Soul - Pětadvacátého května provedla Severní Korea svůj druhý jaderný test. Vysloužila si tím další sankce, které tentokrát poměrně ochotně podpořil i její hlavní spojenec na mezinárodním poli Čína.
Podle některých odborníků jsou však zahraniční státy nyní příliš zaměřeny na severokorejský jaderný program, jehož hrozba je stále hudbou vzdálené budoucnosti.
Větším nebezpečím je program chemických a biologických zbraní hromadného ničení. Podle odhadů KLDR vlastní přes pět tisíc tun zbrojního biochemického materiálu. Jde například o sarin, yperit, tabun, ale také anthrax a choleru. Může je umístit na hlavice raket a vyslat na Japonsko či Jižní Koreu.
Chemické "továrny"
Podle bývalého inspektora OSN Kim Sang Huna, který podle televize Al-Džazíra strávil roky vyšetřováním severokorejského programu biologických a chemických zbraní, učinila v tomto ohledu země za posledních dvacet let obrovský krok kupředu. Jedním z důvodů jsou podle Kima testy prováděné na lidech.
„Testování na lidech je rozšířenou praktikou," řekl Kim katarské televizi. „Doufal jsem, že se mýlím, ale je to skutečností a v Severní Koreji se to děje na mnoha místech."
Hovoří o tom nejen svědectví uprchlíků, ale také severokorejské dokumenty, které nařizují převozy vězňů z pracovních táborů do chemických "továren". Podle Kima se ve skutečnosti jedná o pokusné laboratoře.
A pokusy nejsou prováděny jen na politických vězních, ale údajně také na mentálně a tělesně postižených dětech. S tímto tvrzením nyní přišel bývalý kapitán elitní severokorejské jednotky Im Čchun-jong, kterému se podařilo roku 1999 z KLDR uprchnout na jih, kde žije pod ochranou tajné služby NIS.
Pokusy na dětech
„Pokud jste se narodili mentálně či tělesně postižení, vláda říká, že nejlepším způsobem, jak můžete prospět společnosti... je být pokusný králíkem pro biologické a chemické zbraně," řekl Al-Džazíře Im, který s biochemickými zbraněmi jako elitní voják Brigády 19 přicházel pravidelně do styku.
Jeden z Imových dřívějších nadřízených se údajně bránil rozkazu předat k pokusům svou dvanáctiletou mentálně postiženou dceru. Nakonec však povolil a dítě už ani jeden z nich neviděl.
Později Im hovořil s jedním ze svých podřízených, který údajně v jedné z chemických továren pracoval. Na jednom z ostrovů při západním pobřeží země prý viděl, jak jsou lidé násilím strkáni do plynové komory.
„Pak tam vypustili jedovatý plyn" říká Im. „Díval se, jak doktoři měří, jak dlouho to trvá, než zemřou."
Pro bývalého kapitána jde prý o hrozné vzpomínky, se kterými nechtěl vycházet na veřejnost. Rozhodl se teprve po zprávách o špatném zdraví Kim Čong-ila, které činí současnou nebezpečnou situaci na poloostrově ještě méně předvídatelnou.
