Čínská armáda zahájila cvičení u ostrova, který považuje za své území a vzbouřeneckou kolonii, poté, co jej minulé úterý navštívila šéfka americké Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová. Reakci místních na manévry ocenil tchajwanský ministr zahraničí Joseph Wu, prohlásil, že lidé projevují "odolnost a sebevědomí". "Z čínského zastrašování nepanikaříme. Tchaj-wan i nadále pokračuje ve svobodném a demokratickém způsobu života," cituje ho německý deník Deutsche Welle.
O klidu mluví také Tchajwanci. "Než Čínská lidová osvobozenecká armáda překročí určité hranice, budeme se na většinu jejich vojenských kroků dívat jako na akt zastrašování," popisuje Jeremy Chiang.
Čína v posledních dnech podobně jako mezi lety 1995 a 1996 vypálila několik raket do moře v blízkosti Tchaj-wanu. I v 90. letech v tom hrála roli politika - tchajwanský prezident Lee Teng-hui tehdy odjel přednášet na univerzitu do USA a na ostrově se uskutečnila přímá volba hlavy státu.
"V reakci na to mnoho mých kamarádů z dětství emigrovalo do zahraničí," vzpomíná na 26 let starý incident historik Albert Wu. "Lidé utíkali jako o život," potvrzuje pro americký deník New York Times 62letá Pao Yu-ling.
Nyní je situace o poznání klidnější. "Jsem starší a na čínské řinčení zbraněmi jsem si už zvykl. Při návštěvě Pelosiové i na začátku cvičení jsme byli přilepení k Twitteru, bylo těžké nevnímat fotografie z blokády a nepředstavovat si možnou čínskou invazi," popisuje Wu s tím, že když přestane sledovat zprávy, cítí se mnohem líp. Podle něj Tchajwanci dál žijí své životy, nakupují nebo cvičí venku.
Strach z Číny není pro Tchajwance nic nového
Klid Tchajwanců se tak často setkává s neporozuměním jejich přátel v zahraničí. "Kamarádi v Německu se o mě báli, protože ze zpráv četli, že Čína Tchaj-wan kompletně obklíčila," popisuje Winifred Yu, profesorka němčiny na jedné z místních univerzit. "Když se zeptali, jak to tady vypadá, řekla jsem, že je to v pohodě a že se to nijak neliší od toho, co už jsme zažili," líčí.
Šestadvacetiletou Jessicu Fang zase naštvalo, když cizinci očekávali, že lidé na ostrově budou v panice nakupovat zásoby a vymýšlet plány na evakuaci. "Jsme klidní, protože jsme čínskou hrozbu přijali, nebo si ji dokonce vzali za svou - jako součást toho být Tchajwanci. Ale neignorujeme ji a nejsme naivní," vysvětluje pro New York Times.
Někteří se na boje i aktivně připravují
Přestože jsou nyní lidé v klidu, některé Tchajwance znejistila ruská invaze na Ukrajinu. V obavách, že by Čína mohla stejným způsobem zaútočit, se už před časem začali hlásit na kurzy střelby. "Přidává se víc a víc lidí," řekl v červnu Max Chiang ze společnosti Polar Light, která zájemce v bojových schopnostech cvičí. Od začátku invaze stoupl jejich počet až čtyřkrát.
Jedním z účastníků kurzu je 34letý turistický průvodce Chang Yu. "Museli jsme se zamyslet, jak se připravit, kdyby se to stejné stalo Tchaj-wanu," uvedl pro agenturu Reuters, proč se i se ženou na školení přihlásili.
Devětatřicetiletý tatér Su Chun od tréninku čeká, že se naučí používat zbraň a zároveň zjistí, jak zareagovat v jakékoliv situaci. "Většina lidí nechce jít do války, ani já nechci, ale pokud k nešťastné příhodě skutečně dojde, budu mentálně připravený," domnívá se.
