Massachusetts - Sexuální orientace jedince se neodvíjí od sexuální orientace jeho rodičů, tvrdí nová studie americké psycholožky Rachel H. Farrové, která se specializuje na fungování rodiny a psychický vývoj dětí.
"Sexuální orientace rodičů zásadním způsobem neovlivňuje u dětí přijetí vlastní genderové role," uvádí ve své studii Farrová, která věří, že výsledky této studie usnadní homosexuálům život. Jedná se o další z řady výzkumů, které došly k závěru, že sexuální orientace je vrozená vlastnost a není možné si ji osvojit nápodobou.
Farrová společně s kolektivem vědců provedla dvoufázový výzkum zaměřující se na vývoj více než stovky adoptovaných dětí u heterosexuálních i homosexuálních párů.
Zajímalo ji, zda se chování těchto dětí, které v předškolním věku inklinovaly k činnostem typickým pro určité pohlaví (ať už své, nebo opačné), v průběhu následujících pěti let vlivem rodinného prostředí nějak změnilo.
Ze studie vyplývá, že ne. Děti, které v předškolním věku upřednostňovaly herní aktivity typické pro jedno z pohlaví, vykazovaly obdobné chování v souvislosti s různými aktivitami i ve starším věku. To se pak ukázalo i na možném budoucím povolání, které si pro sebe starší děti vysnily.
Děti si osvojují ženské a mužské vzorce chování právě díky hračkám a hrám. V pozdějším věku se pak dřívější aktivity stávají klíčovými pro přijetí jejich ženské nebo mužské role ve společnosti.
Problémy s hledáním vlastní sexuální identity jsou podle studie pravděpodobnější u těch dětí, kterým byly podsouvány hračky typické pro jejich pohlaví, ačkoliv po nich netoužily.
V páru by měly být rozdělené role
Podle Farrové je pro dítě nicméně důležité, aby měli partneři v domácnosti jasně rozdělené role a aby s nimi byli plně srozuměni. Bez ohledu na pohlaví rodičů dítě totiž potřebuje považovat jednoho člověka z páru za "maminku" a druhého za "tatínka".
Pro dítě je z hlediska jeho budoucího vývoje nebezpečné, pokud vyrůstá v prostředí, kde chybí mateřská jemnost a něha nebo autorita otce. Není však podstatné, kdo z páru jakou roli zastává, jedinci vyrůstající u homosexuálů jsou tak vystaveni stejnému riziku jako děti z heterosexuálních rodin. V obou případech existuje stejné riziko, že se adoptované dítě dostane do rodiny, kde jsou oba rodiče příliš jemní a něžní, nebo naopak příliš autoritativní a silní.
Podobnou myšlenku vyslovil už v roce 2016 při příležitosti debat o zákoně, který má umožnit homosexuálním párům adopci, český biolog a filozof Stanislav Komárek. "Obava, že homosexualita je 'přenosná' rodinou, je bezdůvodná. Všichni homosexuálové pocházejí ze vzorných heterosexuálních rodin a nic to nebylo platné."
Česká republika se svým postojem k homosexualitě řadí k nejliberálnějším státům světa, což pravděpodobně souvisí s vysokým počtem ateistů v zemi, přesto je zdejším homosexuálním párům adopce nadále znemožněna.
