Schiphol/Detroit - Nekřičel, nepral se, jen hořel. Nigérijec Umar Farúk Abdulmutallab prostě čekal a věřil, že výbušnina na jeho těle opravdu exploduje.
Kdyby se mu to podařilo, na palubě amerického airbusu směřujícího do Detroitu by v den Božího hodu nejspíš umřelo všech 289 lidí na palubě.
Cestující ale neztratili hlavu a muže, z jehož místa se kouřilo a ozývaly rány, zneškodnili. Zní to možná pateticky, ale Amerika má nové hrdiny.
Do hlavní role příběhu o statečném přemožení teroristy obyčejnými lidmi obsadil sám sebe nizozemský filmový režisér Jasper Schuringa.
Seděl přes uličku, ale ve stejné řadě jako třiadvacetiletý útočník, který se právě vrátil z toalety. Schuringa spatřil, že muži něco hoří na klíně a vyděsil se.
"Bez váhání jsem přeskočil sedačky. Říkal jsem si: Chce vyhodit letadlo do povětří! Snažil jsem se najít na jeho těle výbušninu," popisoval novinářům ještě roztřesený muž, který si při svém činu popálil obě ruce.
"Dostal jsem se k věci, z níž se kouřilo. Pokoušel jsem se to uhasit a zároveň zneškodnit útočníka," vyprávěl Schuringa.
Režisér pro masového filmového diváka neznámý. Teď ho média nenazývají jinak než jako Hrdinu letu 253.
Abdulmutallab se sice nijak nebránil, ale doutnající oheň se Schuringovi nějakou chvíli nedařilo uhasit. Srazil útočníka na zem. V té chvíli zasáhli i ostatní.
Posádka přispěchala s hasicími přístroji a pomohla režisérovi odtáhnout teroristu do přední části letadla, kde ho svázala. Pak už letadlo bezpečně dosedlo v cílové stanici Detroit.
Tichý útočník
Všichni očití svědci se shodují na tom, že se mladý Nigérijec - syn významného bankéře - choval velmi nenápadně a tiše.
Když se po dvaceti minutách, krátce před plánovaným přistáním, vrátil z toalety, řekl svým spolucestujícím, že ho bolelo břicho.
Sedl si zpět do křesla a překryl si klín dekou. Nikdo netušil, že pod ní připravuje výbušninu.
Pak už z jeho místa začal stoupat dým a ozývaly se rány. Od té doby muž nepromluvil. "Celé letadlo křičelo, jen útočník neřekl jediné slovo," vzpomínal Jasper Schuringa.
"Ten chlap nebojoval, nedělal nic. Jen tam seděl v plamenech," potvrdil režisérova slova devětačtyřicetiletý zaměstnanec automobilky David Schilke, který seděl za útočníkem.
Překvapilo ho, jak málo paniky okolo sebe viděl. Někteří cestující, kteří seděli dál, si prý dokonce mysleli, že na palubě vybuchla zábavní pyrotechnika.
Větší vzrušení nastalo v letadle až v průběhu hašení ohně na teroristově těle. Hořelo asi minutu, říkají svědci.
A shodují se na tom, že posádka se zachovala příkladně - svým chováním zabránila panice.
Selhalo jen jediné. Přísné bezpečnostní kontroly, které letiště přijaly po útocích 11. září.
