Londýnský pacient s HIV podstoupil transplantaci kostní dřeně od dárce a viru se zbavil. V těle po něm nemá žádné stopy ani po 18 měsících. Je to další krok k úspěšné léčbě HIV?

Není. Tenhle koncept je už znám. V podstatě to samé se podařilo už u jednoho pacienta před 12 lety. Takzvaný berlínský pacient byl ve stejné situaci. Stalo se, že HIV pozitivní pacient, který byl infikován typem viru, který vyžaduje jeden konkrétní receptor na povrchu cílových buněk, onemocněl krevním nádorovým onemocněním. Konvenční léčba nádorového onemocnění se nedařila, tak se lékaři rozhodli provést transplantaci kmenových buněk. Podařilo se jim najít dárce, který na svých buňkách neměl receptor na ten HIV virus, kterým byl pacient nakažen.

Při přípravě na transplantaci kmenových buněk se v pacientovi zlikvidují všechny možné rezervoáry viru HIV. Vždycky může někde zůstat něco schovaného, ale ukázalo se, že jeho tělo obsadily nové kmenové buňky, které na povrchu už neměly receptory, kterými by se do nich virus HIV dostal.

Nešlo tedy o léčbu HIV, lékaři mu léčili nádor. Vyléčení infekce HIV byl vedlejší efekt. Došlo k tomu jen proto, že oběma pacientům - londýnskému i berlínskému - hrozila smrt kvůli rakovině.

Dal by se ale teoreticky tímto způsobem vyléčit každý HIV pozitivní pacient?

Rozhodně ne. Tady šlo o konkrétní kmen viru HIV, kterým pacient trpěl a vůči kterému byl dárce imunní. Tahle léčba může fungovat u menší části HIV pozitivních lidí. Navíc je velmi náročné najít správného dárce, který musí splňovat veškeré parametry transplantace, a ještě ten zvláštní parametr odolnosti proti tomu konkrétnímu kmenu viru HIV.

Související

Londýnský pacient se zbavil viru HIV. Jde o druhý případ v historii

Transplantace kostní dřeně je nákladná a velmi riskantní záležitost. Pacient ji nemusí přežít. Léčit takhle pacienty, kteří jsou jenom HIV pozitivní, není vhodné.

Jak běžná je ve světě imunita vůči HIV?

Těch lidí je velmi málo. Jde o genetickou mutaci, kdy tito lidé nemají na svých buňkách receptor CCR5. Ve střední Evropě je vůči HIV imunní, myslím, jeden člověk ze tří tisíc. Ale připomínám, že se to vždycky týká jen určitého kmenu viru HIV.

V Číně přivedli na konci loňského roku na svět geneticky upravené děti, které jsou mimo jiné také imunní vůči HIV. Jsou podle vás genetické úpravy cestou k vymýcení tohoto viru?

Asi nejsou. Číňanům se podařilo upravit embrya dětí tak, že se narodily bez receptoru CCR5, ale většina kmenů HIV tenhle konkrétní receptor nepotřebuje. Rozšířenější je typ HIV, který potřebuje receptor CCR4. Takže ani tyto čínské děti nejsou vůči HIV úplně imunní. Genetická vada, která by bránila i tomuto typu HIV, není zatím vůbec známá.

Jak daleko jsme jako lidstvo ve vývoji léku na HIV?

Lék patří k nejprestižnějším cílům medicínského výzkumu. Někdo, kdo vynalezne definitivní vyléčení infekce HIV, bude slavný a bohatý. O tom není pochyb. Pokrok se ale děje velmi pomalu. Vynalézt nový lék znamená léta velmi nákladných pokusů, protože se zkouší nejen účinnost, ale také bezpečnost. To celý proces prodražuje a zpomaluje. V současné době máme velmi účinné léky, ale definitivní vyléčení se zatím na obzoru nerýsuje.

Jak vůbec dnes vypadá léčba HIV a jak dlouho může člověk s takovým onemocněním žít?

Dlouhodobě. Proti HIV máme účinné a spolehlivé léky. Je jich celá řada a pečlivě se vybírají, protože můžou mít i závažné vedlejší účinky. Když se ale někdo včas diagnostikuje a poctivě se léčí a má i kapku štěstí, HIV mu nemusí vůbec zkrátit délku života. To znamená, že u něj nepropukne AIDS.