Ke třiceti a možná až padesáti milionům dokumentů měl dosud přístup jen Červený kříž, a i ten v omezené míře. Nyní však Berlín podlehl tlaku více než dvaceti zemí v čele s USA, Velkou Británií a Izraelem, které žádají archivy konečně otevřít.
Nová fakta vyjdou na světlo
Miliony lidí tak budou moci zjistit, co se přesně stalo s jejich příbuznými, které hitlerovský režim v letech 1933 až 1945 připravil o život. Historici odhadují, že v archivu jsou údaje o přibližně sedmnácti milionech lidí.
Otevření poskytne také nové informace o lékařských pokusech nacistických vědců, o programu německého osidlování východních zemí.
Archiv obsahuje také jména lidí, kteří působili jako nacističtí konfidenti jak v jednotlivých zemích, tak i uvnitř koncentračních táborů.
"Dozvíme se mnohem více, než je teď známo. Vyplave mnoho nových, dosud skrytých faktů. Zjistíme více o osudech jednotlivých obětí nacismu, více podrobností o koncentračních táborech, deportacích, o lidech nuceně nasazených na práci v Německu," řekl agentuře AP ředitel jeruzalémského Centra pro výzkum holocaustu Paul Shapiro.
Berlín změnil názor
Německo dosud obrovský archiv odmítalo zveřejnit s poukazem na zákony o ochraně soukromých dat. S uzavřením pro veřejnost souhlasilo před půlstoletím i jedenáct států, které o tom v roce 1955 podepsaly dohodu v Bonnu.
"Spolková vláda změnila svůj názor. Rozhodli jsme se pro revizi bonnské dohody a zpřístupnění více než třiceti milionů záznamů," řekla novinářům ve Washingtonu německá ministryně spravedlnosti Brigitte Zypriesová.
Historici se mají nač těšit
Na podmínkách otevření archivu se dohodli zástupci jedenácti zemí - Německa, USA, Velké Británie, Belgie, Francie, Izraele, Řecka, Itálie, Lucemburska, Nizozemska a Polska. Po dnešním podpisu protokolu ho musí všechny země ještě ratifikovat, až poté bude archiv otevřen - mělo by se tak stát ještě do konce roku.
Všechny dokumenty jsou uloženy v bývalých kasárnách SS v městečku Bad Arolsen.
"Tento archiv má neskutečnou historickou hodnotu. Bude pramenem pro bádání historiků a vědců po několik dalších generací," citoval list Independent ředitelku amerického Muzea Holocaustu Saru Bloomfieldovou.
