Bagdád - Kudy kulka proletěla, neví a raději o tom nechce ani přemýšlet. Třiadvacetiletý irácký voják Ali Hussín Kadhím totiž v podstatě přežil svou smrt.
Jako jediného ho minula popravčí četa fanatiků Islámského státu. Když padl jemu určený výstřel, instinktivně se zhroutil k zemi, čímž si zachránil život.
Celé hodiny pak ležel po boku desítek svých padlých kamarádů, potřísněný jejich krví. S otevřenou pusou a vytřeštěnýma očima předstíral mrtvého.
Kadhím má ženu a dvě děti. Bojovat nikdy nechtěl, narukoval jen proto, aby uživil rodinu. "Neměli jsme nic; žádnou práci, žádný příjem ani majetek, tak jsem se dal k armádě," vysvětluje v rozhovoru s reportérem listu The New York Times.
Věděli jsme, že si pro nás přijdou
K odvodu šel 1. června. Jako rekruta ho přidělili na bývalou americkou základnu Camp Spicher poblíž města Tikrít, asi dvě hodiny cesty autem severně od Bagdádu. Pět dní poté už stál s rukama nad hlavou a bezmocně čekal, co s ním zakuklenci Islámského státu udělají.
"Věděli jsme, že si pro nás přijdou. Naše morálka byla na nule. Převlékli jsme se do civilu a prchali," přiznává.
Na to už ale bylo pozdě.
Přišla asi stovka lidí, řekli nám, že nám neublíží, že nás vezmou za našimi rodinami, ale podvedli nás.
"Přišla asi stovka lidí, řekli nám, že nám neublíží, že nás vezmou za našimi rodinami, ale podvedli nás. Rozdělili nás do aut, v každém z nich byli dva nebo tři ozbrojení muži, takže jsme nemohli nic dělat. Kdo se pohnul, byl zastřelen," vzpomíná Ali Hussín Kadhím.
Když rekruti dojeli do cíle, byli rozděleni do řad po čtyřech a postupně stříleni do hlavy.
"Slyšel jsem výstřel a viděl, jak padá první muž z mé řady. Pak druhý, třetí a nakonec přišel ke mně. Neměl jsem strach, jen jsem myslel na svou rodinu a obával se, jak se o sebe postarají," líčí Kadhím hororové okamžiky.
Umírající zachránce
Střelec minul, a když padla tma, rozhodl se mladý rekrut konat. Vstal a s rukama zavázanýma za zády utíkal směrem do bezpečí. Aby se tam dostal, musel ale přeplavat řeku Tigris. Naštěstí potkal kousek od břehu muže, který umíral, přesto mu pomohl. Provaz na zápěstích mu rozřezal střepinou.
Řekl jsem mu, že se pokusím přeplavat řeku. Popřál mi štěstí a dodal, abych nezapomněl všem povědět, co se stalo.
Kadhím se o svého zachránce tři dny staral. Pak ale pochopil, že pokud nechce sám zemřít, musí odejít. "Řekl jsem mu, že se pokusím přeplavat řeku. Popřál mi štěstí a dodal, abych nezapomněl všem povědět, co se stalo," vzpomíná dojatě.
Řeku přeplaval, v bezpečí ale stále nebyl. Zůstával na území ovládaném sunnity a jako šíitský muslim se bál, aby nezaklapal na špatné dveře. Měl štěstí. "Narazil jsem na počestné sunnity, ne na ty, kteří se tak jen tváří," uzavírá. Domů se dostal po několikatýdenním putování.
