Varšava - Stotisícové město Slupsk na severu Polska si připsalo průlomové prvenství. Jeho obyvatelé si totiž za svého nového starostu zvolili osmatřicetiletého Roberta Biedroně, který se otevřeně hlásí k homosexualitě. Něco podobného se v silně katolickém státě stalo vůbec poprvé.
Podle agentury AP se jedná o náznak toho, že se v zemi dlouhodobě charakterizované "hlubokým katolickým konzervatismem" postupně zvyšuje tolerance k sexuálním menšinám.
"Lidé postupně přestávají věřit tomu, že gayové a lesby jsou čirým zlem. Sexuální orientace už nezastiňuje schopnosti člověka," věří Agata Chaberová z varšavské Kampaně proti homofobii.
Za vzrůstající tolerancí a sekulárnějšími názory Poláků do velké míry zřejmě stojí i otevřenější přístup příslušníků mladších generací, kteří často cestují za hranice vlastního státu.
Během deseti let v Evropské unii si země navíc prošla i hospodářským vzestupem, připomíná agentura Reuters.
Předsudky prolomil už v minulosti
Robert Biedroń není v překonávání společensky nastavených bariér žádným nováčkem.
Už v roce 2011 se stal prvním - veřejně přiznaným - homosexuálem, který usedl coby zákonodárce do jednoho z křesel polského Sejmu. Předsudky tehdy ale nebořil sám. Novou poslankyní se spolu s ním stala také transsexuálka Anna Grodzká. Ta se nechala posléze slyšet, že - i přes občasné útoky - kolem sebe cítí rostoucí toleranci a vstřícnost.
Přítomnost dvojice v Sejmu byla mnohým trnem v oku, polského exprezidenta Lecha Walesu nevyjímaje. V televizi označil homosexuály za "odlišné lidi", kteří si "to mají dělat mezi sebou" a za svá slova se odmítl omluvit.
Nikoho prý nechtěl urazit, ale svá slova mínil vážně. Postoj laureáta Nobelovy ceny za mír dokonce vedl radní San Franciska, amerického města proslulého tolerancí k sexuálním menšinám, k tomu, že přejmenovali ulici, která do té doby nesla jeho jméno.
Ve volbách nebyl jediný
Biedroń nicméně nebyl sám ani v tažení letošními volbami starostů, jejichž výsledky byly zveřejněny v pondělí. I to svědčí o rostoucí otevřenosti polské společnosti.
Do politického boje se přihlásila celá řada lidí hlásící se k homosexualitě. Až na Biedroně ale nikdo z nich neuspěl. Povětšinou nicméně šlo o mladé lidi patřící k levicovým uskupením, kteří se do voleb coby kandidáti zapojili poprvé.
Levici jako celku se ve volbách příliš nezadařilo, tudíž symbolem změny zůstal v podstatě pouze Biedroń, představitel ultraliberálního "Vašeho hnutí" svérázného a nekonformního poslance Janusze Palikota. Ten v roce 2010 opustil Občanskou platformu Donalda Tuska (k 1. prosinci novému prezidentovi Evropské unie). Pro jeho "volnomyšlenkářsky" založené názory byla nejspíš málo liberální.
Do voleb v roce 2011 pak šel se svou vlastní Stranou podpory Janusze Palikota stavící se proti příliš silné roli církve ve společnosti, podporující zrušení povinných hodin náboženství ve školách či prosazující větší práva pro gaye, ale i legalizaci marihuany.
Jeho vítězství čekal málokdo
Biedron v druhém kole voleb starostů získal více než 57 procent hlasů a porazil tak kandidáta Občanské platformy Zbigniewa Konwinského, který získal pouze necelých 43 procent hlasů. V prvním kole voleb v polovině listopadu byl přitom výsledek opačný. Konwinski obdržel přes 29 procent hlasů a Biedroń něco málo přes pětinu hlasů. Třetí skončil s téměř 19 procenty hlasů kandidát Práva a spravedlnosti Robert Kujawski. Server The News po prvním kole připomněl, že Biedrońův úspěch byl překvapivý, neboť průzkumy naznačovaly, že o křeslo starosty se v těsném souboji utkají právě Konwinski a Kujawski.
