Heuermann, pečlivý architektonický konzultant a otec dvou dětí, podle úřadů před více než deseti lety zavraždil tři ženy a pohřbil je na pláži na newyorském Long Islandu. Policie ho nyní dopadla i díky obrovskému posunu v oblasti moderních technologií - podařilo se jí například dosledovat telefonní hovory z mobilů na jedno použití, které vrah považoval za nevypátratelné, píše deník New York Times.

Právě technologický pokrok je podle expertů jedním z důvodů, proč počty sériových vrahů tak prudce klesly. Zatímco v sedmdesátých a hlavně osmdesátých letech minulého století ve Spojených státech řádily stovky sériových vrahů, teď jich jsou jen desítky či spíše jednotky.

Fenomén dlouhodobě sleduje forenzní psycholog Mike Aamodt z Radfordské univerzity spolu s kolegy z Gulf Coast University na Floridě. "Máme ale data jen k sériovým vrahům, kteří byli dopadeni," říká v rozhovoru pro online deník Aktuálně.cz.

Důvod, proč právě v 80. letech v USA začalo působit nejvíce sériových vrahů, je podle něj poměrně jednoduchý. Samotný výraz pochází až z konce 70. let, a je proto možné, že dříve si policie jednotlivé případy nespojovala dohromady. Ve svém výzkumu Aamodt sleduje dopadené sériové vrahy už od roku 1900.

Příčin je ale samozřejmě více. "V 80. letech byli lidé také častěji propouštěni z vězení. Asi u 18 procent případů šlo o vraha, který byl propuštěn z vězení a na svobodě znovu někoho zabil. Dnes už se to tolik neděje, protože se americký vězeňský systém hodně zpřísnil a takoví lidé se na svobodu nedostanou, nebo už jsou pak moc staří na to, aby ještě něco dělali," vysvětluje Aamodt.

"Dokonalý zločin" vymizel

Dalším důležitým kritériem, na které upozorňují i federální agenti z FBI, je obrovský technologický posun. Vyšetřovatelé nyní běžně pracují s otisky prstů i vzorky DNA, ve městech jsou na mnoha místech kamery, které možné pachatele zločinu zachytí, a lidé u sebe mívají mobilní telefony. Bezpečnostní složky se také zlepšily a navzájem komunikují, což napomáhá rychlejšímu zadržení vrahů.

Pro kriminálníky je mnohem těžší se dlouho skrývat před zákonem. "Koncept 'dokonalého zločinu' je více teoretický než kdykoli předtím," míní Adam Scott Wandt, odborný asistent na John Jay College of Criminal Justice.

S tím Aamodt souhlasí. "Před sto lety mohla žena zabít manžela, vybrat jeho pojistku a po nějaké době to udělat znovu a znovu. To by dnes už nebylo možné, všechno se elektronicky sleduje a údaje se uchovávají," dává jeden z možných příkladů.

Právě obohacení se bývá u žen zdaleka nejčastější motiv k sériovým vraždám. Naprostá většina sériových vrahů jsou ale muži. U nich jsou pak nejčastější motivací peníze, sexuální potěšení z vraždy, často spojené se znásilněním oběti, nebo vztek.

Nástup masových vrahů

Je také možné, že místo sériových vrahů se lidé stávají vrahy masovými. Vědci stále upravují definice těchto dvou kategorií. Obvykle záleží na počtu obětí a na časovém odstupu mezi jednotlivými vraždami.

K masovým vraždám dochází tehdy, kdy někdo zabije několik lidí v krátkém časovém úseku nebo v jediném okamžiku, zatímco sériový vrah zabíjí v průběhu i několika let. Jeho motivy jsou často hluboce zakořeněné v psychice: sex, hněv a touha po kontrole.

Masových vražd, často hromadných střeleb, ve Spojených státech rychle přibývá. Obojí však páchají "kriminální psychopati", popisuje Aamodtův kolega Terence Leary, docent na katedře psychologie na Florida Gulf Coast University. Někteří lidé, kteří se kdysi mohli stát sériovými vrahy, se podle něj místo toho rozhodli pro pouze jedno smrtící gesto. "Je velmi možné, že dochází ke změně," připouští.

