Vídeň - "Naši zemi našim dětem," hlásá volební plakát vylepený na jednom z vídeňských předměstí. O kus dál visí další. "Západ do křesťanských rukou," vyzývá.
Protiislámskými slogany a hesly, která slibují sladší život bez přistěhovalců, vábí voliče rakouská Strana svobodných (FPÖ). A nejen ta.
Do boje o křesla v europarlamentu vytáhli pravicoví extremisté v celé Evropě. Podle předvolebních průzkumů mají dokonce v mnoha zemích naději uspět.
Extrémní pravici nahrává současná světová hospodářská krize. "Vytváří pro ni živnou půdu," upozornil před časem bulharský poslanec Kristian Vigenen, šéf skupiny, která se monitoringem extremismu zabývá.
Lidé hledají viníky, a tak jsou náchylnější štvavé propagandě naslouchat.
Mítinky s krucifixem
Právě sousední Rakousko patří k zemím, kde je úspěch krajní pravice de facto jistý. Z průzkumů veřejného mínění vyplývá, že by Svobodní mohli 7. června počet získaných hlasů - v porovnání s eurovolbami před pěti lety - i ztrojnásobit.
Spojí-li se navíc s obdobně smýšlejícím Svazem pro budoucnost Rakouska (BZÖ) a jedním menším euroskeptickým uskupením, získají více křesel než jakákoliv jiná politická strana v Rakousku.
Šéf FPÖ Heinz-Christian Strache pro to dělá maximum: na předvolebních mítincích vystupuje s krucifixem v ruce, aby zdůraznil, že se Rakušané musí bránit islámu. Voličům také slibuje vetování vstupu Turecka a Izraele do EU, i když se o Izraeli jako kandidátu na vstup do Unie vůbec neuvažuje.
Kdo má šance uspět?
S kritikou islámu boduje i Nizozemec Geert Wilders. Straně pravicového populisty, který nechvalně proslul přirovnáním Koránu k Hitlerově knize Mein Kampf a který hodlá z Unie vyloučit "zkorumpované" Bulhary a Rumuny, průzkumy předpovídají, že získá dva až pět mandátů.
Sedm křesel v europarlamentu si od nadcházejících voleb slibuje Britská národní strana (BNP) Nicka Griffina. Žádá "britská pracovní místa pro britské pracovníky", tedy omezení přílivu pracovní síly z jiných zemí EU včetně Česka.
"V příštím europarlamentu bude zastoupeno minimálně dvanáct krajně pravicových stran," tvrdí německá politoložka Britta Schellenbergová, která se extremismem v Evropě dlouhodobě zabývá.
Hodně hlasů získají hlavně už zmiňovaní rakouští populisté z FPÖ a BZÖ, belgický Vlaams Belang, dánská Lidová strana, slovenská Národná strana, bulharská Ataka a nacionalisté ve Slovinsku, předpovídá Schellenbergová.
Nacionalismus sám sobě na obtíž
V novém Evropském parlamentu by krajní pravice ráda vytvořila vlastní frakci. Získala by tak nejen více peněz, ale i podstatně větší publicitu.
Jenže: o něco podobného už se jednou pokusila. Neúspěšně. V lednu 2007 utvořili nacionalisté ve Štrasburku poslanecký klub, který pojmenovali Identita, tradice a suverenita (ITS). A ani ne za rok už neexistoval.
"Mezinárodní spolupráci těmto stranám komplikuje právě jejich nacionalismus," vysvětlil belgický politolog Pascal Delwit v rozhovoru pro agenturu AFP.
Situace z roku 2007 byla podle něj pro krajní pravici typická: frakce se rozpadla poté, co ji opustila strana hájící ideu Velkého Rumunska. Italská kolegyně, nacionalistka Alessandra Mussoliniová, totiž o Rumunech prohlásila, že si "z kriminality udělali životní styl". A to je urazilo.
"Velká část voličů extrémní pravice navíc k evropským volbám nechodí," upozornil Pascal Delwit.
Vrtkavá je i jejich přízeň. A tak zatímco se před pěti lety Evropa obávala nástupu silné polské Sebeobrany, jejímu vůdci Andrzeji Lepperovi teď průzkumy věští jen necelá tři procenta hlasů.
