Brusel – Dva vlaky se řítí proti sobě, a pokud jeden na poslední chvíli neuhne na jinou kolej, čelně se srazí. Tak popisuje agentura Reuters ve své analýze dnešní evropský summit, kde se povede debata o novém předsedovi Evropské komise.
Velká Británie odmítá Lucemburčana Jeana-Clauda Junckera. Vidí v něm eurofederalistu, který není schopen zásadních reforem a nesplní některé základní požadavky Londýna, jako jsou právo národních parlamentů vetovat rozhodnutí Bruselu nebo návrat některých pravomocí zpět do rukou vlád členských zemí.
Zbytek Unie se víceméně shodl na Junckerovi, přestože podle zákulisních informací diplomatů k němu německá kancléřka Angela Merkelová nebo italský premiér Matteo Renzi mají výhrady.
Junckerovu kandidaturu nakonec podpořila i česká vláda, a tak zůstalo v odporu proti čtyřiašedesátiletému Lucemburčanovi s Velkou Británií solidární jen Maďarsko.
Britský premiér David Cameron ale podle britských médií nehodlá ustoupit. Přestože o prezidentovi Evropské komise se na summitech lídrů členských zemí obvykle rozhoduje konsensuálně ve stylu "až se dohodneme, nikdo už nepůjde nahlas proti tomu".
Tentokrát chce Cameron údajně nechat hlasovat a ve vzduchu visí nevyřčená, ale přítomná hrozba, že zvolení lucemburského eurofederalisty přispěje k rozhodnutí Britů prásknout dveřmi a opustit úplně Evropskou unii (referendum naplánoval Cameron na rok 2017 v případě, že vyhraje příští parlamentní volby).
Dokonce se hovoří o tom, že sáhne po takzvané L-bombě, jak se přezdívá možnosti využít takzvaný Lucemburský kompromis k zablokování důležitého rozhodnutí jednou členskou zemí Unie.
Lucemburský kompromis byl přijat už v roce 1966. Umožňuje státům vetovat návrhy, které pro ně představují "ohrožení životních zájmů."
Veto je používané málokdy a vždy vede ke krizi uvnitř EU. Použila ho například Francie v roce 2003 ve sporu o zemědělské dotace, dalším známým případem je řecké veto diplomatického uznání Makedonie v první polovině devadesátých let.
Tak radikální Cameronův postoj by vyhrotil vztahy s dalšími silnými hráči osmadvacítky, jako jsou Merkelová nebo francouzský prezident Francois Hollande.
"Jedna normální země kandidaturu na předsedu Evropské komise zablokovat nemůže, ale zrovna Británie možná ano. Na velikosti v tomto případě záleží. Pokud by se stavěla na zadní třeba Malta, tak jí řeknou: Děkujeme za názor, ale jsou tady nějaká pravidla," řekl Aktuálně.cz expert na evropskou integraci Ivo Šlosarčík z Katedry západoevropských studií na Fakultě sociálních věd UK v Praze.
Podle něj má Británie takový vliv, že by jí nevyhovujícího prezidenta Evropské komise mohla zablokovat, ale nikoliv právo. To není totéž.
"Lucemburský kompromis je kompromisem politickým, nikoliv právním. Byla to politická dohoda o tom, že klíčové státy Unie mají v pro ně důležitých věcech právo veta, i když formální pravidla toto veto umožňují přehlasovat. Rozhodující bude, zda u ostatních klíčových zemí převáží názor, že nebudou chtít naštvat Británii a ustoupí. Já jsem k tomu skeptický. Dnes převažuje nálada, že není možné Cameronovi donekonečna ustupovat," domnívá se Šlosarčík.
O velkém napětí svědčí i úterní londýnská schůzka mezi Cameronem a prezidentem Evropské rady Hermanem Van Rompuyem. Byla nezvykle krátká a oproti zvyklostem premiér nepozval hosta na oběd.
"Diskuse byla velmi otevřená," řekla Cameronova mluvčí. V překladu z diplomatického jazyka to znamená, že se jednalo o nepříjemný rozhovor, kdy jeho účastníci zastávali zcela odlišná stanoviska. Mluvčí Van Rompuye raději setkání odmítl komentovat.
Merkelová se snaží Cameronův odpor přece jen zlomit. Plán Evropské komise na reformy pro příštích pět let údajně počítá s řadou změn, které prosazují Britové.
Sám Juncker se v pondělí v Berlíně snažil své odpůrce přesvědčit, že je jiný, než se domnívají.
"Jsem poněkud alergický na pojem Spojené státy evropské. Pro mnohé lidi je to nepřijatelné. Jednotlivé národní státy nepřestanou existovat," uvedl dlouholetý lucemburský premiér a bývalý šéf euroskupiny (ministrů financí členských zemí eurozóny).
Camerona podporují britská euroskeptická a bulvární média, která už několik týdnů vedou na Junckera soustředěnou slovní palbu. Obviňují ho například z přílišného holdování alkoholu a jeho devadesátiletý otec – který byl donucen narukovat do wehrmachtu po obsazení Lucemburska Hitlerem - údajně sympatizoval s nacisty.
Britští bulvární novináři obléhali Junckerův dům. Jednou musela zasáhnout policie, když žurnalista lezl přes plot na politikovu zahradu.
Také veřejné mínění na ostrovech stojí převážně za Cameronovou neústupností. Podle červnového průzkumu agentury Populus a deníku Financial Times považuje premiéra v této souvislosti za silného 49 procent dotázaných. Jen pro 22 procent oslovených bude slabým, i když ve sporu prohraje.
Pokud by se ve Spojeném království nyní konalo referendum o setrvání v evropské osmadvacítce, 37 procent dotázaných by hlasovalo pro odchod a 36 procent pro setrvání v EU.
Kromě budoucnosti Británie v Evropské unii se hraje i o to, zda bude mít větší roli než dosud Evropský parlament nebo zda si hlavní slovo podrží představitelé členských zemí.
Pokud Juncker neprojde, znamená to, že avizovaný vliv voleb do Evropského parlamentu na výběr předsedy Evropské komise a eurokomisařů není příliš velký. Junckera nominovala Evropská lidová strana, která má v europarlamentu nejvíce křesel.
"Vůle voličů je stejně legitimní v evropských volbách jako v jakýchkoliv jiných. Ignorovat výsledky těchto voleb by bylo poškozením evropské demokracie," vzkazuje do Londýna rakouský kancléř Werner Faymann.
