Damašek/Praha – Půlroční vojenské angažmá Ruska v Sýrii naplnilo prakticky všechny strategické cíle, pro které se prezident Vladimir Putin do zásahu v zemi pustil.
Rusko i po částečném stažení svého leteckého kontingentu tvrdě maximalizuje své zisky a je z něj hlavní aktér pokusů o vyřešení konfliktu v Sýrii. V porovnání s dosavadním několikaletým snažením Západu se navíc podle oslovených bezpečnostních expertů ukázala akce Ruska jako efektivnější.
Podle analytika Armádního technického magazínu Dušana Rovenského stálo Moskvu až dosud půlroční nasazení leteckého kontingentu v Sýrii v přepočtu 11,5 miliardy korun. Jeden a půl roku trvající letecká mise v Sýrii přišla jen USA podle oficiálních údajů na 156 miliard korun.
Ruská záchrana Asada přišla v hodině dvanácté
"Nechci shazovat úsilí spojenců v boji s Islámským státem, avšak v podstatě nevelký ruský kontingent čtyř tisíc vojáků byl a stále je v Sýrii velmi efektivní. V hodině dvanácté zachránil kolabující režim diktátora Bašára Asada v situaci, kdy jeho armáda kontrolovala už jen pobřežní území a okolí hlavního města Damašku,“ vysvětluje Rovenský.
Povstalci jsou dnes podle něj hlavně díky Rusům vytlačení ze značné části jimi dříve dobytého území a pod pokračujícími leteckými údery nejen ruského letectva stále ustupují.
Příčiny větší efektivity ruského letectva spatřuje například v tom, že v Sýrii působí i ruské jednotky zvláštního určení SPECNAZ, které navádějí letouny, ale i jejich vysoce přesnou munici na pozemní cíle. "Tohle tam Američané postrádají, což je při leteckých úderech dost limituje," objasňuje Rovenský.
Rusko se ekonomicky vyčerpává, ale stojí mu to za to
Třebaže pokračující letecká expedice i vzrůstající logistická a zbrojní podpora syrské armády Moskvu ekonomicky vyčerpává, tak jí získání vlivu na Středním a Blízkém východě stojí podle analytika Františka Šulce rozhodně za to. "S jeho využitím bude rozhodovat o podobě Sýrie i celého tamního regionu. Samozřejmě i na úkor Turecka," vysvětluje Šulc.
Bývalý náčelník generálního štábu Jiří Šedivý upozorňuje, že tím nejdůležitějším cílem ruské vojenské pomoci Sýrii je přístav Tartús, kde má Rusko dlouhodobě dislokovanou námořní základnu. Pokud by Bašár Asad padl, přišla by tím Moskva o velmi důležitý strategický vojenský post, z něhož může například kontrolovat Bosporský průliv z Černého do Středozemního moře.
Nemusí se nám to podle generála Šedivého líbit, ale Rusko se za pouhého půl roku leteckého bombardování stalo možná nejvýznamnějším hráčem při urovnání konfliktu v Sýrii.
A vojenský a bezpečnostní expert Lukáš Visingr se připojuje: "O koho se tam například mohou dnes opřít západní země? Příliš účinné zatím nebyly ani jejich letecké údery. A výsledek? Syrský režim se ještě více sblížil s Ruskem. Určitě to nevadí ani Izraelcům (žije tam silná ruská menšina - pozn. red.), byť by měl Sýrii dál vládnout problematický diktátor Bašár Asad. Z mnoha neznámých a riskantních možností vývoje tohoto konfliktu proto Izraelci sází na jistotu a předvídatelnost vývoje."
Rusové přestanou Asada podporovat, jakmile pro ně nebude užitečný
Rusové by rádi v Sýrii podle všeho ponechali sekulární režim, byť ne nutně v čele s Bášárem Asadem. Přestanou ho podporovat, třeba nabídkou na slušný exil, jakmile jim už nebude užitečný. Rusko má navíc zájem na dohodě Izraele se Sýrií. Záleží jen na tom, kdo v této vyčerpávající, nákladné, ale i kruté válečné "hře" vydrží nejdéle. Čas a vyčerpání z konfliktu hraje přitom podle Františka Šulce zejména Rusům na ruku.
"V této ´hře´ vítězí - alespoň zatím - nekompromisní pragmatismus Rusů nad ideologickým přístupem Západu, který v Sýrii marně hledá neexistující demokratické síly," srovnává Dušan Rovenský. Anebo jinak: "Přání až příliš promítáme do vojenských operací, ale ono to pak i proto dopadne často zcela opačně," varuje Šedivý.
Rusy jsme znovu podcenili
Strategie - to je podle Šedivého schopnost realizovat své plány a rozhodnutí na základě reálných propočtů. A tato strategie Rusům - alespoň zatím - docela vychází. "Po okupaci Krymu jsme schopnosti Rusů opět podcenili. A nepřekvapuje mne už ani tak prezident Putin, jako naše neschopnost předvídat jeho kroky," dodává generál.
Ruský analytik a komentátor rádia Echo Sergej Parchomenko se domnívá, že odpoutání pozornosti Západu od Krymu či Ukrajiny bylo hlavním motorem dobrodružství Moskvy v Sýrii. Putin dosáhl toho, že se západní mocnosti začaly s do té doby izolovaným Ruskem znovu bavit. "Anektovaný Krym i problémy Ukrajiny jsou už zapomenuty," míní Parchomenko.
I František Šulc hovoří o návratu prestiže respektované mocnosti, která v Sýrii porazila islamisty, byť i s nimi smetla Asadovu opozici. Pokud se ale už dnes pomíjí například okupace Krymu, časem se může zapomenout i na tuto "vadu na kráse" ruské letecké mise v Sýrii. "A Rusové jsou za toto pardonování ochotni zaplatit poměrně vysokou cenu," míní Šulc.
Válka jako testovací střelnice
Stále zřetelněji vychází najevo i méně diskutovaný fakt: Rusové si v Sýrii úspěšně v boji zkoušejí nejmodernější supersoniky Su-34, Su-35 a nasazen je tam stále zřejmě nejdokonalejší protiraketový a protiletadlový systém S-400.
Třeba se stíhacím bombardérem Su-35S se Moskva hodlá podle Lukáše Visingra prosadit i na světovém trhu. Takže ne náhodou se tyto stroje staly reklamními symboly částečného návratu ruského letectva ze Sýrie.
Náhodou ostatně nebyl ani odpal křídlatých raket s plochou dráhou letu z bojových lodí v Kaspickém moři. Moskva tím Západu demonstrovala, že má stejné vysoce přesné a téměř nezničitelné střely jako Američané a že je v případě nutnosti i použije.
