Strana Le Penové získala v prvním kole voleb 33 procent hlasů. Na druhém místě skončila krajně levicová koalice Nová lidová fronta s 28 procenty. Macronův centristický blok je až třetí s 21 procenty.
Voličská účast byla nebývale vysoká, 66 procent. Jde o nárůst o osmnáct procentních bodů oproti posledním sněmovním volbám před dvěma lety a nejvyšší od roku 1997. Francouzi si zjevně uvědomovali klíčovost těchto voleb a dostavili se tak i ti, kteří sněmovní volby vynechávají.
Jedním z poražených voličské mobilizace je Emmanuel Macron, byť chtěl právě vyšší účastí zastavit krajně pravicovou tsunami ve Francii po vítězství Národního sdružení v eurovolbách. Jen 54 procent lidí "velmi spokojených" s kroky Macrona se podle agentury Ipsos France dostavilo v neděli k urnám, oproti 70 procentům "velmi nespokojených" macronistů.
Ukazuje to na obrovskou míru nepopularity Macrona i mezi těmi, kteří pro něj v roce 2022 hlasovali. Sněmovní volby ho nicméně nijak neohrožují v jeho mandátu, ten trvá až do roku 2027.
Hlavním závěrem prvního kola těchto voleb je, že se Francouzi přestali bát strany Le Penové. Tu nyní vede teprve osmadvacetiletý kandidát na premiéra a král sociálních sítí Jordan Bardella. Právě tento uhlazený mladík se výrazně podepsal na větší přijatelnosti Národního sdružení u Francouzů.
Volební systém ve Francii je dvoukolový; v prvním kole získá mandát v 577členné dolní komoře ten, kdo obdržel nadpoloviční většinu hlasů. Jde vždy o menšinu lidí, tentokrát uspělo jen pár desítek z nich - včetně zakladatelky Národního sdružení Le Penové.
Do druhého kola postupují dva kandidáti s nejvyšším počtem hlasů nebo ti, kteří získali alespoň 12,5 procenta hlasů. Druhé kolo se koná už tuto neděli. Klíčovou otázkou v nich je, kolik členů Národního sdružení zvítězí v nastalých soubojích a zda bude mít strana absolutní většinu v parlamentu, aby mohla vládnout.
Podle Ipsosu, který patří mezi agentury s nejpřesnějšími odhady, proběhne duel o 150 až 170 mandátů. 285 až 315 obvodů čeká trojboj, tedy soutěž tří lidí o jedno poslanecké křeslo.
Ředitel výzkumu v Ipsosu Matthieu Gallard odhaduje, že by Národní sdružení mohlo obsadit 230 až 280 mandátů po druhém kole (nyní má 88). "Pokud by se reálné zisky lepenovců přiblížily jejich odhadovanému maximu, byli by jenom kousek od absolutní většiny 289 mandátů," prohlásil.
Stačilo by jim pak domluvit se s několika dezertéry například za pravicové Republikány nebo s antisystémovými poslanci krajní levice, aby dosáhli klíčových 289 křesel. Pokud se tak stane, krajní pravice se dostane k moci poprvé v poválečné historii Francie.
Čelní představitelé krajně levicové koalice stejně jako premiér Gabriel Attal za Macronův blok už oznámili, že jejich zástupci se stáhnou z boje, pokud jsou někde třetí, a podpoří protikandidáta Národního sdružení. "Musíme na prvním místě chránit republiku," prohlásil francouzský premiér.
Tento apel může, ale nemusí vyjít. Někde se mohou kandidáti vzepřít stranické linii a dál kandidovat. A především nemusí zafungovat zmíněný strach z lepenovců. Třetí na pásce může odstoupit, víc hlasů ale pořád může dostat krajní pravice spíš než společný kandidát proti ní.
Francii každopádně čeká potenciální ústavní krize. Pokud jsou prezident a premiér z opačných táborů, jinak silná hlava státu ve francouzském systému je oslabena ve prospěch vlády.
Macron by tak sice zůstal šéfem zahraniční a obranné politiky země, peníze na jakékoli vojenské výdaje a operace by držel v rukách premiér. Prezidentovu akci typu nákupu dalších zbraní pro Ukrajinu by tak "premiér Bardella" anuloval pouhým odepřením peněz. Le Penová už se nechala slyšet, že si je této pravomoci během "kohabitace" prezidenta a premiéra z opačných stran vědoma.
