Jak vlastně chápat záměr ruských poslanců, kteří navrhují změnit zákon o veteránech s tím, že sovětští vojáci, kteří v roce 1968 okupovali Československo, mají "mít stejné výhody jako jejich předchůdci, kteří osvobozovali Evropu od nacismu"? Mávnout nad tím rukou? Nebo snad oponovat?
Petr Blažek: Jde o návrh tří poslanců komunistické strany, která není vládní stranou. Tento jejich pokus na druhou stranu navazuje na celý řetězec snah a kroků týkajících se událostí z konce šedesátých let minulého století, zániku Varšavské smlouvy, rozpadu Sovětského svazu či role komunistických stran v těchto událostech.
Tento návrh zapadá do celé mozaiky změn interpretace historie v Rusku. Přičemž snahy změnit výklad událostí, které se prokazatelně staly, trvají v Rusku už pěknou řadu let. Zejména od nástupu ruského prezidenta Vladimira Putina.
Přitom - on sám se k okupaci Československa nikdy tak tvrdě nevyjádřil. Zatím drží linii sovětského prezidenta Michaila Gorbačova, jenž invazi do Československa označil za omyl. Mnohem razantnějším odsudkem v tom pokračoval i ruský prezident Boris Jelcin a po nějaké době se k tomuto výkladu připojil také Putin.
Snahu ruských poslanců chápu jako součást testů tamních konzervativních elit, spjatých s komunistickým režimem, vykládat dějiny po svém.
Hra s ohněm
Historici označují podobné snahy jako "hru s ohněm". A připomínají, že diktátor Stalin je dnes v Rusku nejpopulárnější historickou osobností. Což je o to paradoxnější, že Stalin poslal desítky milionů Rusů na popraviště či do sibiřských lágrů...
Popularita Stalina v Rusku vychází z jeho prezentované role ve velké vlastenecké válce. Jak Rusové nazývají tu část druhé světové války, která následovala po bolševicko-nacistickém paktu Molotov - Ribbentrop. Ruská propaganda tak redukuje druhou světovou válku jen na období 1941 až 1945.
Hra s ohněm to bezpochyby je. Souvisí totiž s ruskou zahraniční politikou - přesněji i s tím, co se odehrává na Ukrajině, se snahou Kremlu o velmocenské postavení. A konečně i s rostoucí rolí armády a bezpečnostních složek v Rusku.
Sovětské a ruské vedení neoznačilo nikdy po pádu železné opony Pražské jaro za kontrarevoluci. Jestli to tak ale půjde dál, tak se toho zřejmě ještě dočkáme.
Zahraniční akce sovětské a poté i ruské armády budou stále častěji ruskou propagandou interpretovány jako prospěšné záchranné mise? Chápu vás správně?
Naprosto. A ruská propaganda dává těm akcím jednotný střih. Ať již jde o předválečné obsazení Pobaltí, zabrání Gruzie, potlačení nepokojů ve východním Německu, okupaci Maďarska a pak i Československa. Nemluvě o ruské anexi Krymu a podpoře proruských separatistů v ukrajinském Doněcku či Luhansku.
Dost možná se navíc jedná o vzkaz Kremlu pobaltským státům. To už ale mluvím o celkové změně atmosféry.
Nerad bych přecenil návrh tří ruských komunistů. Jakkoliv byl jeden z nich - poslanec Jurij Sinělščikov - velmi aktivní při vzniku nechvalně proslulého dokumentu ruské státní televize o útočící kontrarevoluci v Československu, rozsáhlých rejdech západních rozvědek a tajných skladech zbraní v období Pražského jara.
Dávno už nejde o legrační folklór
A není to přece jen folklór ruských komunistů? Kdo by těm nesmyslům věřil?
Komunisté navrhují po celém světě různé věci. Jenomže tenhle jejich folklór začíná být nebezpečný v kontextu státní politiky. Jen si to vezměte: to, co by se zdálo na Ukrajině ještě před nějakými dvěma lety jako fantasmagorický folklór, velmi silně rezonuje v době, kdy ruská zahraniční politika je stále agresivnější a intenzivně se posilují stereotypy nepřátel, kteří mohou za všechny vnitřní problémy Ruska.
