A.cz: Ve svém dokumentu píšete, že ruské tajné služby zaměstnávají 52krát více lidí než britské. Jak jste dospěl k tomu, že rozdíl je tak obrovský?
Víme, kolik lidí pracuje pro britské zpravodajské a bezpečnostní služby. Velká Británie je demokracie a každý rok vláda transparentně sděluje počet těchto zaměstnanců. Víme, že to je víceméně 16 tisíc osob.
Rusko není demokracií a je mnohem těžší dobrat se alespoň přibližných čísel. Pracoval jsem na analýze s britským expertem na ruské tajné služby a jejich operace Viktorem Madeirou. Z našich zdrojů jsme došli k tomu, že ruská zahraniční rozvědka (SVR - Služba vnější rozvědky) zaměstnává zhruba 13 tisíc lidí, Federální bezpečnostní služba (FSB) přibližně 387 tisíc lidí a vojenská rozvědka (GRU) má nejméně 280 tisíc, ale možná až 380 tisíc zaměstnanců. Čili celkem tyto instituce čítají hodně přes půl milionu lidí.
Čísla nezahrnují ale například všechny pracovníky pohraniční služby. Co se týká GRU, osobně se domnívám, že sedí spíše ten nižší odhad.
A.cz: Když se řekne 52krát více, zní to trochu hrozivě…
Podstatná je kvalita, ne kvantita. Obecně se tvrdí, a uznávají to i Rusové, že britské a americké zpravodajské služby patří k nejlepším na světě. I když zaměstnávají méně lidí. Ostatně o úrovni britských zpravodajů svědčí, že dokázali rychle identifikovat Rusko jako původce útoku jedem novičok, který mířil v Salisbury na bývalého důstojníka GRU Sergeje Skripala.
Když hodnotíme kauzu Skripal, vždy se vracíme k předchozímu případu otravy bývalého pracovníka FSB Alexandra Litviněnka v roce 2006. Ten si tehdy jen lokl čaje, ve kterém měl polonium. Kdyby měl žízeň a napil se pořádně, zemřel by mnohem dříve. Vyšetřovatelům před svojí smrtí byl schopen říci některé podrobnosti, takže tehdy měli při pátrání trochu štěstí. Za několik týdnů tak mohli zjistit, jak se polonium do jeho těla dostalo. Kdyby zemřel hned, nepřišli by na to.
Vyrobit polonium není úplně jednoduché, a bylo tedy od počátku pravděpodobné, že v pozadí činu je nějaký stát. Co se týká novičkou, tak víme, že byl vyráběn jen v Rusku a bývalém Sovětském svazu. Tehdy v roce 2006 Rusko myslím podcenilo britské vyšetřovatele a zpravodajské služby, ale tentokrát počítali s tím, že původ útoku vypátráme. A že útok byl zároveň jasným vzkazem.
A.cz: Až polovina Rusů žijících ve Velké Británii může být podle vašich odhadů informátory ruských tajných služeb. Až tolik?
Ruská komunita v Británii je velmi různorodá. Jsou tu byznysmeni, státní úředníci, investoři, disidenti. Mnoho Rusů mi řeklo, že od března, kdy se odehrál případ Skripal, jsou přesvědčeni o velmi rozsáhlé aktivitě ruských služeb v zemi. Mají pocit, že jsou ve velké míře sledováni, a více než dříve si to uvědomují. Zda jde u některých jen o pocit či obavy, těžko soudit.
Přitom ale vlastně nejde přesně říci, kolik Rusů ve Spojeném království žije. Podle oficiálních statistik jich loni bylo 50 až 55 tisíc. Ale může být jich až 150 tisíc.
Samozřejmě, odhady počtu informátorů jsou problematické. Otázkou také je, jakých informátorů. Jestli jsou to lidé, kteří třeba mají s agentem nevědomky nějaké kontakty a říkají mu svůj názor, nebo jestli jde o lidi, kteří přímo a vědomě shánějí a předávají informace.
A.cz: Je systém, který v Rusku vytvořil prezident Vladimir Putin, spolehlivě zabezpečený proti změnám a otřesům?
Současné Rusko není skutečná velmoc. Mezi ty ho můžeme řadit jen díky tomu, že má jaderné zbraně. Když ho srovnáme se Západem, tak jak ho chápeme, poměr ruské populace k obyvatelům západních zemí je jedna ku sedmi. A poměr ekonomické síly jedna ku čtrnácti. Barack Obama před časem označil Rusko za regionální velmoc a to považuji za velmi přesné vyjádření.
Velká příležitost modernizovat Rusko byla v roce 2000, když přišel Putin k moci. Ekonomika země je závislá na ropě a plynu, šance na zásadní reformu podle mne pominula. Modernizace ekonomiky by nutně přinesla nejistotu a destabilizovala stát, což by Putin považoval za ohrožení své moci. Proto k žádným změnám nepřistoupí, chce mít vše pevně ve svých rukou.
Od chvíle, kdy se v roce 2012 vrátil do prezidentského úřadu (Putin podle ústavy nemohl být zvolen prezidentem potřetí za sebou, v letech 2008 až 2012 přenechal funkci Dmitriji Medveděvovi a sám byl premiérem - pozn. red.), není schopen dosáhnout domácí legitimizace jinak než úspěchy v zahraniční politice. Proto se stal Krym, Donbas, intervence v Sýrii, pokus zasáhnout do prezidentských voleb ve Spojených státech. Osobně si nemyslím, že by Rusové významně ovlivnili výsledek volby, ale jednoznačně se snažili do ní zasáhnout.
Putinova legitimizace spočívá také v pořádání velkých projektů, jako bylo mistrovství světa ve fotbale či zimní olympijské hry v Soči. Přesvědčuje, že cokoliv Rusko udělá, je skvělá, velká, světodějná věc.
A.cz: Kdy tedy začne éra Ruska bez Putina?
Určitě chce zůstat u moci do roku 2024, to je jasné. Bude ale ve stále horší pozici, pokud se nebude moci vykázat úspěchy a něčím, čeho dosáhl ve světě. Můžeme například sledovat rostoucí aktivity tzv. soukromých ruských armád. Zmíním Vagnerovu skupinu, která válčí v Sýrii, ale už i jinde na Blízkém východě nebo v Africe. Pro Rusko jsou ideální k šíření vlivu za relativně málo peněz.
Dokonce bych řekl, že Putin dobrovolně nepustí moc. I po vypršení mandátu buď dojde k nějaké rošádě jako s Medveděvem v roce 2012, nebo prostě k dohodě, že nastoupí jako prezident Putinův člověk.
