Washington - Americkému prezidentovi Baracku Obamovi viditelně šediví vlas. Šéf Bílého domu, který v srpnu oslavil padesátku, se ale brání, že v jeho rodině je to dědičné, jeho děda prý zešedl již v devětadvaceti.
Doktor Michael Roizen z kliniky v Clevelandu je ale přesvědčen, že je to daň za vyčerpávající funkci prezidenta. Podle Roizena prezidenti USA stárnou během svého pobytu v Bílém domě dvakrát rychleji než normální lidé.
Lékař tvrdí, že hlavní příčinou je neustálý stres. "Nemají dost přátel, kteří by jim ho pomohli zmírnit," tvrdí Roizen. Neboli, jak říkával údajně prezident Harry Truman: "Pokud chcete mít ve Washingtonu přítele, pořiďte si psa."
Někteří Roizeonovi kolegové ale jeho názor vůbec nesdílejí. Patří k nim profesor S. Jay Olshansky z University of Illinois v Chicagu.
Tento odborník na proces stárnutí a dlouhověkost vydal v časopise Journal of American Medical Association studii, v níž dokládá přesný opak, tedy že většina amerických prezidentů se dožila vysokého věku.
Pobyt v Bílém domě zdraví svědčí
Olshansky zjistil, že 23 ze 34 amerických prezidentů, kteří zemřeli přirozenou smrtí, žilo o několik, nebo i o mnoho let déle, než činil průměr v jejich době.
"Šedivění vlasů a prohlubování vrásek, které vidíme u prezidentů, když jsou v úřadu, je normálním prvkem lidského stárnutí," říká odborník.
"Ve skutečnosti nevíme, zda šedivějí více než ostatní lidé jejich věku. I kdyby to tak ale bylo, na šedivění vlasů a vrásky se neumírá," dodává.
Prvních osm amerických prezidentů se dožilo v průměru téměř osmdesáti let. V té době byla průměrná délka života méně než pětatřicet let. John Adams například zemřel až v devadesáti, James Madison v pětaosmdesáti a Thomas Jefferson v třiaaosmdesáti letech.
Výjimkou byl George Washington, který zemřel již v osmašedesáti, i on se ale mohl počítat - vzhledem k tehdejšímu průměru - k dlouhověkým.
"Je naprosto neuvěřitelné, že se dožili tak vysokého věku," podotýká Olshansky. Jeho názor, že pobyt v Bílém domě zdraví spíše prospívá, potvrzuje i moderní doba.
Ronald Reagan a Gerald Ford se například dožili třiadevadesáti let. Výjimkou je pouze Lyndon Johnson, který zemřel ve čtyřiašedesáti na infarkt.
Bohatí a vzdělaní žijí déle
Olshansky omezil svou analýzu na prezidenty, kteří zemřeli přirozenou smrtí. Vyřadil tedy čtveřici těch, kteří byli zavražděni (Lincoln, Garfield, McKinley a Kennedy) a pětici stále žijících (Carter, Bushové otec a syn, Clinton, Obama).
Posuzoval celkem 34 prezidentů a vyšlo mu, že 23 z nich žilo déle, než činil průměrný věk muže v jejich době.
Výsledek svého bádání vysvětluje následovně: Všichni zkoumaní prezidenti kromě deseti byli studovaní, velmi bohatí a měli přístup k té nejlepší lékařské péči své doby. Korelace mezi socioekonomickým statutem a dlouhověkostí je silná a trvalá.
Doktor Roizen ale odmítá připustit, že by Olshanského výzkum vyvrátil jeho teorii o dvojnásobně rychlém stárnutí amerických prezidentů.
Podle něj dokazuje pouze to, že "člověk, který chce kandidovat na (amerického) prezidenta, má obvykle sklon být neuvěřitelně zdravý".
