"Považuji váš zločin za horší, než je vražda. Tím, že jste předali Rusům (plány na) atomovou bombu o několik let dříve, než ji mohli sami vyrobit, jste podle mého názoru zavinili komunistickou agresi v Koreji. (…) Svou zradou jste fakticky narušili chod dějin na úkor naší země." Těmito slovy vynesl americký soudce Irving Kaufmann v roce 1951 rozsudek smrti nad manželským párem.
Ačkoliv začínala studená válka a lidé se sovětské hrozby báli, rozjela se mezinárodní kampaň za omilostnění Rosenbergových. K té se připojila i řada významných osobností, mimo jiné fyzik Albert Einstein, malíř Pablo Picasso a papež Pius XII. Americký prezident Dwight Eisenhower přesto žádosti zamítl.
V roce 1953 byli Julius a Ethel Rosenbergovi krátce po sobě popraveni v elektrickém křesle ve věznici Sing Sing. Do dějin se zapsali jako jediní američtí civilisté popravení za špionáž během studené války.
Podle historiků ale stačilo, aby se manželé ke špionáži přiznali, a popraveni být nemuseli. Trest smrti měl sloužit jako odstrašující příklad a donucovací prostředek k tomu, aby americkým tajným službám sdělili jména dalších špiónů. Tak to udělal třeba vědec Klaus Fuchs, který si v Británii odseděl jen necelých 10 let, ale i další lidé z okruhu Rosenbergových. Julius a Ethel ale vypovídat odmítali a opakovali, že jsou nevinní. A to i v posledních dopisech na rozloučenou.
Tajemství atomové bomby
Oba se narodili v New Yorku - Julius v roce 1918 a Ethel v roce 1915 - do židovských rodin, které emigrovaly z východní Evropy. Seznámili se v mládežnické komunistické organizaci v roce 1936 a o tři roky později se vzali.
Julius pracoval jako civilní inženýr v armádních laboratořích od roku 1940, Ethel byla sekretářkou. Agentem sovětské tajné služby NKVD se Julius pravděpodobně stal v roce 1942. O pár let později předal důstojníkovi sovětské rozvědky Alexandru Feklisovovi tajné informace, které měly obsahovat i údaje o součástkách potřebných k sestrojení jaderné bomby. Odborníci se ale shodují, že hlavním Juliovým nadáním bylo si kolem sebe vytvořit dobře propojenou síť lidí.
Pozdější rozbory historiků se přiklánějí k tomu, že Rosenberg Sovětům vyzradil jen málo cenné informace, kterými jim pomohl při výrobě raket vzduch-země. I sám Feklisov po letech prohlásil, že s jadernou bombou jim Julius Rosenberg nepomohl, přiznal ale, že Sovětům poskytl jiné cenné vojenské informace. Je možné, že se týkaly výroby zbraní, které pak byly použity proti americkému letectvu ve válce v Koreji a později ve Vietnamu.
"Důležitá data o bombě, konkrétně plutoniové, která zničila Nagasaki, dodal Sovětům Klaus Fuchs. Tento německý komunista uprchl před Hitlerem do Británie, kde ho přizvali k práci na bombě. Jakmile se Churchill a Roosevelt domluvili, že projekt budou dělat společně, patřil mezi asi tucet Britů, kteří přijeli do Los Alamos," uvedl pro server Aktuálně.cz novinář Karel Pacner, který o špionážích napsal několik knih.
Když v srpnu 1949 Sovětský svaz oznámil úspěšnou zkoušku atomové bomby, zažily Spojené státy a Británie šok. Americký Federální úřad pro vyšetřování (FBI) poté objevil únik tajných materiálů o výrobě jaderné zbraně právě z Los Alamos v Novém Mexiku, ze sídla amerického výzkumu.
Tajné informace měl Rosenbergovým předat David Greenglass, který tu pracoval na projektu Manhattan. Greenglass byl přitom bratrem Ethel. Od Rosenbergových pak přebíral data špión Harry Gold, který je doručoval sovětskému vicekonzulovi Anatoliji Jakovlevovi.
Mezi první dopadené patřil Fuchs, který pomohl chytit Golda. Ten zase vyzradil Greenglasse. Po Greenglassově výslechu byli úředníci FBI přesvědčeni, že mají proti Rosenbergovým dostatek důkazů - Julia zatkli 17. července 1950, Ethel o měsíc později.
Skryté důkazy, které nešly použít
Proč bylo ale tolik lidí přesvědčeno o jejich nevině? Důležitou roli hrála sovětská propaganda, která případ Rosenbergových vytahovala, kdykoliv byl východní blok nařčen z porušování lidských práv. Problematický byl ale i celý soudní proces.
Americké tajné služby zatkly manžele Rosenbergovy na základě výpovědí Klause Fuchse a Davida Greenglasse, ale také částečně rozklíčovaných sovětských šifer. Ty však u soudu nemohly použít, protože nechtěly, aby se Sověti dozvěděli, že Američané umí jejich zprávy dekódovat. Takzvaná akce Venoma byla odtajněná až v roce 1995, kdy se veřejnost poprvé dozvěděla, na základě jakých materiálů byli manželé odsouzeni.
Dalším důkazem, který ale u soudu nemohl být použit, je výpověď Jeroma Tartakowa, bývalého komunisty, který začal sloužit pro FBI. Ta ho nasadila do cely Julia Rosenberga, aby z něj získal informace. Podle něj byl Rosenberg šéfem jedné skupiny, druhou vedli Joel Barr a Alfred Sarant, kteří ale stačili včas uprchnout.
Bez těchto důkazů působilo obvinění Rosenbergových na část veřejnosti nevěrohodně. Více vyplulo na povrch až mnoho let po smrti manželů. Po propuštění z vězení navíc promluvili i jejich "spolušpióni".
Například Morton Sobell, který se před zatčením pokusil prchnout do Mexika, v roce 2008 přiznal, že spolu s Juliem Rosenbergem ukradl tajné dokumenty týkající se amerického jaderného programu a že Sovětům prozrazoval vojenská tajemství.
Zároveň ale tvrdil, že ačkoliv Ethel o manželově špionáži věděla, sama se na ní aktivně nepodílela, což říkal i Feklisov. Nasvědčují tomu také informace zveřejněné v roce 2015. Nové dokumenty tehdy dokládaly, že Greenglass při prvním výslechu nepředložil žádné důkazy o účasti své sestry, Ethel Rosenbergové. Před soudem pak údajně proti ní křivě svědčil, aby uchránil vlastní manželku Ruth. Právě ona, nikoli Ethel Rosenbergová, se zřejmě na špionáži podílela, stojí v dokumentech.
I proto se oba synové Rosenbergových, Michael a Robert, snažili očistit jméno matky. O otcově vině po mnoha letech přestali pochybovat, když viděli všechny zveřejněné dokumenty. Robert dokonce založil nadaci, která má chránit děti perzekvovaných politických aktivistů.
Jak později v rozhovoru pro deník New York Times řekl konspirátor Morton Sobell, Julius Rosenberg se pravděpodobně nikdy nepřiznal, protože si nemyslel, že udělal cokoliv špatného. Byl přesvědčeným komunistou. Informace Sovětům také předával do roku 1945, tedy do doby, kdy byli americkými spojenci ve válce proti nacistickému Německu. "Ano, asi to byla špionáž, ale tehdy jsme to tak nevnímali," řekl po letech Sobell.
