Zilynskyj je známý hlavně jako jeden z autorů šestisetstránkových Dějin Ukrajiny, které vyšly v nakladatelství Lidové noviny poprvé v roce 2015. Knihu napsal společně s Janem Rychlíkem a Američanem Paulem Magocsim.
Publikace popisuje všechny klíčové etapy ukrajinské historie: například Kyjevskou Rus, povstání Bohdana Chmelnického v sedmnáctém století, neúspěšný pokus o vytvoření nezávislé Ukrajiny v roce 1918 a také období po rozpadu Sovětského svazu až po ruskou okupaci Krymu a Donbasu v roce 2014.
"Ruské pokusy o ovládnutí Ukrajiny směrem od severovýchodu k západu a jihu pokračují s různě dlouhými přestávkami a s různě velkým a dlouhodobým úspěchem od poloviny 17. století, tedy přes 350 let. Putin považuje stejně jako mnoho Rusů - a dost možná většina Rusů - samostatnou Ukrajinu za jakési dějinné nedopatření, které je třeba odstranit," vysvětluje Zilynskyj deníku Aktuálně.cz.
Mnoho Rusů podle něj Ukrajinu odmítá akceptovat jako něco odlišného od Ruska. "Reálně Ukrajinu, ukrajinštinu a ukrajinskou kulturu vůbec neznají a neobtěžovali se ani se neobtěžují ji poznat, automaticky považují vše, co je ukrajinské, za něco neseriózního a škodlivého," uvádí historik s tím, že ve svém přesvědčení jsou utvrzováni také stále ještě přetrvávající měrou používání ruštiny nebo ruských jazykových prvků na značné části ukrajinského území. "Nejsou schopni pochopit nebo spíš vůbec neuvažují o tom, že používaní shodného jazyka není rozhodujícím kritériem pro existenci jednoho nebo více národů, které společný jazyk používají," dodává.
Bohdan Zilynskyj také říká, že je spíš pesimistou v otázce, jestli Kreml vůbec někdy přestane se svou snahou zasahovat do dění na Ukrajině. "Rusko se sice možná za čas bude muset zaobírat vlastními problémy, zejména snahou o zachování své jednoty, respektive uchování podřízenosti všech neruských národů Rusům, ale jakmile to vše bude aspoň zčásti vyřešeno, ukrajinská otázka se opět pro Rusy vynoří."
Už v úvodu Dějin Ukrajiny autorský tým napsal, že Putinovo Rusko sice formálně uznává nezávislost Ukrajiny, ale jen za předpokladu, že zůstane jakousi sesterskou republikou provádějící politiku, která vyhovuje Kremlu. "Pokud se objeví hrozba, že v Kyjevě převládnou prozápadní, a tudíž z ruského pohledu protiruské politické síly, Moskva se domnívá, že má právo zasáhnout," stojí v knize.
Byla to v zásadě prorocká slova, která se letos 24. února začátkem ruské agrese naplnila. "Tak velkou vůli a schopnost Ukrajinců úspěšně se bránit jsem nečekal, i když jsem věřil či doufal, že ruský postup nebude tak rychlý, aby byl například za tři dny dobyt Kyjev, jak se o tom tehdy hovořilo. Ale především jsem dlouho nemohl uvěřit v možnost rozpoutání takovéhoto konfliktu ze strany Kremlu," míní historik.
V knize Dějiny Ukrajiny autoři popisují také období druhé světové války a osobnost ukrajinského politika Stěpana Bandery. Muže, který je v Rusku považován za kolaboranta s nacisty a nepřítele.
Když ruská propaganda hovoří a píše o denacifikaci Ukrajiny, často zmiňuje právě jméno Bandery a jeho údajné oslavování. Podle Bohdana Zilynského je problémem všeobecně malá znalost Banderova života, a to i mezi Ukrajinci.
"Určité vědomí o jeho úloze a významu spojené nejednou s nekritickou adorací se v minulých desetiletích a letech postupně šířilo ze západní Ukrajiny do jiných jejích regionů. Válka tento proces ztížila, zároveň však vytvořila podmínky pro to, aby Banderův kult u značné části Ukrajinců dále vzrostl. Je však třeba připomenout, že málokdo z mimovědeckých kruhů zná odbornou literaturu o Banderovi, byť jen tu ukrajinskou, a že názory ukrajinských historiků na tuto osobnost také nejsou zcela jednotné. Mnohé z jeho života a činnosti stále ještě není dostatečně vysvětleno," upozorňuje historik.
