V posledních letech Blízký východ opustilo mnoho křesťanů z nejrůznějších důvodů, například kvůli Islámskému státu v Iráku a Sýrii. Jsme svědky toho, že křesťanství v oblasti, ve které vzniklo, zaniká?
Je to citlivá věc. Když jsem byl nedávno v Bejrútu navštívit sestru, říkal mi jeden taxikář, že křesťané mají dvě možnosti. Buď vzít celou rodinu do Kanady nebo někam jinam, nebo počkat, až děti vystudují školu, a pak je poslat pryč. V Libanonu se drží křesťanská populace například díky tomu, že maronitská církev (Specifická libanonská církev, která uznává papeže, ale zachovává si vlastní věrouku a rituály. Je to nejpočetnější křesťanská komunita v Libanonu - pozn. red.) má zakázáno prodávat půdu.
Tragédií je, že mladí lidé nemají moc pracovních příležitostí. Snaží se uplatnit ve Spojených státech, Kanadě a některých dalších zemích. Dnes žijí v Libanonu čtyři miliony obyvatel a ve světě deset milionů lidí libanonského původu.
Problémem je také rozdělenost a roztříštěnost samotných křesťanů. Politicky jdou proti sobě v Libanonu různé skupiny. Jde o hluboce rozdělenou komunitu, která nemá dobré vůdce. Těmi jsou většinou představitelé ozbrojených milicí, kteří přežili občanskou válku v letech 1975 až 1990.
Mnohem horší je ale situace křesťanů v Iráku. Zejména na severu, kde vládl tři roky Islámský stát…
Irák je v tomto katastrofa. Křesťané odcházejí opravdu masově. Je to bohužel jedna ze zemí, kde je slabé vědomí příslušnosti ke státu. Slabá občanská společnost. Existuje jedno úsloví, že většina blízkovýchodních států nejsou skutečné státy, ale jen kmeny s vlajkami. Bohužel na tom něco je. Jediné skutečné státy jsou Írán, Turecko, Izrael, z arabských možná Egypt.
Křesťané na Blízkém východě
- Nejpočetnější komunitou jsou Koptové v Egyptě. Je jich zhruba 15 milionů.
- V Libanonu žije přibližně 1,5 milionu křesťanů, v Sýrii kolem 800 tisíc.
- Zhruba 300 tisíc křesťanů zůstalo v Iráku, ale v posledních letech se jejich počet výrazně snížil. Ještě v roce 2003 jich tam žilo více než milion.
Existuje nebezpečí, že Islámský stát znovu zvedne hlavu?
Islámský stát vznikl díky shodě několika faktorů a také velké chybě, kterou udělal americký správce Iráku Paul Bremmer v roce 2003 - rozpustil iráckou armádu. Ti vojáci ztratili práci a nevěděli, kde vezmou peníze a jak uživí rodiny. Začal ozbrojený odpor, pak se někteří přidali k al-Káidě v Iráku. Později na těchto základech vznikl Islámský stát. Využil při rozmachu toho, že státní moc v Iráku a Sýrii zkolabovala. Jeho vůdci dovedli šikovně využívat politických, náboženských a kmenových sporů ve svůj prospěch.
Jestli Islámský stát znovu povstane, těžko říci. Ale myslím, že dnes je situace v Iráku lepší v tom směru, že irácká vláda má území více pod kontrolou. Země je stabilnější. Na jak dlouho, to je otázka.
Jaká je tedy budoucnost Iráku? Je možné vytvořit nějaký pluralitní systém?
Arabský svět má před sebou překážky, které musí překonat. Tou první je neexistence vlády práva. To, co existuje, je mix kmenových zákonů, islámského práva šaría a zákonů implantovaných ze Západu nebo podle vzoru Západu. Je to jeden z důvodů, proč se nedaří v regionu vytvářet pocit občanství.
Za druhé je potřeba oddělit náboženství a politiky - problém, se kterým se Evropa vypořádala v sedmnáctém století. Změně pak pomohla průmyslová revoluce a s ní spojené nové myšlenky. Dá se říct, že pomalu vliv náboženství na politiku i v arabských zemích polevuje, ale stále je silný. Podívejte se na Írán. Íránci mají silnou občanskou společnost, silné vědomí národní identity.
Třetí výzvou arabského světa je zajistit rovnoprávné postavení žen. I tady jsou určité známky zlepšení. Například v Kuvajtu, kde žiji, mají nyní ženy lepší postavení než dříve. Třeba při rozvodech, kterých je v Kuvajtu opravdu hodně.
Takže se postavení žen obecně mění v arabských zemích?
Arabské ženy jsou si více jisté samy sebou oproti minulosti. Ale mnozí v patriarchální společnosti v tom vidí hrozbu.
Za reformátora je v tomto směru považován saúdskoarabský princ Muhammad bin Salmán.
To je diktátor.
Dovolil ženám řídit auta a slíbil další reformy…
Aby pak hlavní aktivistky za ženská práva posadil do vězení. Veškerá ta princova aura reformátora a člověka změn je nesmysl. Podívejte se na případ toho ubohého Džamála Chášukdžího (novinář, zavražděný na saúdskoarabském konzulátu v Istanbulu - pozn. red.).
Znal jste ho osobně?
Ne, ale je to velká ztráta. Tragédie. Postavení intelektuálů v těchto zemích na Arabském poloostrově je tragické. Celkově intelektuálů v arabském světě. Jsou buď v exilu, nebo umlčení.