Sjednocování národa kvůli hledání nepřítele, posilování nacionalismu ruku v ruce s velmocenskými plány a odvolávání se na imperiální minulost Ruska jsme tu už měli se všemi z toho vyplývajícími tragickými důsledky. V tomto kontextu proto už dávno nejde jen o legrační folklór.
Nejsem příznivcem toho, aby český prezident reagoval na kdejaký nepřátelský krok vůči České republice či její kritiku. Pokud by však zmíněný návrh ruských komunistů získal podporu v ruské Státní dumě, tak by měla hlava Českého státu určitě reagovat, jakkoliv se Miloš Zeman vyjadřuje velmi prorusky.
Na politiku Ruska se sice dívá minimálně s pochopením, na druhé straně ale vždy hájil Pražské jaro. Nikdy o něm nemluvil jako o kontrarevoluci.
Možná by se některé argumenty ruských poslanců v odůvodnění jejich návrhu setkali se souhlasem i v Česku. Jako například ten, že "země východní Evropy ztratily po roce 1990 v důsledku růstu vlivu Evropské unie a USA suverenitu, snížily svůj ekonomický potenciál a úroveň života obyvatelstva". Tento vývoj prý invaze vojsk států Varšavské smlouvy o 22 let oddálila...
Ale to víte, že se v Česku setkají s ohlasem. Ostatně i proto to ruská propaganda stále dokola zkouší.
V tomhle směru se situace v Česku podstatně zhoršila. To, co dříve prosazovala jen komunistická strana, a někdy dokonce pouze část jejího konzervativního křídla, přejímá dnes i krajní pravice.
Proruské síly v Česku jsou dnes mnohem pestřejší a jen těžko se identifikují jako jednotný tábor. Nikdo ale až dosud nezpochybňoval Pražské jaro s tím, že šlo o kontrarevoluci západních tajných služeb. To tu bylo naposledy v letech normalizace. I když...
I když?
I když třeba čerstvý místopředseda KSČM Josef Skála patřil v letech normalizace k lidem, kteří ve svých textech otevřeně podporovali sovětskou okupaci Československa. Byl to jeden z ideologů předlistopadové komunistické strany. I pro některé komunisty je ale na druhé straně tvrzení o kontrarevoluci stále nepřijatelné.
Užitečné je vědět i to, že paměti zmíněného ruského poslance Sinělščikova (invaze se jako voják zúčastnil - pozn. red.) o okupaci Československa kolují na různých serverech... třeba na Sputniku.cz. Vysílány byly i v Hlasu Ruska, což je ruská státní rozhlasová stanice, která vysílá do zahraničí - tedy i v češtině.
Záchranná mise?! Při okupaci zahynulo 402 civilistů
Kolik Čechoslováků zahynulo při okupaci Československa, když už mluvíme o tom, jak nás vojska Varšavské smlouvy zachraňovala před kontrarevolucí?
Vojenští historici Ivo Pejčoch s Prokopem Tomkem to v loňském roce spočítali zatím nejpřesněji: od srpna až do konce roku 1968 zahynulo 135 Čechoslováků. Do konce jedenadevadesátého - v podstatě do pádu železné opony - pak 402 občanů.
S výjimkou srpna osmašedesát šlo převážně o oběti dopravních nehod (248), čtyři lidé byli zabiti a dvanáct zavražděno. Přičemž mezi oběťmi byl velký počet dětí a mladistvých.
I tahle statistika svědčí výmluvně o formách odporu proti sovětské okupaci. Není pádnější argument proti slovům ruských poslanců, kteří hovoří o přestřelkách s kontrarevolucí u Rakovníku či v Bánské Bystrici. V podstatě tu totiž žádný ozbrojený odpor nebyl.
K násilí se Čechoslováci uchylovali jen v prvních dnech okupace: například u Československého rozhlasu, kde lidé házeli na okupanty kameny nebo zapalovali jejich obrněnce. Žádná po zuby ozbrojená kontrarevoluce tu neřádila, jak tvrdí ruská propaganda.
