Štrasburk - Roku 1969 OSN požádala vyspělé státy světa, aby na rozvojovou pomoc chudým zemím poskytovaly 0,7 procenta svého hrubého národního důchodu.
Od té doby sice bohaté státy tento závazek několikrát obnovily, mimo jiné na velké konferenci v Monterrey v Mexiku před šesti lety, mnoho se však nezměnilo.
Evropská unie ale k problému rozvojové spolupráce začala v posledních letech přistupovat seriózněji. Pět evropských zemí v současné době daný příslib naplňuje.
Vede mezi nimi Švédsko (1,03 % HND), následuje Lucembursko (0,89 %), Nizozemsko (0,81 %) a Dánsko (0,8 %). Zbylých jedenáct členů "staré" EU slíbilo, že slíbené úrovně financování rozvojové pomoci dosáhnou do roku 2015. O poločase roku 2010 by to mělo být 0,56 procenta.
Na Českou republiku se coby na nový členský stát a ekonomiku, která prošla rychlou transformací, dívá Brusel trochu jinak. Česko se zavázalo, že do roku 2010 zvýší objem své ODA (oficiální rozvojová spolupráce: tak, jak je definovaná zeměmi OECD) na 0,17 procenta hrubého národního důchodu a do roku 2015 na 0,33 procenta HND.
Nyní se ale česká zahraniční pomoc pohybuje na úrovni 0,12 procenta HND (údaje z roku 2006) a politici i vládní úředníci přiznávají, že se stanoveného cíle 0,17 % dosáhnout nepodaří.
O nízkém objemu poskytované pomoci i dalších otázkách týkajících se toho, jak Česko pomáhá, mluvil s Aktuálně.cz náměstek ministra zahraničí Jan Kohout. Rozhovor se uskutečnil při příležitosti Evropských dnů rozvoje ve Štrasburku.
Aktuálně.cz: Irský zpěvák a aktivista Bob Geldof a keňská nositelka Nobelovy ceny míru Wangari Maathaiová se ptají rozvinutých zemí, zda jim k rozvoji nestačí 99,3 procenta národního příjmu. Česko nesplní ani svůj závazek 0,17 procenta. Nestačí nám k rozvoji 99,83 procenta národního příjmu?
Kohout: To není otázka jen pro mě, ale také pro vládu a další. Snahu dosáhnout těchto cílů nejde vládě ČR upřít. Vláda přijala rozhodnutí zvyšovat ODA ročně nejméně o setinu. Považuji za důležité, že tento trend bude zachován a že to půjde nahoru. Já jsem schopen obětovat 0,7 svého rozpočtu, ale vláda a stát je trochu něco jiného.
Neboli: o vůli se mluvit dá, snaha nalézat prostředky a dostat se co nejblíže těmto cílům tu je.
Rozvojové státy přicházejí s argumentem, že bylo otázkou týdnů, než státy nalezly peníze pro záchranu bank. O extrémní chudobě a krizi v Africe se přitom hovoří už desítky let. Mluvíte o vůli a setinách procenta. Ta vůle vypadá hodně slabá...
Tomu můžu osobně rozumět, ale je potřeba brát v potaz i jiné věci. Jestliže dochází k pohybu finančního trhu, který hrozí kolapsem celého systému, tak ty státy jsou povinny to vygenerovat. Nedovedu si představit, jaký by mělo dopad na celou rozvojovou pomoc, pokud by se (peníze na záchranu bank) nevygenerovaly a financování rozvinutých zemí se hroutilo. Nejdříve je potřeba uhasit požár a pak se podívat dál.
Je jasné, že ta vůle by mohla být silnější a že snaha o to, aby silnější byla, je důležitá. Na druhou stranu je třeba vidět, jakým způsobem jsou prostředky vynakládány a jaký mají reálný efekt.
A tady mám někdy pochyby, zda jsou ty peníze skutečně správně vynakládány. Není to jen o penězích, ale také o "good governance", to znamená existenci jakési elementární demokracie a svobody (v zemích přijímajících pomoc - pozn. red.) a ochrany práva. Svět se nespasí větším balíkem peněz, je to trošku složitější.
Jaké bude vaše poselství české vládě při návratu z Evropských dnů rozvoje?
Abychom nepolevili v tom, co děláme a k čemu jsme se zavázali. Slyším z úst našich čelných představitelů, že ty dopady krize budou u nás menší než na jiné členské země, nemělo by tu tedy být nic, co by zabránilo splnit to, co vláda rozhodla.