Oba postupy také odrážejí svou dobu. Dnešní masoví vrazi začali masakry živě přenášet a zanechávají po sobě manifesty, které sdílí na internetu. Zato sérioví vrazi v mnoha případech operovali tajně. Zároveň ale v jejich éře noviny i televize hojně informovaly o sériových vraždách, což mohlo další pachatele inspirovat, připomíná britská stanice BBC.

V posledních letech se navíc zásadně změnila i celá společnost. V Americe ubylo snadných obětí jako stopařek či malých dětí, které si hrály na ulici bez dozoru nebo jezdily po okolí na kole, doplňuje Aamodt.

Připouští však, že podle některých jeho kolegů se mohli výrazně zlepšit i samotní vrazi, které nyní policie není schopná dopadnout. Podle něj se ale jejich počty nejspíš budou i dál snižovat. Ačkoliv sérioví vrazi nikdy nezmizí úplně, budou stále méně a méně častou hrozbou.

Sbírání bodů

Ačkoliv se Aamodt zdráhá vykreslit jednoduchý profil typického sériového vraha, připouští, že často existují podobné charakteristiky. "Asi 70 procent z nich bylo v dětství týráno. Velmi typické je i nějaké neurologické postižení, ať už k němu došlo zraněním, užíváním drog, nebo je vrozené," popisuje.

Zdaleka ne všechny děti, kterým bylo ubližováno, se ale stanou vrahy. "Svým studentům to vysvětluji jako takové sbírání bodů. Za každou událost, která by vás k tomu mohla posunout, získáte určitý počet bodů, ale něco se ve vás přepne, až když to překročí určitou hranici," dodává.

Historik Peter Vronsky se nicméně domnívá, že vzestup severoamerických sériových vrahů na konci 20. století lze vysvětlit ještě jinak: ničivou druhou světovou válkou a dětmi mužů, kteří se vraceli z bojišť v Evropě a Tichomoří. Řada vrahů z tohoto období podle něj o svých otcích nemluvila, ale ti, kteří přece jen ano, často zmiňovali, že se z války vrátili traumatizovaní.

Sériové vraždy se ale zdaleka netýkají jen Spojených států. Filmy, seriály a podcasty o zločinech se sice často soustředí na Teda Bundyho nebo Jeffreyho Dahmera a nasbíraná data ukazují, že v USA bylo v minulosti násobně více sériových vrahů než jinde na světě. Ve skutečnosti ale může být všechno složitější.

Při srovnání součtu všech vražd v poměru na obyvatele jsou USA zhruba v polovině celosvětového žebříčku, u vražd sériových je to ale jinak. Aamodt se proto domnívá, že jde hlavně o přístup k datům a o to, jak kvalitní vyšetřování jednotlivé policejní složky vedou. "Je možné, že policie ve světě podobné případy tolik nesledovala," připouští. Stará data také často čerpají z novinových článků a je možné, že se v jiných zemích o vraždách tolik nepsalo. Nebo policie nechtěla informace s veřejností sdílet.

"Problémem je také jazyková bariéra, protože sbíráme data, ke kterým se dostaneme v angličtině. I proto se nám ukazuje, že je nejvíce vražd ve Spojených státech, Velké Británii a Austrálii," vysvětluje výzkumník. Jedna z jeho studentek, která pocházela z Japonska, vypracovala studii o sériových vrazích v její rodné zemi, díky které ohromně rozšířili databázi.

Nyní by chtěl Aamodt s kolegy vytvořit lepší profily sériových vrahů, které by mohly pomoci bezpečnostním složkám v jejich odhalení. "Je logické, že někdo, kdo vraždí lidi bez domova, není stejným vrahem jako někdo, kdo vraždí své partnery. Teď jsou ale oba ve stejné kategorii sériového vraha," vysvětluje. "Máme hodně dat, ale neříkají nám ten správný příběh."