S posuzováním návrhů na nové zápisy do prestižního seznamu výbor začal v úterý, kdy uspěly skoro tři desítky uchazečů z různých koutů světa. Na rozdíl od známějšího seznamu hmotného dědictví, kde figurují historické či přírodní památky, UNESCO v tomto případě oceňuje zvyky, tradice, lidové slavnosti, řemeslné dovednosti, specifické umělecké žánry nebo třeba pokrmy či způsob zpracování plodin.
Z gastronomické oblasti letos uspěl například Libanon se svým tradičním chlebem, tři arabské země s pšeničnou kaší harís nebo dárkové balení sušeného dromedářího masa, které dostávají v Džibuti novopečení zeťové od svých tchýní. Mezi slavnostmi dosáhl na zápis karneval v nizozemském Rotterdamu či oslava jorubského nového roku v Nigérii.
Turkmenistán je nově na seznamu díky tradičním ozdobným koňským postrojům, Angola uspěla s kresbami v písku a Litva díky umění složitého splétání slámy do geometrických struktur zvaných sodai.
Sedm evropských zemí včetně Rakouska, Německa a Itálie slaví s návrhem na zápis tradičního způsobu zavlažování polí v kopcovitých oblastech díky působení gravitace, která pomáhá svádět vodu z toků systémem kopaných struh. Dokonce deset evropských zemí pak stojí za novým zápisem kočovného převádění stád hospodářských zvířat na pastviny zvaného transhumance.
Návrh na zápis ruční výroby skla podaly Organizaci Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) společně Francie, Finsko, Maďarsko, Německo, Španělsko a Česko, koordinátorem byla Francie. V tuzemsku se na přípravě podkladů kromě ministerstva kultury podílelo například Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, ale i zástupci jednotlivých sklářských hutí, škol a profesních organizací.