Pak vpadne do života umělců srpen 2020. Po volbách, zmanipulovaných ve prospěch diktátora Alexandra Lukašenka, se herci zapojí do masových protestů a demonstrací. Lidé se vzepřou k odporu, který však režim potlačuje represemi. Mlátí demonstranty v ulicích, mučí je ve vazbě, zastrašuje.
Takto začíná a odvíjí se dokumentární film Odvaha běloruského režiséra Aljaksaje Palujana, který ve středu získal v Praze na festivalu dokumentárních filmů Jeden svět zvláštní cenu za režii. Snímek celou akci zahajoval. "Porota ocenila odvahu, která byla nutná před kamerou i za kamerou," uvádí se v rozhodnutí.
Film kromě jiného obsahuje naprosto unikátní záběry z protestů v prvních hodinách a dnech po oznámení výsledků voleb 8. srpna. S výjimku nekvalitních záznamů z mobilních telefonů se takové záběry ještě nikde neobjevily.
"Cítím smutek, že ty protesty, to úžasné vzepětí bylo tak tvrdě potlačeno. Ale musím říci, že mě to nepřekvapilo. Věděl jsem, jak brutální je ve skutečnosti Lukašenkův režim a že udělá všechno pro to, aby se udržel. Je brutálnější a tvrdší než režim v Rusku, to mi věřte," říká režisér Aljaksej Palujan v rozhovoru pro Aktuálně.cz. Momentálně žije v německém Kasselu. V roce 2012 tam odjel studovat a od té doby pendluje mezi Běloruskem a Německem.
Černá listina herců
Hlavní tři hrdinové jeho snímku se rozdělili. Denisa a Pavla zatkla policie a držela je dva týdny ve vazbě. Bělorusko pak raději opustili a přestěhovali se do Kyjeva. Maryna žije dál v Minsku a snaží se i v neuvěřitelné těžkých podmínkách dál dělat nezávislé divadlo.
Film obsahuje ukázky z některých představení, ale také třeba Denisovu zpověď o složité situaci herců, kteří odmítli přikyvovat Lukašenkovi. "Když jste na černém seznamu lidí, jež nějak kritizovali vládu, o natáčení nezavadíte. Nikdo z filmu ani televize vás nesmí oslovit," dodává Aljaksej Palujan.
Mimořádně silným momentem jeho filmu je ranní čekání příbuzných před věznicí, kam v noci odváželi demonstranty. Předstoupí před ně žena a čte z papíru jména těch, kteří jsou za mřížemi. Mlčky tomu přihlížejí policisté v kuklách. Všichni, kdo zasahovali a zatýkali v běloruských ulicích, měli takovéto černé kukly jen s otvory na oči, nos a ústa.
"Když se podíváte na ty záběry, velmi nervózní a vystrašení jsou i policisté v kuklách. Když jsem to natáčel, soustředil jsem se jen na práci. Ale pak jsem záběry viděl při stříhání filmu a padlo to na mě. Ta hrůza," líčí režisér.
Neustávající represe
Palujan zároveň popisuje, že filmem chtěl opačné póly běloruské společnosti přivést k sobě, aby si porozuměli a pokusili se společně najít nějaké východisko. Překlenout most mezi protestujícími a těmi, kteří se rozhodli zůstat na straně Lukašenka. "Ti mladí policisté v kuklách před věznicí rozhodně nebyli šťastní, že tam jsou. Rozhodně se jim to nelíbilo. Byla to tragická situace, kdy jsem si uvědomil, jakým neštěstím Bělorusko prochází, ať už člověk stojí na jakékoliv straně," dodává.
Zatímco se blíží první výročí zmanipulovaných voleb, prezident Alexandr Lukašenko neustává v represích. Ve středu policisté vnikli do kanceláří zpravodajského serveru tut.by, nejsledovanějšího nezávislého média v Bělorusku. Zatkli novináře a server vypnuli, adresa webu je nyní nedostupná.
"Je to strašně, řekl bych až mučivě komplikovaná věc. Lidé chtěli a chtějí dosáhnout změny nenásilnou a demokratickou cestou, ale režim má takovou povahu, že nenásilnou cestou to prostě nejde. Mnoho lidí v Bělorusku je z toho zoufalých a v depresi," říká Aljaksej Palujan.
Doplňuje, že snaha vyhnout se násilí za každou cenu nemusí vydržet věčně. Podle něj stačí obrazně škrtnout sirkou a všechno může být jinak. "Kdyby se v Bělorusku něco semlelo, bude to horší než Majdan v Kyjevě. Ale Bělorusové nejsou naivní. Víme samozřejmě, že ruský prezident Vladimir Putin na něco takového čeká, aby pak nad Běloruskem převzal kontrolu jako zachránce. Nacházíme se v opravdu složité a nebezpečné situaci," říká režisér oceněného snímku, který se letos účastní i prestižního filmového festivalu Berlinale.
