Sarajevo (od naší zpravodajky) - Do metropole Bosny a Hercegoviny se už vrátilo teplé počasí.
Slunce osvětluje vrcholky okolních kopců, které večer a ráno získávají zlatý nádech. Ulice jsou už plné turistů i místních, kteří posedávají venku a z malých šálků upíjejí kávu.
Válka, která před dvaceti lety zpustošila Sarajevo, je pro mnohé z nich už dávnou vzpomínkou. Snad jim ji připomínají jen občasné díry po kulkách ve zdech některých domů a také "sarajevské růže", tedy díry po granátech, které jsou vyplněny červeným betonem.
Ne pro všechny je ale válka z let 1992 až 1995 - a především pak genocida v Srebrenici - minulostí.
Osmdesátiletá Kada Hotić ze sdružení Matky ze Srebrenice a Žepy tehdy přišla o svého devětadvacetiletého syna Samira, manžela a dva bratry. Z rozvětvené rodiny zemřelo celkem 56 členů.
Po podpisu Daytonské dohody, která krvavý konflikt ukončila, zůstaly mnohým přeživším jen otázky. "Naše asociace Matky ze Srebrenice a Žepy vznikla z nutnosti. Chtěly jsme zjistit, co se stalo s našimi muži, které jsme ztratily," vypráví skupině evropských novinářů osmdesátiletá Kada v jednom z hotelů v centru Sarajeva.
Velká část obětí je pohřbena v masových hrobech. Na základě testů DNA se Mezinárodní komisi pro zmizelé osoby pomalu daří identifikovat oběti. Je to ale velmi pomalý a náročný proces.
Srbové se totiž snažili tento zločin zakrýt a ještě během války ostatky obětí přemísťovali na různá místa. Ty se pak často promíchaly. I Kada s tím má osobní zkušenost. Prozatím se totiž vědcům podařilo identifikovat jen tři kosti z těla jejího syna.
Chceme spravedlnost
A co přesně se ve Srebrenici před téměř 20 lety odehrálo? "Válka nás tehdy hodně překvapila," pokračuje s vyprávěním Kada.
"Před válkou žilo ve Srebrenici 76 procent Bosňáků, zbytek pak tvořili Srbové. Ve městě byly jak mešity, tak katolické a pravoslavné kostely," vypráví Hotić a v rukách si pomalu hraje s cigaretou. "Před tímto konfliktem jsme nedělali žádný rozdíl mezi náboženstvími."
Srebrenici, která leží ve východní části země, blízko hranic se Srbskem, OSN během války označila za "chráněnou zónu". Do ní se uchýlily tisíce Bosňáků. Srbové město obsadili, muže oddělili od žen a dětí. Ty převezly autobusy do velkého stanového města u Tuzly. Na 8000 mužů Srbové zmasakrovali. Tomu nezabránily ani špatně vyzbrojené nizozemské mírové jednotky, které měly Srebrenici na starost.
Nizozemci přiznali za masakr jen částečnou odpovědnost. Měli by ale převzít plnou odpovědnost, dodává Kada s tím, že se Matky ze Srebrenice u soudu pokusily zažalovat i OSN. Věděly, že nemohou uspět, Spojené národy mají imunitu. I nadále přesto požadují spravedlnost.
Prezident se neúčastní
Už dlouhá léta se Kada každý týden vydává na více než stokilometrovou cestu ze Sarajeva do Srebrenice, jezdí na památník Potočari, kde jsou na pietní hřbitov ukládány ostatky obětí nejhorší genocidy od konce druhé světové války.
U památníku Potočari je nyní pohřbeno přes šest tisíc obětí. "Toto číslo ale není finální," doplňuje Kada s tím, že se stále ještě v zemi objevují další hroby.
Již 11. července se bude u srebrenického památníku konat ceremonie k uctění 20. výročí hrůzných činů. Do malého městečka při této příležitosti přijede celá řada zahraničních hostů, zhruba 30 delegací a celkem 50 tisíc lidí, a to včetně bývalého prezidenta Billa Clintona či americké herečky Angeliny Jolie.
V Sarajevu ale mnozí kritizují to, že ceremonie se nezúčastní současný prezident země Mladen Ivanić (hlavou státu je tříčlenné prezidium, funkce prezidenta rotuje po osmi měsících, Ivanić zastupuje Srby - pozn. red.). Ten tvrdí, že ceremonie bude zpolitizovaná.
Pedrag Grbić, šéf Ivanićova kabinetu, na setkání se zástupci evropských médií odsoudil genocidu ve Srebrenici. Při rozhovoru současně upozornil, že v zemi je mnohem více míst, kde docházelo k utrpení.
