Aktuálně.cz: O čem v rámci širší bezpečnostní strategie vypovídají nedávné útoky islamistických teroristů v katalánské Barceloně a nedalekém městě Cambrils, po kterých zůstalo čtrnáct mrtvých a kolem stovky zraněných, z nichž mnozí vážně?
František Mičánek: Jen se znovu potvrdilo, že islamisté jsou velmi operativní. V krátké době se naučili používat auta jako účinnou zbraň.
Neváhám říct, že auta se stávají trendem v útocích džihádistů, kteří své akce - tak jako ve Španělsku - začínají navíc koordinovat.
Časem je můžou stupňovat do série. A vlastně se o to pokusili i teď ve Španělsku. Jakkoliv v tomto případě zatím ne příliš šikovně.
I tak měla ale tato jejich akce tragické důsledky (sérii šesti útoků střelnými zbraněmi a bombami džihádisté naplánovali a provedli i před dvěma roky v Paříži, při nichž zahynulo 130 lidí - pozn. red.).
Pokud se opravdu jedná o "automobilový trend" teroristů, jak říkáte, lze mu efektivně čelit?
Jen do jisté míry.
I když totiž bude v ulicích víc policistů a víc betonových zábran, které zastaví auto po prvním nárazu, najdou si džihádisté rychle jinou zbraň. Ať už jde o vlaky, anebo metro.
"Invence" teroristů nebo jejich sympatizantů je takřka neomezená.
Že teroristé útočí kdesi daleko a netýká se nás to? Velký omyl
To nezní od předního bezpečnostního experta příliš povzbudivě. Řekněte alespoň to, jak můžeme na stupňující se teror reagovat? Jak se chovat?
Držet se striktně pravidel, která už máme. A ta jsou dost účinná, pokud se tedy dodržují.
Pokud tedy v dobách dočasného klidu nepropadneme uspokojení, že nám přece nic nehrozí. Že se přece útočí kdesi daleko od našich hranic.
Tedy konkrétně?
Neustále bychom měli pracovat na prevenci, zdokonalovat ji. Prostě počítat s tím, že teroristé jednou udeří, nebo znovu udeří.
O sdílení informací se spojeneckými zpravodajskými službami toho sice už bylo mnoho řečeno, takže je to tak trochu už fráze, ale bez spolupráce zpravodajských služeb se boj s teroristy neobejde.
V neposlední řadě bychom měli být trpěliví.
V boji s teroristy máme být trpěliví?
Přesně tak. Teroristické útoky vždy přicházely a budou přicházet ve vlnách, které pokaždé přešly. S tím se musíme smířit.
A trpělivost znamená i nepropadání beznaději či zoufalství. Pak nás islamisté nemohou dostat do kolen.
Počkejte. Jako že se útoky teroristů už staly běžnou součástí života Evropanů?
Smiřme se s faktem, že to, co jsme vyvolali našimi okolnostmi vynucenými aktivitami v Afghánistánu, Iráku či v Sýrii bude ještě nějakou dobu doznívat.
I proto je tak důležitá globální spolupráce. Tady jeden - jakkoliv silný stát - už nic nezmůže.
Teror v Barceloně nás musí popohnat
Zmiňujete trpělivost. Jenomže jak dlouho už třeba evropské státy řeší migrační vlnu…?
Trefa! Vidíte - a pořád je v tom Itálie v podstatě sama. Zatímco my, jako spojenci této alianční země, o jejím migračním problému stále jenom diskutujeme.
Od diskusí, při nichž se na něčem dohodneme, je ke konkrétním krokům strašně daleko.
Tohle je nutné změnit, respektive ten čas zkrátit. A netýká se to - i pod vlivem stupňujících se útoků džihádistů - jen migrační vlny.
Nechci, aby to vyznělo cynicky, ale i tragédie v Barceloně a Cambrils by nás snad měly ke konkrétním krokům popohnat?
Jen doufám, že podobných tragických impulzů nebude k našemu "rozjezdu" potřeba příliš mnoho.
Z těchto opakujících se varování bychom se měli konečně poučit, probudit se a nespoléhat se, že džihádistům to zrovna u nás nevyjde.
Ono jim to v Evropě už vychází až moc dlouho, takže je nejvyšší čas začít pracovat na nových a reálných bezpečnostních strategiích.
Úměrně tomu, jak se mění bezpečnostní prostředí na našem kontinentu.