Kde vidíte ve vládě hlavní brzdu toho, že se cíle nedaří naplnit?
Nevidím žádnou nevůli nebo nechuť se podílet. Je tu však otázka rozpočtu a jisté priority v rámci domácí politiky. Vidím však snahu u všech, i na straně ministerstva financí. Musíme si uvědomit, že za čtyři roky došlo ke ztrojnásobení prostředků, které dáváme. Udělali jsme systémová opatření vedoucí k úspoře peněz, vytvoření České rozvojové agentury (od ledna koordinuje českou rozvojovou pomoc - pozn. red.). Jsou to věci, které budou mít dlouhodobý efekt.
Vytváříme kapacity: není možné do systému, který jsme měli ještě na začátku roku, nahrnout obrovské množství peněz, které není schopen smysluplně využít. Než by je přeposlal nadnárodním organizacím různého typu - to také není smyslem, potřebujete veřejnou podporu pro to, co děláte. Jistou část bilaterální pomoci je třeba zachovat. Není to jen o objemu peněz.
Zazněl však argument, že Evropa ztrácí důvěryhodnost, když se k něčemu zaváže, a pak to nesplní.
Složitá věc, jestli ztrácí důvěryhodnost tím, že nedosáhne něčeho, o čem si za jistých okolností myslela, že to je dosažitelné, a mezitím se svět nějakým způsobem vyvinul a dostal se do finančních a ekonomických potíží. A druhá věc je, že ve vztahu k Africe je a bude Evropská unie největším donorem. Myslím si, že je to v zásadě nefér hodnocení.
Mluví se také o tom, že veřejnost ve východním bloku není ochotná tolik dávat na humanitární pomoc, protože se stále domníváme, že jsme chudé země.
Nemyslím si, že by tu byla nevůle, alespoň pokud jde o ČR. Když si vezmete příklady všech těch katastrof, které tu byly. Když se otevřou ta smsková konta, tak lidé jsou schopni poskytnout obrovské prostředky, pokud mají pocit, že je to na nějaký jasný, konkrétní účel. I počet adoptovaných dětí na dálku hovoří o zajímavých číslech.
U nás ta podpora je, ale je třeba ji kultivovat. Problematiku rozvoje je třeba například dostat do školních osnov, kultivovat ji od základních, středních škol, na čemž už se pracuje. Doporučujeme vytvoření národního programu rozvojového vzdělávání.
Jaké jsou priority českého předsednictví v otázce rozvojové pomoci?
Jsou to jednak ty, které podědíme po francouzském předsednictví. Mimo jiné financování v Doha, tedy jak implementovat ta doporučení, závazky a dohody, které vzniknou.
Naší první vlastní prioritou jsou udržitelné zdroje energie na lokální úrovni. To je chybějící článek, na který by se měla Unie soustředit. Jde o to pro stamiliony lidí v Africe a v Asii, kteří nemají přístup k elektřině, využít zdroje, aniž se musí stavět nějaké velké energetické projekty, a rychle se k těmto zdrojům - biomasa, fotovoltaika, vodní a větrné elektrárny - dostat. Bez energie nemůžete nastartovat rozvoj. Jednalo by se o sítě pro menší města, skupiny vesnic.
A ty další priority?
Dalšími prioritami jsou good governance a východní dimenze rozvojové politiky. Problémy nemá jenom Afrika, problémy jsou i jinde - i od nás na východ - a také nás ovlivňují, ať už jde o migraci či zdravotnictví.
Chceme, aby se této části světa věnovala větší pozornost. Debatujeme nyní uvnitř Visegrádu o tom, jak dělit práci při pomoci v tomto regionu. Je to především o té technické pomoci, know-how z toho přechodu (transformace politicko-ekonomického systému v průběhu devadesátých let - pozn. red.), který máme spíš my. Nehledě na lepší porozumění těmto zemím, které máme, protože je známe lépe než Portugalsko, které zná lépe zase Mozambik a Angolu.
Jde o to najít prostředky, cesty a systémová opatření přispívající k většímu rozvoji zemí, které jsou jednak potenciálními členy EU, jednak jejími významnými sousedy a partnery z hlediska bezpečnosti či energetických dodávek.
Nechci dělat paralelu s Unií pro Středomoří (partnerský proces mezi EU a ostatními státy okolo Středozemního moře prosazovaný Francií - pozn. red.), ale Východní partnerství by byl nějakým způsobem institucionalizovaný systém spolupráce se zeměmi na východ od Evropské unie. Jedná se také o proces, který by měl urychlit cestu některých zemí do EU.
