Andrej, jehož jméno redakce ve snaze zachovat jeho bezpečnost pozměnila, měl v bojích největší strach z ukrajinských dronů Vampire (Upír). Tyto bezpilotní letouny jsou totiž vybavené termovizí, která umožňuje operátorům identifikovat nepřítele v noci a zaměřit jeho pozici. Rusové mu začali říkat "baba Jaga" podle ježibaby ze slovanského folkloru, především pohádek, která měla podobu ošklivé stařeny, zpravidla zlovolného charakteru.
"Kdykoliv jsem slyšel, že se blíží, mohl jsem se jen modlit, aby neshodil granát do našeho zákopu," vzpomíná Andrej. On a jeho kolegové z jednotky se obvykle schovávali v nezpevněných úzkých zákopech, kam se podle jeho slov vešel jen s obtížemi.
V srpnu 2024 byl spolu s několika dalšími ruskými vojáky vyslán, aby vyzvedl jednoho ze svých kolegů z jednotky, který se dostal právě pod palbu ukrajinského "upíra". Když zraněného vojáka našel, ležel v zákopu s obličejem zabořeným do země, jako by se před dronem stále snažil skrýt. Střepiny zasáhly jeho páteř a pánev. Zmohl se jen na výkřiky bolestí.
Když se spolubojovníci snažili odnést raněného zpět k jednotce do tábora, za zády se jim zjevily průzkumné drony. Ty brzy následovaly i útočné letouny. "Když jsme je spatřili, hodili jsme zraněného do nejbližšího zákopu a hned skočili za ním," vzpomíná Andrej. Ukrajinci začali jejich okolí zasypávat granáty. "Všechno začalo vybuchovat a naše nejbližší okolí pohltil kouř. Všichni ostatní vojáci z jednotky utekli. A našeho kolegu, pro kterého jsme přišli, zcela opustili," říká Andrej, který s raněným zůstal sám.
Vzduchem stále zněly hlasité exploze. Šrapnel z jedné z nich se Andrejovi zabodl do předloktí. Když si toho všiml, bylo mu jasné, že svého kolegu z jednotky sám už nezachrání. "Prosil mě, abych zůstal s ním. Bylo mi ho tak líto, že mi to vehnalo slzy do očí, ale nemohl jsem nic dělat. Musel jsem utéct. Jakmile jsem vyskočil, zákop vzplál," vypráví.
Na místo, kde drony dohnaly ruské okupanty, se vrátil o dva dny později. Po útoku zbylo z jeho kolegy jen ohořelé torzo. Trvalo další dva týdny, než si jednotka přišla pro jeho ostatky. "Šli jsme za naším velitelem, abychom nahlásili, co se stalo, a on řekl: 'Dobře, zařadíme ho do seznamu pohřešovaných,'" vypráví Andrej. "Donutil nás, abychom to všichni podepsali. I když jsme viděli, jak toho chlapa upálili zaživa."
Tehdy začal Andrej poprvé uvažovat o tom, že by porušil svou smlouvu s ministerstvem obrany. Netrvalo ale dlouho, než mu došlo, že se chce pokusit o téměř nemožné. Od zahájení mobilizace v Rusku v roce 2022 nechává ministerstvo obrany odvedence podepisovat smlouvy, které jsou fakticky na dobu neurčitou. Zákon ponechával vojákům pouze tři zákonné důvody pro propuštění: být těžce zraněn a uznán za neschopného služby, vysoký věk a spáchání trestného činu.
Za miliony rublů často sami upisují vlastní životy
Ruští vojáci dostávají podle serveru Meduza miliony rublů, aby smlouvy podepsali. Mnozí z nich proto jdou na frontu dobrovolně. Obhájci lidských práv však poukazují na to, že smluvní vojáci, stejně jako odvedenci, jsou nyní fakticky nuceni k "nevolnictví". Mnozí z nich si totiž vůbec neuvědomují, že při podpisu smlouvy souhlasí se službou na dobu neurčitou.
Andrej se rozhodl podpořit ruskou agresi v době, kdy si odpykával trest ve vězení mimo jiné za krádeže aut a napadení policisty. Na začátku agrese podepsal smlouvu se žoldnéři Wagnerovy skupiny. "Cítil jsem, že vlast trpí," vysvětluje svoje rozhodnutí. Rok bojoval na Ukrajině, dokud neoslepl na jedno oko. "Útočili jsme u Bachmutu. Vystřelil na nás tank a střepina mi zlomila klíční kost," vzpomíná. "Když nás pak začali dorážet, další střepina mě zasáhla do pravého oka a vypálila mi sítnici - teď vidím jen černou skvrnu."
