Kdy jste se poprvé zúčastnila protestů v Hongkongu?
První protest proběhl na začátku června 2019, já jsem se ale o osud Hongkongu bála už dřív, a proto jsem od dubna rozdávala lidem na ulici letáky. Demonstrací jsem se ale účastnila ještě před rokem 2019, když jsem byla mladší. Byla jsem na deštníkové revoluci a i dalších shromážděních. Vždy jsem ale byla jenom účastnicí, studentskou aktivistkou jsem se stala až nedávno.
Deštníková revoluce, série masových studentských demonstrací, proběhla v roce 2014. To vám muselo být kolem patnácti let. Zajímala jste se o politiku už v takhle nízkém věku?
Ano, vyrůstala jsem u babičky, která byla na nás velmi přísná a nikdy nám nedovolila číst komiksy, romány nebo něco takového. Jediné, co nám dovolila, byly noviny a televizní zprávy. Proto jsem se zajímala o společenské problémy a politiku v Hongkongu už od mládí.
Zranila jste se někdy během protestů nebo jste se dostala do problémů s policií?
Do problémů s policií jsem se dostala rovnou několikrát. Vzpomínám si třeba na incident z konce roku 2019, kdy přišli do kampusu mojí univerzity podporovatelé pekingské vlády a chtěli na něj zaútočit. Snažila jsem se je odtamtud vyvést pryč, a tak na mě zavolali policii. Skončila jsem obklíčená skupinou policistů a pročínských podporovatelů.
Bylo to děsivé, protože policie byla na jejich straně a naopak se snažila zastavit mě. Prohledala mě, identifikovala mě a ptala se, proč se je snažím zastavit.
Na sledování jsem si zvykla
Měla jste problémy s pročínskými podporovateli i jindy?
Od začátku protestů jsem byla na očích, protože jsem pořádala tiskové konference, kde bylo moje jméno i telefonní číslo. Proto mně a dalším studentským aktivistům podporovatelé Číny volali a vyhrožovali násilím a útoky. Také nás ale sledovali lidé, o kterých jsme se domnívali, že jsou policisté.
Obávala jste se o své bezpečí?
Na začátku to bylo děsivé, protože mě ještě nikdy nikdo nesledoval. Ale jak jsem s aktivismem pokračovala a s tím pokračovalo i sledování, tak jsem si na něj zvykla.
Hodně jsem se ale bála, když mě sledovali i potom, co začal loni v červnu platit národní bezpečnostní zákon, který vymyslela čínská vláda. V tu chvíli mi došlo, že to nemusí být jenom hongkongská policie, ale může jít o agenty z národní bezpečnosti.
Co říká nový bezpečnostní zákon v Hongkongu?
V noci 30. června 2020 vstoupil v platnost nový bezpečnostní zákon pro Hongkong, který navrhla a schválila pekingská vláda. Zákon dává pevninské Číně větší pravomoci ve městě, které bylo dosud autonomní, a dovoluje jí soudit a trestat obyvatele Hongkongu.
Mezi klíčové zločiny podle zákona patří účast na neschválených mítincích a šíření materiálů vyzývajících k nezávislosti města, separatistické, podvratné nebo teroristické činy a také spolupráce s cizími silami s cílem ohrozit národní bezpečnost. Za ně hrozí vysoké tresty, až doživotí. Soudní přelíčení může nově proběhnout na pevninské Číně.
Byl bezpečnostní zákon důvodem, proč jste z Hongkongu loni odešla?
Byl to hlavní důvod. Když vstoupil v platnost, musela jsem přerušit mezinárodní aktivismus, protože by to bylo jasné porušení zákona o spolčování se se zahraničními silami. A tak jsem přemýšlela, co bych ještě mohla v Hongkongu dělat - a jestli bych toho nemohla dělat víc, kdybych odjela.
Nechali vás odjet jen tak?
Obešlo se to bez problémů, protože jsem použila svůj americký pas. Navíc jsem si koupila zpáteční letenku, takže i kdyby mě zastavili, řekla bych, že se vrátím. Ale byli jsme opatrní, letenku jsem si koupila jen týden před odletem a bylo to tajemství i před částí mé rodiny a přátel.
Kolik dalších aktivistů z vašeho okolí se rozhodlo z Hongkongu odjet?
Znám jich docela dost. Mám ale i přátele, kteří tam zůstali a zůstat chtějí, aby pokračovali v bojích za Hongkong na místě. Znám ale i ty, kteří odjet chtějí a nemůžou, protože jsou proti nim vznesená obvinění nebo jsou ve vazbě.
Poslední hřebík do rakve Hongkongu
Je zákon i důvodem, proč protestů ve městě ubylo?
Ano, je vágně napsaný, takže všechno, co řeknete proti vládě, nebo jakákoliv neposlušnost může být brána jako porušení zákona. Nezáleží ani na tom, jestli to někdo napsal on-line nebo uspořádal vzpomínkovou akci. Mnoho Hongkonžanů žije ve strachu, který jim brání pokračovat v politickém aktivismu a taky umožňuje policii zakazovat shromáždění a pochody.
Jak zákon proměnil Hongkong?
Svoboda a demokracie tam ubývala už od předání do rukou Číny v roce 1997, zákon je proto posledním hřebíkem do rakve Hongkongu. Nikdy jsme neměli úplnou svobodu, měli jsme ji jen do určité úrovně, ale i ta nám byla po tomto zákoně odebrána a mnoho politiků a aktivistů bylo zatčeno.
Podle mě to ukazuje, že Čína ztrácí trpělivost a už ani nechce předstírat, že nám svobodu dává. Dalším důkazem je zavření Apple Daily, jediného hongkongského mainstreamového prodemokratického média.
Má podle vás Hongkong šanci na změnu?
Bude to dlouhá a těžká cesta, ale věřím, že nakonec tyranii přemůžeme. Ale budeme potřebovat spoustu podpory od mezinárodní komunity. To, co vidíme v Hongkongu, se brzy stane po celém světě.
Přijde vám podpora ze zahraničí dostatečná?
Za poslední rok vnímám změnu postojů po celém světě a různé země a organizace si uvědomují, že s čínskou stranou nemůžou být kamarádi. Nemůžete upravovat svá opatření, abyste ji potěšili, a není možné zastavit její agresivní expanzi. Vznikla spousta prohlášení a odsouzení z různých zemí, ale pořád nevidíme moc konkrétních kroků.
Vrátíte se někdy do Hongkongu?
Přeju si to, ale nevím, jak dlouho to potrvá. Kdybych se vrátila teď, tak mě zatknou za porušení bezpečnostního zákona.
