Oxford/Praha - Drtivý dopad jen velmi pomalu doznívající ekonomické krize plně obnažil slabiny současné euroatlantické společnosti.
Rozladění z toho, co v době české měnové krize roku 1997 Václav Havel nazval "blbou náladou" a Lech Wałęsa v současnosti označuje jako "globální krizi solidarity", nabylo měřitelných rozměrů.
Poté, co se ukázalo, že byl americký hypoteční trh jedním velkým podvrhem (umně zlehčovaným termínem "bublina"), vyšlo najevo i to, že se evropské a severoamerické vlády o občany nedokážou postarat právě v době, kdy to nejvíc potřebují. A lidé kvůli tomu začali páchat sebevraždy. Statistiky to ukazují jasně, černé na bílém.
Ne snad, že by si až do roku 2007, kdy zmíněná bublina praskla a odstartovala řetězovou reakci, lidé na život nesahali. Problém je v tom, že počet sebevražd do té doby setrvale klesal, přičemž se tento trend v Evropě i Americe - jakoby mávnutím kouzelného proutku - náhle zastavil.
Ve většině zemí tak čísla začala růst, během dvou let v průměru o 6,5 procenta.
Tým britských sociologů vedený Aaronem Reevesem z oxfordské univerzity nabízí ještě konkrétnější důsledek - dospěl k závěru, že pokud by se lidem dostávalo potřebných sociálních jistot, psychiatrické péče, rekvalifikačních pracovních kurzů a další pomoci, dalo by se v Evropě a severní Americe předejít 10 000 sebevraždám.
Klíčová je podpora pracovního trhu
Doslova život zachraňující byly podle Reevese a spol. vládní podpory zaměstnanosti v krizí nejvíce postižených oborech.
"Při práci na naší studii jsme identifikovali jasnou souvislost sociálního zabezpečení s nárůstem sebevražd. Ukázalo se, že v zemích, kde mají funkční programy pro rozvoj pracovního trhu, je nárůst počtu sebevražd nižší nebo žádný," vysvětlil autor oxfordské studie v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Podle Petra Winklera z Pražského psychiatrického centra, který se problematikou sebevražd dlouhodobě zabývá, je ale problém složitější.
Víme, že dopady ekonomické krize v nárůstu počtu sebevražd hrají roli, zatím ale nedovedeme říci, jak významnou.
"Víme, že dopady ekonomické krize v nárůstu počtu sebevražd hrají roli, zatím ale nedovedeme říci, jak významnou. Nevíme, do jaké míry se na tom podílí HDP, nezaměstnanost nebo například jen obavy z krize. Je zajímavé, že se nárůst počtu sebevražd zvýšil v roce 2007, kdy se krize projevovala zatím jen propadem na akciových trzích a většinová společnosti ji ještě nijak nepociťovala. To by značilo, že lidi mohly traumatizovat právě jen obavy," vysvětlil.
Příčinu je třeba hledat hlouběji
Winkler v rozhovoru pro Aktuálně.cz dále upozornil na důležitou skutečnost: Za 9 z 10 sebevražd stojí duševní onemocnění. To znamená, že těch, kdo si sáhnou na život čistě kvůli bezvýchodné situaci (jinak jsou psychicky zdraví), je jen 10 procent.
Jak si ale vysvětlit onen nárůst o 6,5 procenta mezi roky 2007 až 2009? Duševní nemoci v drtivé většině propukají při kombinaci vrozených dispozic a vnějších podnětů (stresorů, traumat apod.), tedy například ztrátou zaměstnání.
Podle psychoterapeuta specializujícího se na traumatické situace a zvládání stresu Daniela Štorbla může být problém mnohem hlubší. Jak vysvětlil Aktuálně.cz, lidi může dohánět k sebevraždám už samotný způsob života, do něhož jsou v poslední době tlačeni.
Poskytuji školení zvládání stresu. Někdy si ale připadám jako kdybych byl lékař a někdo za mnou přišel s tím, že kouří 120 cigaret denně a chtěl po mně zařídit, aby nedostal rakovinu.
"Poskytuji školení zvládání stresu. Někdy si ale připadám, jako kdybych byl lékař, někdo za mnou přišel s tím, že kouří 120 cigaret denně a chtěl po mně zařídit, aby nedostal rakovinu. Toho stresu je často tolik, že ho člověk jednoduše zvládnout nemůže," konstatuje Štorbl.
"Nejnebezpečnější fenomén, který u nás v poslední době pozorujeme, je nárůst stresu u zaměstnanců velkých korporací. Jedná se většinou o lidi, kteří mají dobrou práci a slušný plat, ale aby si svůj standard udrželi, musejí pracovat čím dál víc a ve stále větším stresu, často v podmínkách, které jsou nad jejich možnosti. Krize bývá zneužívána jako strašák," domnívá se Daniel Štorbl.
A v Česku je podle něj tento problém obzvlášť palčivý. Zatímco v Americe a na západě Evropy už podle něj odklon od striktně konzumního a materialistického způsobu života, spojeného s neustálým stresem z potřeby vydělávat peníze, pozorujeme, v Česku jakoby si lidé neustále potřebovali dokazovat, že "na to mají".
Aby si lidé svůj standard udrželi, musejí pracovat čím dál víc a ve stále větším stresu. Krize bývá zneužívána jako strašák,
"Západ si zvykl měřit úspěch penězi a majetkem a na rozdíl od Asie či arabského světa klade obrovský důraz na jednotlivce, individualitu. Vyspělé země se už ale poučily. Například v Americe jsem pozoroval, že lidé odmítnou dobře placené přesčasy, protože jim je prostě čas strávený s rodinou milejší než peníze," dodal.
Bude líp
Zajímavostí je, že v Řecku a Španělsku, které byly krizí zasaženy nejvíce, počet sebevražd sice citelně roste, pořád ale patří k nejnižším v Evropě. To může být podle Štorbla způsobeno tradičně odlišným přístupem k životu.
"Jde o to, že oni se sice - ošklivě řečeno - raději opalují a nikdo je tam nedonutí pracovat tolik jako jinde v Evropě, zase ale nežijí v takovém stresu a nepáchají pak sebevraždy," míní přední český psychoterapeut.
Evropské země se v současné době dělí do tří kategorií: na ty, kde se už počet opět stabilizuje nebo klesá (těch je nejméně), na ty, kde se stabilizuje, a na ty, kde stoupá. Právě do poslední zmíněné skupiny se řadí Česko.
Alespoň jedna dobrá zpráva závěrem: I Češi zřejmě jednou prozřou. "Já se domnívám, že ano, že se ta houpačka zase začíná vracet. Věřím, že porevoluční generace, která teď přichází, dá svým rodičům jasně najevo, že spíš než nové auto chce hrát fotbal. Naše děti, to je ta největší sebereflexe, kterou buď vezmeme v potaz, nebo ne," souhlasí Daniel Štorbl.
