Je to pro náš lid dvojí tragédie. Zatímco Rusové mohou odjet do Ruska a Ukrajinci na Ukrajinu, naši lidé nemají kam jít. Dostali nás do situace, ve které nemáme volbu," uvedla. "Strašně moc úsilí jsme věnovali tomu, abychom se mohli vrátit. Nyní nás znovu nutí k deportaci. Pokud v roce 1944 naši lidé byli deportováni násilím, v současné době jsme tlačeni k dobrovolnému opuštění vlasti."
Přesto se mnozí novým reáliím přizpůsobili. "Krym je pro nás to nejdůležitější. Krymští Tataři jsou lidé pragmatičtí. Více ukřivdění se mnohdy cítí spíše Ukrajinci, kteří zůstali na Krymu a mají pocit, že by se o ně Ukrajina měla více zajímat. Tataři jsou zvyklí žít s tím, co mají, a vědí, že se musejí spolehnout hlavně sami na sebe."
Mladá žena si zakládá si na tom, že si ponechala ukrajinské občanství a nežádala o ruský pas. Veřejně však vystupuje pod pseudonymem. "Nemůžeme si dovolit mluvit otevřeně. Přítelkyně, která je na mateřské dovolené a která odmítla ruské občanství, poskytla rozhovor ruskému novináři. Její muž hned na to ztratil práci," vysvětluje.
Sama je na volné noze a má prý jen málo kontaktů s novými úřady. "Rodinní příslušníci se neustále potýkají s problémy. Museli tudíž zažádat o ruské průkazy, bez nichž nemohou pracovat, zařídit si pojistku nebo nastoupit do nemocnice."
V pasti jsou i stoupenci anexe
Do zahraničí mnozí místní jezdí s ukrajinským pasem, který si ovšem musejí obstarat na pevninské Ukrajině. "Lidé na Krymu jsou blokováni. Cestování je obtížné, což je ale problém všech neuznaných oblastí. Bylo jasné, že svět toto území neuzná a že budou nastoleny sankce. Trpí přitom i ti, kteří Rusko vítali. Nemysleli, že se ocitnou v pasti."
Životní úroveň na Krymu se podle obyvatelky Simferopolu viditelně snižuje. "Zboží se vozí z pevniny a všechno podražilo. Lidé musejí šetřit. Méně chodí k zubaři, k holiči, nakupují méně potravin. Hlavní problém ale lidé vidí v tom, že jim život na poloostrově nedává žádné perspektivy."
Změny na Krymu jsou viditelné na první pohled. "Přejmenovávány jsou kavárny, které dostávají názvy jako Ruský čaj nebo Samovar. Značkují to, aby bylo jasné, že je to ruské území, že Ukrajina si ho nezákonně přivlastnila v roce 1954 a že oni jen obnovili spravedlnost".
Žít na poloostrově se ale Elzara Beshuili nebojí. "Měla jsem obavy loni, ale teď už žádný strach nemám. Ráda cestuji, ale ještě raději se vracím domů. Chápu naše babičky, které toužily po Krymu. Když se to všechno stalo, chtělo se mi lehnout na zem, obejmout ji a říct, že se jí nikdy nevzdám. Nic jsem neprovedla, abych tady nemohla žít."
