Od našich zvláštních zpravodajů - Hlavní lékař centra Oleh Mazurjak sedí ve druhém patře budovy v místnosti, která nemá už žádná okna. Namísto skel je v otvorech dřevotříska. Světlo vniká do místnosti jen díky tomu, že jsou otevřené dveře na balkon. A zvenku sem doléhají zvuky dělostřelecké palby. Jak ruské z protějšího břehu, tak ukrajinské.
"Děláme vše, co je v našich silách, abychom udrželi péči o pacienty, kteří nás potřebují. Ale je to nápor na fyzické a psychické síly. Při jednom bombardování Rusové zasáhli rozvod plynu, který máme v areálu, jeden granát pronikl zdí do nemocnice. Strašné je, že sem vypouštějí drony s bombami. Naštěstí nám dobrovolníci dodávají léky, máme přísun ze Švýcarska a Itálie. Můžeme si dovolit pacientům dávat léky zadarmo. Z Nizozemska jsme dostali nové generátory," líčí pětasedmdesátiletý muž, který podle svých slov žije a pracuje v Chersonu jako lékař už dvaapadesát let.
Celé město žije pod palbou. Hřmí skoro pořád, ruské granáty často přilétají mezi půlnocí a druhou hodinou ranní. Z původních předválečných 330 tisíc obyvatel jich tady nyní žije asi padesát tisíc. Často jsou to starší lidé a senioři, kteří potřebují právě kardiologickou pomoc.
Lékařů i sester přitom zůstalo také málo. "Někteří odešli do Oděsy, Kyjeva nebo do zahraničí. Nesoudím je za to, je těžké tady teď žít. Ale bohužel byli v našem kolektivu také zrádci a kolaboranti, kteří spolupracovali s ruskými okupanty. Ukrajina jim dala vzdělání, všechno, a oni ji zradili. Na moje místo se posadila lékařka, která po osvobození utekla. A s ní několik dalších lékařů a členů personálu. Prostě odešli s ruskými vojáky," vypráví Oleh Mazurjak.
Kolaborace a zrada je jedním z velkých témat současného Chersonu. Lidé žádají trest pro ty, kteří spolupracovali s Rusy, ale mnozí z nich se hájí, že se hlavně snažili přežít. Většina těch, kteří se výrazně angažovali ve prospěch okupantů, odešla. Od 5. do 8. května ve města na 58 hodin platil zákaz vycházení. Armáda jej zdůvodnila operací proti kolaborantům, kteří navádějí ruskou palbu a předávají informace okupantům na levý břeh Dněpru.
Reportéry Aktuálně.cz nemocnicí provází vrchní sestra. Plynovod je obalený pytli s pískem, okna jsou všude zabedněná, ve třetím patře už zedníci opravili velkou díru po granátu. "Snažíme se alespoň něco zlepšovat. Podívejte se na zahradu, zasadili jsme květiny. Alespoň malá radost," ukazuje na květy v areálu nemocnice vrchní sestra.
Reportéři Aktuálně.cz na Ukrajině
Reportéři Aktuálně.cz Martin Novák a Jakub Plíhal na konci května projížděli jižní Ukrajinou a přinášejí reportáže přímo z dlouho okupovaného Chersonu, ostřelovaného Dnipra nebo frontové linie v Záporožské oblasti.
- Ostřelování navzdory. Pivovarníci z Chersonu se nevzdávají, řídí se českou tradicí
- Ostřelovaný Cherson jako by "seděl na bombě". Městem hýbe téma zrady a kolaborace
- Raketa přilétla v 15:41 a rozervala dům. Den, na který ukrajinské Dnipro nezapomene
- K řece nechoďte, u Dněpru číhá smrt. Reportéři Aktuálně.cz v ostřelovaném Chersonu
- Reportáž přímo z fronty: Orichiv se změnil v podzemní město, které má i svého holiče
- Před obří dírou stále leží plyšáci. Panelák v Dnipru je mementem ruského vraždění
- Rusové pálí ve dne i v noci. Reportáž z místa, které leží blízko Záporožské jaderné elektrárny
V pokojích, kde leží pacienti, je temno, ale potřebnou péči mají. "Sláva Ukrajině," vítá nás na pokoji s úsměvem seniorka, která právě dostává infúzi.
Dálnice do pekla
Zatímco Cherson byl ruskými vojsky osm měsíců okupován, třicet kilometrů vzdálené městečko Posad-Pokrovske bylo frontovou linií. Rusové se dostali na jeho okraj, ale většinu ubránili Ukrajinci. Po ostřelování tady ale není ani jediná střecha v pořádku, všechno je rozstřílené. Cesta tady vypadá jako dálnice do pekla - téměř všechny čerpací stanice jsou vystřílené a zdeformované intenzivní palbou.
Ale i tady se přece jen něco obrací k lepšímu. Naplno pracují odminovávací čety. Jezdí tu stroje, které sekají trávu a zároveň mají ochranný plát, který zadrží výbuch miny. Dva muži kousek dál opravují sloup elektrického vedení a nechtějí se nechat vyfotit. "Nemáme přilby, takže nedodržujeme bezpečnostní předpisy," říká se smíchem jeden z nich.
Mezi opuštěnými domy je vidět jeden, který vykazuje známky života. Bydlí v něm paní Oksana. Vysvětluje, že její sestra se dvěma dětmi žije v Česku. Prý díkybohu za to. "Jak vidíte, nemám střechu, ale na zimu snad bude. Před třemi dny mi pustili elektřinu, vodu zatím nemám," vypráví před domem.
Narazit tady na lidi, kteří mají něco společného s Českem, není problém. V Chersonu na tržišti najednou brzdí cyklista, když vidí naši espézetku. "Pracoval jsem osm let v Česku," hlásí pan Vasil. Česky pořád umí prý proto, že se na YouTube dívá na české filmy. "Mám rád komedie, líbí se mi takové ty české srandičky," dodává.
"Jako bychom seděli na bombě"
Vasil žil v Chersonu v době okupace a pro Rusy nemá dobrého slova. "Jsou to zlodějské ku*vy. Ale jsem přesvědčený, že vyhrajeme a vyženeme je odevšad. Na 110 procent se na to spolehněte. Když máme zbraně z Evropy i z Ameriky, tak nebudou mít šanci."
Na západním okraji města žije v domku se zahradou Vladimir Zatulin se svým psem Luckym. Jeho syn Pavel dříve pracoval v Česku. "Měl jsme ještě malou chatku na druhém břehu Dněpru, ale tam okupanti všechno zničili a udělali si tam pozice. Věřím, že území na druhém břehu také osvobodíme. Mám tam přátele a jsem s nimi v kontaktu. Jsou v těžké situaci," podotýká.
Sám má na okupaci špatné vzpomínky. "Zboží se začalo dovážet z Krymu a bylo strašně drahé. Pak jsme zůstali bez elektřiny, vody a plynu. Teď vše máme, ale zase nás pořád ostřelují. Žijeme tu všichni, jako bychom seděli na bombě."
Jeden z nejhorších ruských útoků se tu odehrál 3. května. Palba okupantů usmrtila na několika místech Chersonu třiadvacet lidí. Mrtví a ranění jsou ale hlášeni každý den, každou noc. "Jediné, co můžeme dělat, je vydržet, pracovat a doufat, že to jednoho dne bude lepší," říká hlavní lékař kardiologického centra Oleh Mazurjak.