Co doporučíte běžným lidem, turistům? Měli bychom být ostražitější, všímavější?
Určitě.
Třeba do Španělska nejezdíme přece proto, abychom při procházkách po bulvárech či památkách zírali při každé příležitosti do chytrých mobilů či se sluchátky na uších se od okolí téměř izolovali.
Tak to bohužel v poslední době u mladých lidí dost často vidím.
S upřeným pohledem do mobilu a se sluchátky na uších se stáváte jednoduchým cílem.
Nemůžete ale být pořád ve střehu. Pořád se kolem sebe ohlížet, zda vám něco nehrozí.
Jistě.
Ale když jdu třeba na velkou sportovní nebo kulturní akci, měl bych se v každém případě dívat kolem, být všímavý.
Měl bych se vyhýbat rizikovým místům a sledovat kromě sportu či hudby i provoz kolem mě. Ve střehu by v takovém případě měl být alespoň jeden ze skupiny.
Taková je, bohužel, dnešní realita.
Nedávno jsme zrovna s kolegy v NATO Defense College diskutovali o tom, že na stránkách resortů zahraničí a zejména cestovních kanceláří by měly být srozumitelné pokyny, jak se chovat v kritických situacích.
Tedy i při teroristických útocích, když už se bavíme o realitě současného světa. Zintenzivnit by se měly i reálné nácviky teroristických útoků.
Nácviky na útok teroristů? Jde o Potěmkinovy vesnice
Starší generace lidí si ještě pamatuje na totalitní nácviky civilní obrany. Nebude to směšné a nepraktické?
Český integrovaný záchranný systém hodnotím vysoko. Jeho funkčnost a efektivita se ale musí pořád prověřovat a hlavně procvičovat.
O tom se nejde bavit jen v kancelářích.
Už jsem zmínil hrozbu koordinovaných útoků džihádistů na několika místech. S něčím podobným a mnohem organizovanějším, promyšlenějším musí ale integrovaný záchranný systém už dnes počítat, připravovat se na to.
A ne reagovat, až když to přijde.
A to se v Česku neděje?
Neříkám, že se nic nedělá.
Letitým problémem ale je, že podobná cvičení se připravují vždy tak, aby skončila úspěšně. Ostatně i scénář takových nácviků je znám předem všem jeho aktérům.
Jenomže smysl mají podobné manévry jen tehdy, pokud se při nich "ti špatní" chovají opravdu jako teroristé.
Záchranáři a policisté nesmí vědět, co a kdy jim provedou, kde udeří. Jinak takové manévry nemají smysl a při jejich hodnocení si lžeme do vlastní kapsy.
Podobné akce jsou ale hodně drahé a můžou přinést hromadu zmatků.
Jen takové nečekané simulace útoku teroristů nám ale ukážou, jak na tom policisté nebo záchranáři opravdu jsou.
A že by takový nácvik nemusel dopadnout slavně? No a co?
Pokud nám ukáže chyby, jen dobře. Alespoň budeme vědět, na čem máme pracovat a co zlepšovat.
A nejde jen o Česko. Týká se to i dalších zemí NATO, v nichž se stále cvičí hlavně na efekt.
Vše je předem připravené, takže my "hodní" nad teroristy nebo protivníkem pokaždé slavně vítězíme na všech frontách.
Jenomže naši případní soupeři (ať již třeba Rusko, Severní Korea a koneckonců i Islámský stát) jednají úplně jinak: neustále pozorují, vyhledávají slabiny a jsou i proto nepředvídatelní.
I my se musíme začít takhle chovat: připravovat se na reálné situace, kdy nikdo z cvičících netuší, co se stane v příštích okamžicích. Zejména tohle je mimořádně důležité v přípravě na současná bezpečnostní rizika.
Bývalý šéf českých speciálních sil Karel Řehka před časem v rozhovoru s Aktuálně.cz přiznal, že nepamatuje, aby se český Generální štáb odvážil zorganizovat podobnou válečnou a hlavně reálnou hru.
Připravit scénář něčeho podobného je vždy ohromě složité. Takové cvičení musí naplánovat ti nejlepší odborníci, nejlepší praktici, kteří mají navíc volnost rozehrávat cokoliv.
Vůdcové takovýchto manévrů se na druhé straně nesmí obávat, že to pro ně dopadne špatně.
I neúspěch vám totiž řekne, kudy cesta nevede a co je naopak objevným a přínosným řešením pro boj s terorem či s jakoukoliv jinou hrozbou.
