Brusel/Praha - Lucembursko je tak trochu jiná země. V žádné jiné by uvnitř Evropské unie nebylo možné, aby premiérem a ministrem financí byl po více než deset let jeden člověk.
Jean-Claude Juncker, nový předseda Evropské komise, vedl vládu nejmenšího členského státu EU osmnáct let (1995 až 2013) a ministrem financí byl dokonce o dva roky déle (1989 až 2009).
Teď čeká Lucemburčana velká změna, jelikož se stal v čele Evropské komise nástupcem Portugalce Josého Manuela Barrosa.
422 hlasů, Cameron proti
Zatímco v malém vévodství měl takzvaně pod sebou jen 400 tisíc obyvatel, jako předseda Evropské komise bude mít vliv na osudy víc než půl miliardy lidí. Pořádný rozdíl.
Jistotu má jednu. Tak dlouho jako Lucembursku Evropě vládnout nebude. Mandát předsedy Komise je omezen na dvě pětiletá období.
Evropský parlament téměř šedesátiletého politika zvolil podle očekávání. Získal 422 hlasů. Podporu většiny zákonodárců měl zajištěnu dopředu, i tak ale nastupuje do funkce v nezáviděníhodné roli.
Jeho kandidatura znechutila Velkou Británii natolik, že premiér David Cameron v klíčovém hlasování zvedl ruku proti. Navíc jej podpořil i maďarský premiér Viktor Orbán.
Poprvé v historii se rozhodovalo hlasováním, a nikoliv konsenzem všech vlád.
Pro kritiky je Juncker - napsáno ve zkratce - šedivým, nudným bruselským byrokratem, který se roky pohybuje v evropských institucích a reprezentuje jako eurofederalista názor, že Brusel by měl rozhodovat o co nejvíce věcech na úkor metropolí členských zemí.
Thatcherová by zřejmě byla taky proti
Juncker se jako předseda evropských ministrů hospodářství a financí podílel na přijetí Maastrichtské smlouvy o hospodářské, měnové a politické unii, kterou odpůrci federalizované Evropy považují za výhybku, jež nasměrovala evropský projekt na cestu centralizace a byrokratizace.
Později stál u zrodu eura a byl prvním šéfem euroskupiny ministrů financí zemí, které přijaly jednotnou měnu.
Je přirovnáván k Francouzi Jacquesu Delorsovi, předsedovi Evropské komise v letech 1985 až 1995. Socialistický politik je - stejně jako Juncker - neoblíben v Británii, protože prosazoval více pravomocí pro Brusel.
Právě Delorse měla na mysli bývalá britská ministerská předsedkyně Margaret Thatcherová, když Brusel označila za semeniště politiků, kteří se své mocenské ambice snaží ukojit na evropské úrovni, aniž by byli někým zvoleni.
Kdyby Thatcherová žila, nepochybně by Lucemburčana považovala za pokračovatele "Delorsova díla".
Juncker se ovšem snaží přesvědčit, že je jiný. Především zdůrazňuje, že není federalista a že jednotlivé členské státy zůstanou zachovány. Že nevznikne žádný evropský superstát, organizovaný Bruselem.
"Přes všechno, co jste o mně četli v britském tisku, nechci žádné Spojené státy evropské. Nevěřím, že Evropa může existovat v rozporu s ideou národního státu," řekl minulý týden v jedné z odpovědí na dotazy poslanců Evropského parlamentu.
"Evropská unie se stala příliš byrokratickou," zněla další z jeho vět.
Podle šéfa britské euroskeptické Strany nezávislosti Velké Británie (UKIP) Nigela Farageho jde o přetvářku.
"Šokoval nás tím, že odmítal existenci evropského národa. To je zjevně snaha zapůsobit na euroskeptické poslance. Je to v rozporu s tím, co zde slýchám patnáct let, co jsem europoslancem," prohlásil Farage.
"Trest" pro Brity
Jeden z činovníků Evropské komise v Bruselu pod podmínkou anonymity řekl, že Juncker při přidělování postů v Evropské komisi nebude vůči Británii vstřícný a na vlivný resort - například týkající se ekonomiky - mohou na ostrovech zapomenout.
"Žádné z důležitých portfolií Británii nepřipadne. Nebudete přece odměňovat někoho, kdo je proti vám," citoval Reuters muže, který zná podrobnosti o vyjednávání o podobě nové Evropské komise.
Pro Davida Camerona by to byl další neúspěch a povzbuzení pro ty, kdo chtějí Velkou Británii vidět co nejrychleji mimo Evropskou unii.
Junckerův plán? Více žen
Juncker zatím nehovoří o konkrétních jménech, ale nechal se slyšet, že by v Komisi mělo být více žen.
Podle webu Euractiv.com by Hermana Van Rompuye v křesle prezidenta Rady Evropské unie mohla nahradit dánská premiérka Helle Thorning-Schmidtová, zatímco evropskou diplomacii by po Catherine Ashtonové mohla vést dosavadní italská ministryně zahraničí Federica Mogheriniová.
V České republice by vize nového předsedy Evropské komise zvyšovaly šance Věry Jourové.
Že by se Juncker pokusil právě touto cestou - více žen na vysokých postech kolem sebe - setřást ze sebe image bezbarvého, nudného evropského funkcionáře?
