Bujumbura - Roky byla občanská válka ve středoafrickém Burundi ve stínu genocidy ve Rwandě a konfliktu v Demokratické republice Kongo, mimo zájem médií i humanitárních organizací.
Ale až nyní, patnáct let od jejího vypuknutí, nastává (snad) definitivní mír. Poslední ze skupin povstalců zasedla k jednacímu stolu a na konci května oznámila příměří, které zatím dodržuje.
Burundi je se svými více než 8 miliony obyvatel jednou z nejmenších afrických zemí. Vzhledem k její velikosti měla válka devastující následky: zemřelo podle různých zdrojů 200 až 350 tisíc lidí.
Rwandské kořeny
Kořeny konfliktu jsou podobné jako v sousední Rwandě - proti sobě stály kmeny Hutů a Tutsiů a jejich nerovnoprávní postavení. Rozbuškou se v roce 1993 stala vražda hutského prezidenta Melchiora Ndadaye Tutsii ovládanou armádou.
Následovaly roky vlády kriminálních gangů, zabíjení dětských vojáků, znásilňování, válečných zvěrstev a různých pokusů o mír.
Většina skupin ukončila boje do roku 2005. V ozbrojeném boji proti údajné diskriminaci svého etnika však pokračovala skupina známá jako F.N.L.
Až letos vůdce skupiny Agathon Rwasa po dvou desetiletích bojů přistoupil na mírová jednání. Vláda sousední Tanzanie, kde se Rwasa ukrýval, už dále povstalce na svém území nechtěla. Výsledkem jednání v burundské metropoli bylo příměří a následovat má odzbrojení několika tisíc povstalců.
„Vypadá to jako mír"
Mnozí povstalci, kterým většinou není více než 20 let, jsou zmatení a nyní nevědí, za co a s kým mají bojovat. Za to, že budou dodržovat mír, dostávají od zahraničních humanitárních organizací jídlo.
V nedaleké Demokratické republice Kongo však byla nedávno podepsaná mírová dohoda je v posledních týdnech také porušována a tak zůstávají obavy, jak dlouho vydrží mír v Burundi. V červenci se objevily neověřené zprávy, že povstalci opět shánějí zbraně a rekrutují nové bojovníky.
Navíc vůdce povstalecké skupiny F.N.L. Rwasa si pro další udržování míru klade tvrdé podmínky: požaduje podíl na moci v zemi - 13 z 26 ministerských křesel, posty v bezpečnostních složkách i regionálních zastupitelstvech.
Život v kopcovité, přírodně zajímavé a kvůli válkám také jedné z nejchudších zemí světa se přesto vrací k normálu a mezi lidmi se šíří optimismus. I do těch nejzdevastovanějších oblastí ovládaných po dlouhou dobu povstalci v posledních týdnech dorazila humanitární pomoc. Desetitisíce uprchlíků, kteří přežívají hlavně v sousední Tanzánii, se prostřednictvím OSN začínají vracet domů.
„Vypadá to jako mír," cituje deník The New York Times otce osmi dětí Ama Hajarimana. „Ale nikdy nevíte," dodává.
| Čtěte další články speciálu Aktuálně.cz: Zapomenuté války |
