Česko i další země Evropské unie zdůrazňují, že je potřeba zvýšit pomoc Africe, aby tamní lidé měli menší motivaci odcházet do Evropy. Může takový přístup fungovat?
Problém migrace musíme řešit několika způsoby. Jedním z nich je ten známý slogan, že musíme řešit příčiny migrace. Na samotné legální migraci není nic špatného. Zhruba jedna čtvrtina Evropanů žije jinde, než kde se narodila. I já jsem migrant - narodil jsem se v Německu a pracuji v Belgii. Problémem je ale nelegální migrace a migrace, která je nekontrolovaná. Takže jak řešit příčiny migrace přímo na místě? Musíme pro mladou generaci vytvořit šance, aby před sebou viděla perspektivu. Lidé potřebují vzdělání a vyhlídky, že pak najdou práci. Záměrně mluvím o mladých, protože v mnoha zemích, například v Egyptě nebo Nigérii, tvoří zhruba 60 procent populace.
Jaké konkrétní projekty tedy EU v Africe financuje?
Je potřeba investovat do vzdělání, lidé musí mít možnost začít podnikat. K tomu potřebují možnost získat malou půjčku od banky. Máme spoustu projektů, které se týkají přesně těchto věcí.
Co ale s lidmi, kteří už se vydali na cestu a čekají třeba v Libyi na možnost odejít do Evropy?
V Libyi teď žije 800 tisíc cizinců. Většina z nich pochází ze západní a východní Afriky a většina z nich do Libye přišla za prací. Někteří z nich tam ale přišli proto, že se pak chtějí dostat do Evropy.
Situace v Libyi je velmi nebezpečná, nefunguje tam centrální vláda. Spousta lidí tam proto uvázla, takže se jim snažíme pomoci přímo v Libyi. Například skrze místní komunity financujeme školy nebo dodávky elektřiny či pitné vody. Pomáháme tímto způsobem jak migrantům, tak místním lidem, protože když nepomůžete oběma, vznikne žárlivost a různé problémy.
Takže EU pomáhá i státům, přes které migranti jen procházejí?
Ze zemí severní Afriky je to jedině Maroko, kdo má zákony umožňující lidem požádat o azyl a pobývat v zemi legálně. Když ale migranti tento legální status nemají, nemohou pracovat a nemají přístup ke zdravotní péči. To vše je pak v podstatě nutí odejít do Evropy.
Kromě toho zemím severní Afriky pomáháme i s výcvikem jejich pohraniční stráže nebo s tím, jak migranty, kteří dostanou azyl, integrovat do společnosti. Zároveň jsme ve spolupráci s Mezinárodní organizací pro migraci (IOM) zorganizovali dobrovolný návrat zhruba 30 tisíc migrantů z Libye zpět do zemí jejich původu. I těmto lidem musíte pomoci, aby se doma opět zvládli zapojit do společnosti a neměli motivaci odejít.
Můžete uvést zemi, kde tato pomoc zabrala a migrace se výrazně snížila?
Nejlepším příkladem je rok 2015, kdy do Evropy přes Turecko a Řecko přišel více než milion Syřanů. Tento proud jsme téměř úplně zastavili díky dohodě s Tureckem, ale i díky zvýšené podpoře zemím, jako jsou Libanon a Jordánsko. Naše pomoc Libanonu, kde jsou miliony uprchlíků, je dnes oproti době před rokem 2015 šestinásobná.
Kdo je Michael Köhler?
Německý občan, který pracuje v Evropské komisi jako ředitel pro jižní sousedství. Má tedy na starosti především vztahy se státy, jako je Maroko, Alžírsko, Libye či Tunisko.
S jejich představiteli vyjednává o tom, aby s Evropskou unií co nejvíc spolupracovali v boji s terorismem nebo s migrací.
Byl například u dohody, díky které se s pomocí EU vrátilo z Libye 30 tisíc lidí do zemí svého původu. Tito migranti by se jinak pravděpodobně pokusili dostat do Evropy.
Köhler je také autorem několika knih o muslimských zemích, učí na College of Europe v Bruggách.
Dalším příkladem je Libye, odkud v letech 2016 a 2017 připlulo do Itálie několik set tisíc lidí. Dnes jsou tato čísla o více než 90 procent nižší. Do značné míry je to díky našim projektům, které jsme v Libyi rozjeli.
Levnější je pomoc mimo EU
Přijaly už země EU fakt, že pokud chtějí migraci snížit, bude je to stát dost peněz?
Ano, všem je podle mě jasné, že když si chtějí poradit s migrací, je potřeba udělat spoustu opatření od lepší ochrany hranic až po podporu zemí, z nichž migranti pocházejí. A to samozřejmě stojí peníze.
