Moskva (od našeho zpravodaje) - Moskva válčí na Blízkém východě na dvou frontách. Po boku syrského režimu Bašára Asada, Íránu a Hizballáhu proti opozičním rebelům a fanatickým islamistům. A po sestřelení ruského bombardéru Su-24 tureckou stíhačkou i proti Ankaře.
Válka s Tureckem zatím probíhá beze zbraní. Mezi oběma zeměmi to přesto čím dál víc jiskří. Jasně to ukázal projev o stavu země, který v Kremlu přednesl Vladimir Putin.
"Mnohokrát jim (Turkům) budeme připomínat, co udělali, a oni budou více než jednou litovat, co udělali. A jsme si plně vědomi, jaké kroky je třeba podniknout," upozornil ve čtvrtek ruský prezident.
Rajčata nestačí
Už v sobotu Moskva uvalila na svého ještě nedávno blízkého regionálního spojence tvrdé sankce – zákaz vystavený ruským cestovním kancelářím prodávat zájezdy do Turecka a sankce na dovoz některých tureckých potravin na ruský trh mají pro Ankaru znamenat ztrátu 4 miliardy dolarů.
Tím ale ruská odplata nekončí. "Pokud si někdo myslí, že když spáchal takový hrozný válečný zločin – zavraždil naše lidi –, vyvázne pouze s nějakými opatřeními týkajícími se jeho rajčat nebo nějakými omezeními ve stavebnictví a dalších sektorech, tak se těžce plete," hřímal Vladimir Putin.
Spor má i osobní rovinu. Kreml viní z incidentu s ruským letounem přímo tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana. Připisuje mu, že sestřelení suchoje, který pronikl do tureckého vzdušného prostoru, osobně nařídil.
Erdoganovo jméno sice v projevu o stavu země nepadlo, hanlivých narážek na hlavu Turecka v něm ale bylo hned několik. Třeba ta, že se "Alláh zřejmě pokusil potrestat vládnoucí kliku v Turecku, když ji zbavil rozumu".
Tvář pomazaná ropou
To hlavní, čím chtějí Rusové Turky zdiskreditovat, je ale něco jiného. Argument, že Turecko odebírá od Islámského státu ropu. "Rozhodnutí o sestřelení našeho letadla bylo motivováno zájmem zajistit bezpečnost dodávek ropy na území Turecka," řekl před pár dny na klimatické konferenci v Paříži ruský prezident.
Ruské ministerstvo obrany ve středu ještě přitvrdilo.
"Ropu u sousedů krade společný tým banditů a tureckých elit. Cynismus tureckého vedení nezná mezí... Kontrolovat tento zlodějský byznys mohou pouze nejbližší lidé. Nikdo na Západě není překvapen, že syn tureckého prezidenta řídí jednu z největších energetických společností a zeť byl jmenován ministrem energetiky. To je skvělý rodinný byznys," nechal se na zvláštním brífinku slyšet náměstek ruského ministra obrany Anatolij Antonov.
"Turecké vedení ale nepodá demisi, konkrétně pan Erdogan. Nic nepřiznají, dokonce ani když jejich tváře budou pomazány ukradenou ropou," dodal.
Ropné pěšinky
Na tureckou odpověď, ať o takovém tvrzení předloží důkazy, Moskva reagovala téměř okamžitě. Už zmiňované ministerstvo obrany v Národním centru řízení obrany - jakési variaci na americký Pentagon - na obří obrazovce s mapou Turecka, Sýrie a Iráku šipkami názorně zobrazilo tři směry, jimiž nelegální ropa údajně proudí.
"Byly zjištěny tři hlavní cesty dodávek ropy do Turecka z území, které v Sýrii a Iráku kontroluje Islámský stát. Západní trasa směřuje k tureckým přístavům na pobřeží Středozemního moře. Severní trasa míří do tureckého města Batman. Na východě je využíváno velké překladiště ve městě Cizra," sdělil novinářům náčelník hlavní operativní správy ruského generálního štábu Sergej Rudskoj.
Do Turecka má téci ropa z ropných polí nedaleko města Rakka, kterou Islámský stát považuje za své centrum, a z okolí východosyrského Dajr az-Zauru. Podle ruského ministerstva obrany mají teroristé pojízdnou armádu nejméně osmi tisíc cisteren, která denně převáží do sousedního Turecka okolo 200 tisíc barelů ropy.
Černý byznys
Zdroj ropy a cílový zákazník jsou, alespoň podle údajů ruského ministerstva obrany, jasní – Islámský stát a Turecko. Schéma dopravy černého zlata je složitější a jsou do něj zapleteni všichni aktéři konfliktu. O něm však Rusko decentně mlčí - a soustředí se právě na obviňování Ankary.
Mapa, kterou zveřejnilo ruské ministerstvo obrany, ale dokazuje, že na přepravě ropy vydělávají nejen nepřátelé režimu syrského prezidenta.
Moskva tvrdí, že do přístavů Iskenderun a Dörtyol na jihovýchodě Turecka míří cisterny přes území, které kontrolují povstalci ze Západem tolerované Svobodné syrské armády. A také radikální islamisté z Fronty an-Nusrá, lokální konkurenti Islámského státu napojení na teroristickou organizaci Al-Káida.
Z ropných polí na východě Sýrie prý cisterny ropu do Turecka vozí přes hraniční přechod Kámišlí. Před válkou zhruba dvousettisícové město, ležící v oblasti obývané převážně syrskými Kurdy, je největší enklávou, kterou v regionu od začátku konfliktu drží Asadova armáda.
Pokud jsou ruské informace pravdivé, znamená to, že Putinův spojenec Damašek dělá Islámskému státu při prodeji nelegální ropy do Turecka prostředníka. O tom se ale v Moskvě nemluví.