Analýza - Když se Kolumbijci v sobotu od armády doslechli, že šéf největší a nejstarší guerilly na jihoamerickém kontinentu je mrtev, přijali tuto zprávu skepticky.
O smrti Pedro Antonia Marína, který si nechával říkat Manuel Marulanda Vélez, už totiž od armádních představitelů a politiků slyšeli mnohokrát.
Poprvé roku 1964, kdy Marulanda založil Revoluční ozbrojené síly Kolumbije (FARC) a odešel s nimi do džungle, aby se pokusil svrhnout kolumbijskou vládu a nastolil v zemi komunismus.
Když však v neděli armádní tvrzení potvrdily i samy FARC, v srdcích mnoha Kolumbijců se rozhořel plamínek naděje, že by se čtyřicetiletý konflikt mohl přeci jen nachýlit ke svému konci.
Čtěte také: Potvrzeno: Vůdce kolumbijských rebelů je mrtev
Kolumbijský Fidel
S nadsázkou lze říci, že úmrtí Marulandy je pro FARC stejnou ranou, jakou by byla pro kubánskou revoluci smrt jejího vůdce Fidela Castra. Tak velkou symbolickou hodnotu pro partyzány jejich starý předák disponoval.
Jde navíc o další úder integritě povstalců, jejichž organizace je na tom nyní nejhůře za celou dobu své existence.
Marulanda, který byl ve svých téměř osmdesáti letech nejstarším partyzánem planety, údajně zemřel 26. března na infarkt. Ve stejný měsíc ztratily FARC další dva příslušníky nejužšího sedmičlenného vedení.
Kolumbijská armáda nejdříve prvního března vybombardovala tábor Marulandova očekávaného nástupce Raúla Reyese. Rukou vlastního osobního strážce pak zahynul šéf centrálního bloku guerilly Iván Ríos.
Uribe: FARC chtějí jednat o rukojmích
Morálka "guerilleros" je teď na bodu mrazu. V devadesátých letech měly FARC podle odhadů 15 tisíc členů, nyní jich je o šest tisíc méně. V květnu se úřadům dokonce vzdala šéfka "Fronty 47" Nelly Ávila Morenová alias Karina, která je obviněná z vraždy otce kolumbijského prezidenta Álvaro Uribeho.
Sám Uribe nyní přišel s tvrzením, že další členové vedení teď nabízejí osvobození dlouho zadržovaných politických rukojmích - mezi nimi i francouzsko-kolumbijské občanky Íngrid Betancourtové, jejíž osvobození si jako prioritu své zahraniční politiky vytkl francouzský prezident Nicolas Sarkozy.
Tvrzení zkorumpované kolumbijské vlády je třeba brát s rezervou, pravdou ale je, že v posledních třech kontroverzních případech vždy udeřila na hlavičku: Marulanda je skutečně mrtev, dokumenty z laptopů obviňující Venezuelu z podpory FARC byly pravé a guerilly doopravdy neměly ve své moci syna jedné z rukojmích.
Čtěte také:
Důkazy o spojení Cháveze s teroristy jsou pravé
Kolumbijská guerilla lhala: malého Emmanuela nemá
Vláda nemá - ačkoliv se různými mlhavými tvrzeními snaží vzbudit opačný dojem - na Marulandově smrti žádnou zásluhu, přesto pro ni nemohla přijít ve vhodnější dobu. Jak napsal kolumbijský deník El Tiempo: "O slovu Marulandy ve FARC nikdo nediskutoval".
Naopak není jisté, že se s pochopením všech důležitých členů organizace setkají názory nového vůdce Alfonsa Cana, který je spíše politikem než válečníkem. Mocenské boje uvnitř guerilly by mohly postupu kolumbijské armády dále napomoci.
Kokain brání míru
Že by však FARC svoji činnost v brzké době zcela ukončily, nečeká nikdo. Jeden z pravděpodobných scénářů jejího budoucího vývoje nabízí cesta, kterou se vydaly demobilizované pravicové paravojenské jednotky, které své dřívější masakry plánovaly s požehnáním vládních úředníků.
Poté, co se jejich zastřešující organizace AUC před několika lety rozpadla, věnují se menší skupiny pravicových bojůvek i nadále tomu, co umí nejlépe - terorizování vesničanů, zabírání zemědělské půdy a obchodu s drogami. Ten je v současnosti i hlavním zdrojem příjmů FARC.