Je to ale mnohem levnější, než kdyby všichni migranti přišli do Evropy. Například když se snažíme zajistit syrskému uprchlíkovi důstojný život v Jordánsku, náklady jsou zhruba desetkrát menší, než kdybychom se o stejného člověka museli starat v Evropě.
Státy EU mluví nejen o pomoci, ale i o tom, že by chtěly v Africe mnohem víc investovat a tím tamní život zlepšit. Je to reálné?
Ano, na tom podle mě můžeme jen vydělat, pokud například naše trhy otevřeme jejich zboží výměnou za to, že africké země nám pomohou omezit migraci. Některé z nich podmiňují svou spolupráci v boji s nelegální migrací tím, že pro jejich občany do určité míry otevřeme cestu k legální migraci. Chtějí například, aby jejich lidé mohli jednodušeji dostat vízum. Musíme pochopit, že od Afriky se nemůžeme úplně odstřihnout. Ploty nebo zdi nikdy nedokázaly lidi zastavit.
Evropa africkým zemím nabízí podporu, ale používá taky nějaké hrozby? Říká například těmto státům, že pokud s migrací něco neudělají, tak s žádnou pomocí nemohou počítat?
Po určitou dobu jsme to zvažovali. Jednou z možností bylo, že by naše rozvojová pomoc byla podmíněná tím, že tyto státy budou spolupracovat na omezení migrace. Abych řekl pravdu, takový postup by ale příliš nefungoval.
Proč ne?
Bavíme se o zemích, které jsou v řadě případů našimi bezprostředními sousedy. Migrace je samozřejmě velice důležitá, ale nejde jen o ni. Tyto země potřebujeme jako partnery, pokud chceme bojovat s terorismem. Nakupují naše výrobky, naše firmy v nich investují. Pokud bychom naše vztahy s nimi posuzovali jen z hlediska migrace, poškodilo by to naše bezpečnostní i ekonomické zájmy.
Jaký argument tedy používáte, abyste je přiměli ke spolupráci v migraci?
Místo toho, abychom jim hrozili, že zastavíme veškerou pomoc, říkáme: Když spolupracovat budete, pomůžeme vám víc. Z řady jednání s africkými ministry jsem ale pochopil, že nejde jen o peníze. Stejně tak jim záleží na tom, abychom je respektovali. Jako nezávislé státy neexistují příliš dlouho, přitom jde často o velmi starobylé civilizace. Ví to a chtějí, abychom je uznali jako partnery.
Migraci musíme řídit
Politici v Česku, ale i v jiných zemích mluví o tom, že migraci je potřeba úplně zastavit. Je to možné?
Když se podíváte na předpokládaný demografický vývoj v Africe i jinde ve světě, musíte z toho vyvodit jeden závěr: do budoucna se problém migrace nezmenší, ale zvětší. Riziko migrace, kterému budeme čelit, poroste. Jediná možnost, jak tomuto riziku čelit, je ta, že migraci budeme řídit.
Co to znamená?
Musíme dát lidem šanci, aby mohli žít doma v důstojných podmínkách. Zároveň ale musíme dát části těchto lidí možnost, aby k nám za jasně stanovených podmínek mohli přijít. Můžeme si tak vybrat ty, které potřebujeme. Těm například umožníme studium evropských jazyků a pomůžeme jim získat vzdělání, po kterém je v Evropě poptávka. Samozřejmě ale musíme trvat na tom, aby respektovali naše hodnoty.
Státy jako Česko ale říkají, že nic takového nechtějí.
Jenže ani Středozemní moře není dost hlubokým příkopem na to, aby mohlo migraci zastavit. Nikdy v historii se lidem nepodařilo zabránit v migraci. Nemá smysl stavět ještě vyšší zdi, protože zdi migraci nezastaví. Jde o to, jak zabránit, aby se do Evropy snažili dostat všichni, kteří by chtěli.
Proč by to ale mělo řešit Česko, které pro migranty není cílem?
Žádná země si nemůže myslet, že se jí tento problém netýká. Rozhodně ne Česká republika, která leží uprostřed Evropy.
V roce 2015 přišla do Evropy většina migrantů ze Sýrie přes Balkán. V posledních dvou letech šla většina migrantů přes Libyi, letos je to přes Maroko. Jak to bude v roce 2019 nebo 2020? Jednou možná přijde situace, kdy nejvíc migrantů přijde z východu, například přes Ukrajinu. Takže proto si myslím, že žádná země nemůže mávnout rukou a říct, že migrace není její problém. Všechny státy by se měly snažit čelit tomuto problému společně.
