Tip na film - Na konci listopadu minulého roku Centrum Simona Wiesenthala odstartovalo poslední velký hon na nacistické zločince ukryté v Jižní Americe, kde mnoho z nich ještě stále v skrytu žije.
Na rozdíl od Klause Barbieho, který byl zatčen v Bolívii roku 1983 a o čtyři roky později odsouzen k doživotí. Barbie se na rozdíl od mnohých jiných nedokázal z veřejného života tak docela vytratit.
Festival Jeden svět nyní uvádí skvělý dokumentární film Kevina MacDonalda Nepřítel mého nepřítele (z českých kin známe jeho hraný portrét ugandského diktátora Idiho Amina Poslední skotský král či andské drama dvou horolezců Pád do ticha), který celou Barbieho životní dráhu mapuje.
Od dob lyonského gestapa, přes spolupráci s USA po válce, jeho další kariérní vzestup v Bolívii, až po jeho smrt na rakovinu ve vězení roku 1991.
Nacista ve službách USA
Podobně jako mnoho dalších začal ihned po kapitulaci Německa Barbie spolupracovat se Spojenými státy, které mu v rámci "boje proti komunismu" nabídly ochranu.
Barbie měl také kontakty na zrádce z francouzského odboje, mezi kterými byli i vysoce postavení lidé, a ti neměli zájem na tom, aby se skutky "lyonského řezníka" veřejně přetřásali.
Jeho skutečný vzestup však nastal teprve poté, co přesídlil do Bolívie, kde tento přesvědčený nacista pod pseudonymem Klaus Altmann začal paradoxně pracovat s indiány a dokonce pro židovské rančery.
Tuto "podřadnou" práci však mohl opustit, když začalo plodit ovoce jeho podlézání místním vojenským hodnostářům.
Spojka s CIA
Barbie se stal spolumajitelem bolívijské námořní společnosti Transmaritima Boliviana a spojkou mezi CIA a vojenským diktátorem Reném Barrientosem (u moci 1964 až 1968). Proslýchá se, že stál dokonce za plánem, který CIA a Barrientosovým jednotkám pomohl roku 1967 dopadnout argentinského revolucionáře Ernesta "Che" Guevaru.
Po převratu generála Hugo Banzera o čtyři roky později se stal poradcem bolívijských bezpečnostních složek při výsleších "komunistů", tedy učitelů, odborářů a humanitárních pracovníků.
Jeho kariéra však naplno zazářila až roku 1980. To už to totiž vypadalo, že se k moci dostane civilní vláda, což moc nevonělo nejbohatšímu bolívijskému občanovi, obchodníku s kokainem Robertu Suárezovi.
Snoubenci smrti
Suáréz se proto rozhodl, že v zemi udělá pořádek, tedy převrat, a k tomu potřeboval nějaké ostré hochy. Povolal tedy Barbieho, který se obával věc svěřit do rukou "latinos", a dal se dohromady s partou dalších bývalých nacistů, kteří se už dříve Suárézovi osvědčili v boji proti Kolumbijcům.
Paravojenská skupina měla stylové pojmenování "Snoubenci smrti" a stejně stylově provedli i převrat. Barbie zajistil jak zásilku rakouských tanků Steyr, tak i to že tento puč byl z těch 189, které v Bolívii během její existence proběhly, ten nejkrvavější. Jen během prvních dvou týdnů bylo postříleno 500 odborářů.
Do čela junty se (za zálohu 1,3 milionu dolarů a slib pozdějšího doplatku) postavil generál Gabriel García Meza. Vláda kokainových bossů však v zemi trvala jen rok a společně s ní padl i Barbie. Chytili ho a bez jakýchkoliv extradičních cavyků poslali letadlem do Francie, kde ho zavřeli.
A co naše zločiny?
MacDonaldův snímek mapuje Barbieho kariéru střízlivě a bez přehnaných emocí. Využívá k tomu archivních rozhovorů s historiky, vojáky, politiky a také Barbieho oběťmi, odpůrci, spolupracovníky i rodinnými příslušníky.
Jeden z nejsilnějších momentů přichází hned na začátku, když se Barbieho dcera ohrazuje proti používání pojmu lyonský řezníky: "řezníci si na to stěžují, jde přeci o běžné povolání".
Jiným vrcholem je Barbieho/Altmannova cesta coby zástupce Transmaritimy do Paříže, kde v Pantheonu klade kytici na hrob vůdce francouzského odboje Jeana Moulina - člověka, kterého osobně umučil.
A MacDonald se ptá společně s Barbieho obhájcem Jacquesem Vergèsem: můžeme soudit člověka jenom proto, že bojoval na špatné straně? Co naše zločiny v Alžíru, Vietnamu, Latinské Americe?
A tato otázka zůstává bez odpovědi.
Nepřítel mého nepřítele / My Enemy's Enemy / Kevin Macdonald / Francie / 2007 / 87 min. / 12.03.2008 / 19:30 / Světozor velký sál
