Malebné německé městečko Kamp-Lintfort v severním Porýní, které po mnoho let vzkvétalo hlavně díky svému pokladu ukrytému pod zemí, se vypořádává s šokem, který přišel s rozhodnutím vlády uzavřít zdejší černouhelné doly.
Zvyšující se celosvětové ceny energie opět rozpoutaly diskuzi o tom, zdali se nemají znovu otevřít doly ve Walesu nebo Francii. Stejnou naději viděli také němečtí horníci, jenže vláda kancléřky Angely Merkelové už další těžbu nehodlá podporovat.
"Je to hanba. Uhlí je součást Německa. Je to náš jediný zdroj energie. Myslel jsem si, že je to práce napořád. Všechny nás to překvapilo," uvedl dvaatřicetiletý horník Mark Halenkamp.
Mark se spolu s dalšími kolegy denně spouští do více než kilometrové hloubky pod město Kamp-Lintfort nedaleko nizozemských hranic. Zdejší důl je jedním z posledních osmi fungujících v celém Německu.
Posledních 28 tisíc horníků
Zdroj energie, který stál za rozvojem zbrojního průmyslu v Hitlerově Třetí říši a také klíčový prvek "ekonomického zázraku" poválečné Spolkové republiky Německo, těžilo v době největšího rozmachu kolem roku 1957 až 607 000 horníků ve 150 šachtách.
V současné době pracuje v německých dolech pouze 28 000 horníků, tady v Kamp-Lintfortu jich je kolem 3400.
Důvod, proč se doly zavírají, je prostý. Německá těžba je nejnákladnější na celém světě, a německá vláda si tento fakt zřejmě konečně uvědomila.
Vysoké platy horníků, štědré zaměstnanecké výhody, a také přísné bezpečnostní normy a ekologické standardy způsobily, že získat uhlí zpod německého povrchu vyjde třikrát dráž, než v dolech v Číně nebo Austrálii.
Dotace skončí
Německá vláda už utratila 130 miliard eur od roku 1961, kdy do uhelného průmyslu začala nalévat dotace, aby těžbu zachovala. V lednu však vláda Angely Merkelové oznámila, že nejpozději do roku 2018 pozastaví dotace dosahující výše 2,5 miliardy eur ročně.
Těžební průmysl je úzce spojen se středolevými sociálními demokraty, kteří měli velký politický vliv hlavně ve státě Severní Porýní-Westfálsko.
Po celou poválečnou dobu jejich "konexe" znamenaly neustálý tok peněz do uhelného průmyslu. Jenže v roce 2005 prohráli v tomto státě volby a k moci se dostali konzervativci.
Snižování počtu zaměstnanců v posledních pěti letech má původ hlavně v přirozeném úbytku, tedy brzkých odchodech do důchodu a štědrých rekvalifikačních kurzech, nikoliv proto, že by byl někdo doslova vyhozen.
"Zavřít to je šílenství"
"Země je bez svého vlastního zdroje energie ztracena," říká osmačtyřicetiletý Ralf Gorczewski poté, co vyfáral ze spleti štol nacházejících se pod čistými městskými chodníky, nádhernými domy z červených cihel a frekventovaným nákupním centrem.
Bílé oči mu doslova září, kolem nich má vrstvu uhelného prachu.
"Zavřít to je šílenství. Jen to zvýší naši závislost na energetických zdrojích z ciziny," říká znepokojeně Gorczewski, který stejně jako předtím jeho otec i dědeček pracuje v dole už od mládí.
"Plat byl dobrý. Myslel jsem si, že tahle práce má budoucnost."
Dvaačtyřicetiletý Andre Thissen nemůže pochopit, proč třetí největší ekonomika světa upouští od těžby uhlí, které zásobuje elektrárny. Pro něj se jedná o otázku národní bezpečnosti.
"Je to náše poslední energetická rezerva a my se jí vzdáváme," říká Thissen a nevěřícně přitom kroutí hlavou.
"Viděli jsme, co se stalo, když Rusové zavřeli plynovod do Evropy. Konec těžby znamená, že se staneme na tomto dovozu ještě závislejší. Je to šílenství."
Naděje umírá poslední
Thissen a jeho kolegové si nejsou jisti, co nastane, až se důl Friedrich Heinrich, postavený v roce 1907, definitivně uzavře.
"Počkám a uvidím," říká devětačtyřicetiletý Ralf Konnert, který také následoval svého otce a dědečka a stal se horníkem.
"Možná půjdu předčasně do důchodu, možná se politici proberou a uvědomí si, že Německo uhlí potřebuje a nechají nějaké doly otevřené."
Naděje však umírá poslední. Zvyšující se cena energie pomáhá znovuotevření dolů ve Walesu nebo ve Francii, které byly zavřeny v roce 2004. Koaliční SPD navrhla přezkoumání německé energetické politiky v roce 2012.
Britská těžební společnost Horizont má za cíl otevřít pět dolů ve Walesu a také některé francouzské firmy by rády těžbu obnovily. Jenže vysoké náklady na těžbu mohou tento úmysl zhatit.
"Glűck auf"
"Svět pod zemí je nádherný," říká Halenkamp, který před pěti lety hornictví nechal a stal se počítačovým specialistou.
"Horníci se zdravili "Glűck auf" (hodně štěstí) mnohem častěji než "Guten tag" (dobrý den)," říká Halenkamp.
Lidé tady budou žít v obavách z budoucnosti. Mají strach, že po mnoha desetiletích bude konec," říká dvaašedesátiletý Friedhelm De Beyer, který v dole pracoval 30 let, než šel do předčasného důchodu. V současné době dělá na poloviční úvazek taxikáře.
"Byla to těžká, ale dobře placená práce," říká bývalý horník.