Biedroń - známý svojí kampaní proti homofobii - na vítězství reagoval prohlášením, že povede "velice skromnou místní vládu, neboť toto město je skromné a jedno z nejzadluženějších v Polsku". Doplnil, že tři limuzíny, které má starosta k dispozici, raději vymění za kolo.
Parlament loni změny odmítl
Homosexuální páry v Polsku čelí řadě obtíží. Zákonodárci loni v lednu odmítli trojici návrhů zákonů, které prosazovaly zavedení systému registrovaného partnerství. Návrhy ztroskotaly právě na zamítnutí ze strany poslanců katolické pravice, kteří jejich případné zavedení ohodnotili coby legalizaci morálního úpadku.
Dva návrhy pocházely z dílny levice - Palikotova hnutí a Svazu demokratické levice (SLD). Vášnivým obhájcem prvního z nich byl právě Biedroń, který v Sejmu orodoval za rovnost před zákonem pro všechny a "právo na štěstí" i pro gaye a lesby.
"Změny přicházejí," řekl tehdy optimisticky Biedroń. "Stále více a více lidí vidí, že možná existuje nespravedlnost v zacházení s lidmi, kteří žijí v neregistrovaných partnerstvích a kteří nemohou vyřešit své zásadní problémy, každodenní problémy."
Třetí odmítnutý návrh zákona měla na svědomí Občanská platforma tehdejšího premiéra Donalda Tuska, která nicméně v návrhu nestavěla partnerství na stejnou úroveň s manželstvím. Sám Tusk změny prosazoval slovy, že "nemůžete zpochybňovat, že takoví lidé (žijící v homosexuálním partnerství) existují a nemůžete argumentovat proti lidem, kteří se tak rozhodnout žít."
Země se ale přijetí zákona o registrovaném partnerství dosud nepřiblížila. Polská ústava z roku 1997 manželství přímo vymezuje jako svazek muže a ženy. Řada homosexuálů je ve společnosti terčem diskriminace a v mnoha formálních ohledech nemá takřka žádné pravomoci, které by vyplývaly ze vztahu s jejich partnery. Nepočítá se s nimi v dědictví ani při poskytování informací v nemocnicích.
9 z 10 obyvatel jsou katolíci
Řada mladých Poláků nicméně hledí do budoucnosti, ve které by si přála žít v o něco sekularizovanější společnosti než generace jejich rodičů a prarodičů. Země se tak kromě dilemat dotýkajících se práv homosexuálů potýká i s problematikou role církve, potratů či legalizace lehkých drog.
Podle Factbooku CIA se přes 87 procent obyvatel téměř čtyřicetimilionového Polska řadí ke katolíkům, naprostá většina z nich pak k římskokatolické církvi.
Sám papež František přitom loni vyzval představitele římskokatolické církve, aby se nechovali jako chladní a dogmatičtí byrokraté a byli otevřenější a chápavější. Homosexuály i rozvedené jedince by podle jeho tehdejších slov měli zahrnovat milosrdenstvím. Homosexualita ale i nadále pro mnohé věřící zůstává hříchem.
Názorové rozdělení panující v církvi vůči papežovu smířlivějšímu revolučně směřujícímu tónu ukázal i říjnový církevní sněm ve Vatikánu. Zatímco případným úpravám valná část církevních představitelů tleskala, část z nich se naopak hlasitě postavila proti možným reformám týkajícím se rozvodů či homosexuálů. A závěrečná zpráva byla nakonec zmírněna.
Polský arcibiskup Stanislaw Gadecki, který se shromáždění zúčastnil, podotkl, že zmírnění bylo nutné, aby církev nezabloudila od svého učení. Podle The News původní verze dokumentu "předkládala tezi, která na první pohled obrací učení církve vzhůru nohama". Synod by měl papeži své konečné doporučení představit příští rok na podzim, připomněla v říjnu agentura Reuters.
