Praha - Separatisté na východě Ukrajiny dostávají podle fotografií v posledních dnech posily a techniku, zřejmě se připravují na další boje.
Novinářka Viktoria Kryjatová do začátku léta působila jako reportérka v lokální televizi ve městě Krasnyj Luč, které se nyní nachází na území takzvané Luhanské lidové republiky. Jedné ze dvou povstaleckých entit na východní Ukrajině.
V rozhovoru pro Aktuálně.cz líčí, proč utekla, jaké to bylo, když se před nedávnem domů na několik dní vrátila, a jaký je život pod vládou proruských separatistů.
A.cz: Uprchla jste z území, které je dnes součástí takzvané Luhanské lidové republiky, a žijete v Kyjevě. Proč?
Pracovala jsem ve městě Krasnyj Luč jako redaktorka místní městské televize. Snažili jsme se podávat objektivní, nezaujaté zprávy i o mítincích, které tady začaly v dubnu. Provokatéři se už tehdy snažili bránit nám v práci, i když nedošlo k žádným fyzickým útokům.
Situace se ale zhoršila poté, co se ve městě objevili první lidé se zbraněmi. Což bylo někdy ke konci dubna. Stáli i před naší televizí, a když jsem šla do práce, musela jsem projít mezi nimi, když měli na sobě automatické zbraně. Pak začali chodit i do studia. Byl to hrozný pocit, protože jsem nikdy nevěděla, co udělají. Nebyla jsem na něco takového zvyklá. Vládlo tam velké napětí.
A.cz: Vyhrožovali vám povstalci?
Chtěli, abychom dělali zprávy podle nich. Abychom de facto vysílali jejich zprávy. Pak začaly boje, což bylo v Krasném Luči o to horší, že tam byly na straně separatistů zpočátku různé skupiny, které mezi sebou nespolupracovaly a nebyly v kontaktu. Nikdy člověk nevěděl, s kým mluví. S jedněmi jste se dohodl, druzí vás označili za diverzanty, bylo to složité. Hlavně měli všichni zbraně.
A.cz: Byli to místní lidé?
Zpočátku ano. Výhradně místní. Ale teď je to jiné. Teď je tam mnoho Rusů. Z Tuly, Rjazaně a dalších měst. Z původních místních povstalců mnoho zahynulo v bojích, někteří utekli, byly tam rovněž nějaké čistky.
A.cz: Abychom se ale vrátili k tomu, jak a proč jste uprchla…
Mého kolegu z televize zatkli a obvinili ho, že je diverzant. Pochopila jsem, že další na řadě jsem já. Dva tři dny nato jsem odjela. Všeho jsem se bála. Na ulici jsem měla pocit, že každou chvíli pro mě přijedou. Měla jsem i zprávy o zatýkání některých novinářů v jiných městech.
A.cz: Od té doby jste nebyla zpět v Krasném Luči?
Byla, před třemi týdny.
A.cz: Nebála jste se?
Bála. Jela jsem vlakem do Slavjansku a pak po silnici. Naštěstí mě na dvou kontrolních stanovištích separatistů moc nekontrolovali. Na prvním jen zběžně a na druhém u Krasného Luče, kde jsem měla strach, že mě někdo identifikuje, mě nekontrolovali vůbec.
A.cz: Jaký je tam teď život? Je zboží v obchodech, funguje elektřina, voda?
Teď když jsem tam byla před těmi třemi týdny, tak vše v zásadě fungovalo. Otevřely se některé supermarkety. V květnu to bylo horší. Vše bylo zavřené, například lékárny. I obchody. Já jsem si nakoupila nějaké potraviny do zásoby a doteď je tam mám. Hlavně mouku.
Teď je ale největší problém, že nechodí penze nebo výplaty.
Lidé musejí jet na území, které kontroluje ukrajinská vláda, a tam si vyjednat, kam jim budou peníze posílat. Jeden bankomat v Krasném Luči funguje. Mnoho podniků nebo dolů je ale zavřených.
A.cz: Povstalci už ve městě vytvořili nějakou správu?
Pokud vím, tak tam vytvořili jakoby policii a něco na způsob dopravního inspektorátu. Ale když jsem tam byla, tak jsem se snažila nějakým oficiálním jednáním s úřady vyhnout. Chtěla jsem se jen vidět s příbuznými. Vím ale, že jiné lidi, kteří přijížděli z Ukrajiny, naopak kontrolovali a prověřovali detailně.
A.cz: Je možné na území separatistů nějak dávat najevo sympatie k Ukrajině?
Absolutně ne. To je nemožné. Velmi nebezpečné. Já si dávám pozor i na sociálních sítích, na Facebooku. Nedávám tam nic, co by ohrozilo příbuzné.
A.cz: Dá se říci, že většina lidí na tom území separatisty podporuje?
Těžko říci, zda většina. Někteří ne, někteří ano. Z těch, co jsou pro Ukrajinu, hodně odjelo. Co mohu říci s jistotou, je, že řada starších lidí se domnívá, že se zase obnoví Sovětský svaz a s ním jistoty a život, který tenkrát vedli. Že bude lépe než za Ukrajiny v posledních dvaceti letech.
A také že mnoho lidí chce hlavně mír. Aby se nestřílelo, jinak je jim už všechno jedno. Když jsem ještě byla v Krasném Luči, tak ukrajinská armáda bombardovala město a bomby padaly kousek od našeho domu. V pět hodin ráno. Bylo to strašné, člověk se v té chvíli skoro bojí pohnout.
A.cz: Vůdcem takzvané Luhanské lidové republiky je Igor Plotnickij. Co to vůbec je za člověka? Prý byl v armádě...
Ano, slyšela jsem, že byl v armádě, ještě za časů Sovětského svazu. Ale nevím, co bych vám o něm řekla. Nikdo o něm dříve neslyšel a fakt o něm vlastně nic nevím.
A.cz: Myslíte si, že válka bude pokračovat?
Řekla bych, že ano. Povstalci se nejspíš na to připravují, i přes Krasnyj Luč jely dlouhé kolony tanků a dalších armádních vozidel.
A.cz: Věříte, že budou chtít obsadit města, která zatím nedobyli nebo je ztratili? Slavjansk, Kramatorsk, Mariupol?
Ráda bych věřila ve vítězství ukrajinské armády, ale podle toho, co slyším od lidí, kteří tam žijí, tak se událostí vyvíjejí právě naopak. Nechci se pouštět do nějakých negativistických prognóz, ale realisticky se domnívám, že budoucnost nebude příliš dobrá.
