Praha - Státy východní Evropy nejsou cílovou destinací uprchlíků z Afriky a Blízkého východu. Před několika lety na to už upozornil pilotní program Evropské unie, který se snažil pomoct Maltě od přílivu uprchlíků tím, že jim nabídl přemístění do jiných evropských zemí.
Slovensko se programu s názvem Eurema účastnilo v jeho obou fázích, v roce 2011 i 2013, a pokaždé nabídlo deset míst pro nejvíce zranitelné skupiny uprchlíků. "Na Slovensko ale nikdo nepřijel z důvodu nezájmu cílové skupiny,“ uvedla pro Aktuálně.cz a HN Michaela Paulenová z tiskového odboru slovenského ministerstva vnitra.
"Cizinci se prostřednictvím mezinárodních organizací z Malty, Mezinárodní organizace pro migraci a Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky telefonicky zajímali o finanční benefity po příchodu na Slovensko, ekonomickou situaci země, klimatické podmínky a možnost sloučení rodin."
O východní Evropu nejevili uprchlíci zájem
"Naši nabídku ale nikdo nevyužil,“ upřesnila Paulenová s tím, že Slovensko mělo pro potenciální zájemce připravený integrační program.
Podobně nevyužil žádný z uprchlíků ani jedno z deseti míst nabízených Rumunskem. Česko se pilotního projektu neúčastnilo. Uprchlíky nakonec na své území přijalo podle slovenského ministerstva vnitra jen 8 států: Německo, Irsko, Lucembursko, Polsko, Portugalsko a Velká Británie.
Podle zprávy Evropského azylového podpůrného úřadu, která shrnuje výsledky pilotního projektu Eurema, se uprchlíci odmítali přestěhovat do nabízených států z několika hlavních důvodů: kvůli neexistenci jejich komunity na území daného státu, domnívali se také, že životní podmínky a vyhlídky na získání práce jsou v zemi omezené, stát jim nabízel slabý sociální systém a doufali také, že pro ně existuje jiná možnost, například azyl ve Spojených státech, jiných evropských zemích, nebo alespoň další roky na Maltě.
Zpráva, která vyhodnocuje připomínky zúčastněných aktérů i států, které se programu neúčastnily, je k pilotnímu programu poměrně kritická. Mezi hlavní problémy řadí neznalost reálií uprchlíků v "nových" státech Evropské unie. Uprchlíci podle zprávy také občas až po přemístění zjistili, že informace, které jim byly poskytnuty během seminářů o kultuře cílového státu, nebyly kompletní, nebo byly nepřesné. V některých případech pak podle Evropské komise "tito lidé po příchodu do nové země zmizeli".
Vybírat si cílovou zemi jako z jídelníčku? Ne
Největší výzvou je tak podle zprávy v případě přemísťování uprchlíků, kteří už v Evropě jsou, vyhnout se situaci, kdy si budou uprchlíci myslet, že si budou moct vybírat zemi, do které budou přemístěni, "à la carte“, tedy jako z jídelního lístku. Poradit si Unie bude muset také s faktem, že v mnoha zemích není africká nebo syrská menšina, což odrazuje uprchlíky od přijetí nabízeného místa.
Evropská komise chce dnes navrhnout přemístění až 40 tisíc uprchlíků z Itálie a Řecka do ostatních států Unie. Podle jakého klíče je bude posílat do jednotlivých zemí, ale zatím není jasné. Stejně jako není jasné, co bude dělat s těmi, kteří odmítnou do nabízené destinace odjet.
Pro svůj návrh závazných kvót pro rozdělení uprchlíků bude muset ale Komise najít podporu kvalifikované většiny členských států Unie. Česká republika, která by měla podle návrhu přijmout zhruba 1200 uprchlíků, i mnohé další státy východní a střední Evropy jsou razantně proti.
Pro spravedlivější přerozdělení uprchlíků jsou ale velké státy západní Evropy, a to především Německo a Itálie. Francie i Španělsko jsou ochotny návrh podpořit, pokud se ale pozmění klíč, podle kterého se vypočítává, kolik uprchlíků budou muset jednotlivé země přijmout. Ten kalkuluje s počtem obyvatel, HDP země, nezaměstnaností a počtem dříve udělených azylů. Francie a Španělsko, ale i Portugalsko, tedy země, které už teď mají velký příliv imigrantů, chtějí, aby měl počet dříve vydaných azylů v klíči větší váhu než dosud.
Diplomaté proto očekávají, že se kolem kontroverzního návrhu, který Komise dopředu se státy vůbec nekonzultovala, strhne ještě velká debata. Nejdříve v polovině června na schůzce ministrů vnitra, a poté na konci června na summitu evropských lídrů v Bruselu.