Andrej se rozhodl neprodloužit smlouvu s wagnerovci a místo toho se rozhodl nastoupit do oficiální ruské armády. "Moje vize jim ale byla ukradená," říká novinářské skupině Bereg. "Vlastně jsem chtěl být řidičem - ale oni mě místo toho dali k pěchotě. Říkali, že se střílet naučím a budu mířit levým okem," popisuje.
Pušky se však často zasekávaly po prvních třech nebo čtyřech výstřelech a Andrejova rota měla k dispozici jen jeden průzkumný dron. Na některé bojové mise byli on a jeho spolubojovníci z jednotky "nuceni jít jen se zbraní v ruce", píší novináři z Beregu. "Procházeli jste otevřeným polem a nad hlavou vám létaly drony. Sestřelovaly kluky, ti často přicházeli o končetiny. Vycouvat jsme ale nemohli. Zabili by nás vlastní. Lepší být zabit Ukrajincem než vlastním," tvrdí.
Podle Andrejova vyprávění posílali velitelé vojáky do zákopů pouhých 30 metrů od ukrajinských opevnění. "Vyslali nás přímo do sra*ek. Krčíte se tam a Ukrajinci na vás střílejí, házejí granáty, nadávají vám a snaží se vás přimět, abyste se vzdali," říká. "Pak v noci pošlou baby Jagy a najednou z těch šesti zákopů zůstane jen pět. Slyšíte, jak vybuchuje další, a víte, že to nikdo z lidí, co v něm byli, nepřežil. A že jste další na řadě," říká.
Jednou strávila Andrejova skupina celý týden v zákopu a nepostoupila ani o metr. "Po celou dobu nám naši velitelé, kteří pohodlně seděli ve svých zákopech, nadávali, že jsme zbyteční idioti, že se nehýbeme dopředu, že jsme k ničemu a že je lepší, když umřeme. Někteří vojáci byli tak vyčerpaní, že tomu skutečně začali věřit. Jeden se v zákopu zastřelil, jiný oběsil. Další se odpálil granátem."
Od policie k armádě
V té době se stav jeho levého oka dále zhoršoval kvůli opakovaným otřesům mozku, které v bojích prodělal. V důsledku toho nejenže odmítl jít na další bojovou misi, ale také se podle svých slov začal vymezovat proti rozhodnutím svých nadřízených.
Za trest byl spolu s dalšími "provinilci" hozen do jámy vyhloubené bagrem v nedalekém lese. Někteří z mužů tam strávili celý měsíc. "Spali jsme na vlhké zemi pod širým nebem. Někteří chlapi nám tajně nosili chleba, vodu a cigarety," vzpomíná. Pokud někdo onemocněl nebo měl bolesti, zdravotník jim prostě hodil do jámy tabletky paracetamolu.
Někteří "neposlušní" vojáci byli podle dezertéra připoutáni ke stromům a ponecháni v lese bez jídla a vody. "Bylo to tak na pět dnů. Jen naši kamarádi z jednotky, ti chápaví, nám házeli nějaké jídlo. A když přišla komise, velcí armádní šéfové, schovávali nás a odváděli dál do lesa," uvádí s tím, že jeho kolegové, kteří si byli s veliteli bližší, často své spolubojovníky bez důvodu bili.
"Ve vězení nás taky bili, ale tam bylo aspoň jasné, že je to za naše průs*ry. Ale já jsem přišel na frontu bránit svou vlast! Nepil jsem, nic jsem nepod*lal. Nebyl důvod mě mlátit," popisuje s rozhořčením muž situaci v ruské armádě.
Ve čtvrtém měsíci svého nasazení u Kreminny byl Andrej vyslán na novou ofenzivu, při nasazení do akce si na několika místech zlomil ruku. Po hospitalizaci ve městě Astrachaň se vrátil domů k manželce.
Andrejova jednotka mu oznámila, že po něm vyhlášeno pátrání jako po dezertérovi. Neskrývá se, pokud ho vojenské úřady začnou hledat, zavolá prý svým známým z Wagnerovy skupiny.
"Kdyby se mi něco stalo, wagnerovci to přijdou vyřešit. Najdou mě a odvedou odtamtud. Už jsme měli případ, kdy jednoho z našich kluků na vojně týrali. Tak kluci přišli k té jednotce, zmlátili velitele a natočili ho, jak tam sedí zmlácený v dešti. Potom to video ukázali nadřízeným na ministerstvu obrany a jeho smlouva byla vypovězena," tvrdil Andrej novinářům, kterým se však toto tvrzení nepodařilo ověřit.
