Ve středu vědci z Evropské vesmírné agentury (ESA) zveřejnili studii dokazující, že na Marsu je pod povrchem jezero se slanou kapalnou vodou. O jak velký objev vlastně jde?
Je to naprosto skvělý objev a na první pohled se zdá, že má poměrně velký dopad.
My máme spoustu důkazů o tom, že na Marsu kdysi kapalná voda existovala. Když se podíváte na mapu Marsu, zjistíte, že se na řadě míst na jeho povrchu nacházejí praskliny, ze kterých se zjevně něco vyvalilo a vyteklo, a tím vznikly rozsáhlé říční kanály. Jsou třeba sto kilometrů široké a tisíc kilometrů dlouhé. Všechno nám napovídá, že se pod povrchem Marsu muselo v minulosti nacházet obrovské množství vody.
Objev jezera přesně zapadá do naší představy, že tam byly rozsáhlé oblasti s vodou. Je to další střípek do skládačky.
Jak k objevu došlo?
Italští kolegové objevili vrstvu pod povrchem Marsu, která má zvláštní reflektivní vlastnosti, když je zkoumána pomocí penetračního radaru. Problematické ale je, že měření nám přímo neukázalo existenci kapalné vody. Když to mám říct zjednodušeně, tak ji nikdy nikdo neviděl.
Kolem Marsu obíhá sonda s radarem a ta vysílá vlny, které dopadají na povrch planety. Jsou schopné částečně pronikat pod povrch. A když narazí na materiál, který je odrazí, sonda odraženou vlnu změří. Teď vědci zjistili, že na Marsu je vrstva, která má jiné odrazové vlastnosti než okolní horniny. Anomálii vysvětlují tím, že se na povrchu musí nacházet nějaká jiná látka.
Na základě jejich výzkumu se zdá, že nejpravděpodobněji jde o kapalnou vodu obohacenou o soli. Není to ale naprosto jednoznačné.
Co bude následovat? Jak se bude při dokazování vody na Marsu postupovat?
Jsou v zásadě dvě metody, jak dokázat, že na Marsu skutečně slané jezero je. První z nich je udělat seizmickou síť v blízkosti jezera a na základě šíření seizmických vln dokázat, že se tam nachází kapalina, protože některé z vln kapalinou neprocházejí.
Druhý způsob by byl jezero navrtat, čehož zatím nejsme schopni. V blízké budoucnosti, řekněme v příštích 20 letech, bude vůbec těžké dokázat, jestli se tam to jezero skutečně nachází.
Jezero s vodou našel radar Marsis z planetární sondy Mars Express Evropské vesmírné agentury (ESA), která obíhá kolem rudé planety na její oběžné dráze od roku 2003. Přímo na Marsu má přitom v současnosti americká NASA robotické vozítko Curiosity. Jak je možné, že to nic nenašlo?
Představte si, že máte dvě vozítka a chcete zjistit, jestli se na povrchu Země nachází voda. Jedno pošlete do pouště Gobi a druhé do Sahary. Pak ale získáte pocit, že celá Země je pouštní planetou. Zato sonda, která obíhá kolem planety, má tu výhodu, že ji může celou zmapovat a provádět jiný druh měření.
Představte si vozítko jako geologa, který chodí po krajině a má omezený prostor, kam až může dojít. V ruce má kladívko a s ním se snaží zjistit, co se v jeho okolí nachází. Nedokáže už ale říct, co se třeba nachází dva kilometry pod povrchem.
Kdo je Petr Brož?
Petr Brož, vědecký pracovník na Oddělení geodynamiky Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR, se věnuje výzkumu sopečné činnosti napříč sluneční soustavou. Specializuje se na Mars.
Je laureát Prémie Otto Wichterleho udělované mimořádně kvalitním a perspektivním vědeckým pracovníkům Akademie věd ČR do 35 let.
Evropská sonda Mars Express má však na své palubě nástroje, kterými může zkoumat rozsáhlé oblasti a může se podívat i trochu pod povrch planety. Vozítka na Marsu mají jiný úkol než sonda na oběžné dráze. Planetární výzkum se dělá většinou tak, že se zvolí několik různých druhů sond a dohromady se vytvoří ucelený pohled, jak to tam vypadá.
Jak to tedy na místě, kde byla pravděpodobně objevena voda, vypadá?
Je to oblast, která se nachází blízko jižního pólu, kde je velké množství vodního ledu. To víme díky spektroskopickým měřením z oběžné dráhy. Je to tedy místo, kde bychom předpokládali, že se může stále ještě vyskytovat kapalná voda.
Na pólech panují extrémně nízké teploty, takže vozítko, které by se tam vydalo, aby existenci vody potvrdilo, by poměrně rychle zmrzlo.
Pokud se prokáže, že na Marsu skutečně kapalná voda je, znamená to, že tam může být i život?
To je hrozná zkratka. My víme, že život tak, jak ho známe my, potřebuje ke svému vzniku a rozvoji vodu. A proto předpokládáme, že když i na jiných planetách najdeme vodu, zvýšili jsme šanci, že by se tam případně mohl nacházet nebo vzniknout život. Voda na Marsu tedy tuto šanci zvyšuje.
Existence kapalné vody splňuje jednu podmínku nutnou pro vznik života. Neplatí však, že objev vody rovná se život. Je ale logické se teď ptát, jestli na Marsu život někdy byl nebo zda tam může vzniknout. My například také víme, že na povrchu Marsu kdysi byla sopečná činnost. Máme tyhle základní předpoklady, ale nutně to neznamená, že tam život musel vzniknout.
Urychlí objev výzkum Marsu?
To si nemyslím, protože výzkum těles ve sluneční soustavě vyžaduje dlouhodobé plánování. Například odeslání sondy New Horizons k Plutu stálo jednu generaci vědců, protože se začala projektovat už někdy v 80. letech, ale kolem Pluta proletěla teprve nedávno (v roce 2015 - pozn. red.).
Kdybychom k Marsu chtěli poslat další sondu na základě objevu ESA, trvalo by to dalších 10 až 20 let. Tento objev ale bude mít za následek, že se budeme snažit využít podobnou techniku i na průzkum větších oblastí Marsu.
Pokud je na Marsu voda, což je jedna z podmínek vzniku života, bude se v dalším průzkumu planety pokračovat opatrněji, aby se zabránilo případné kontaminaci?
Na základě objevu tohoto jezera určitě ne, protože je 1,5 kilometru pod povrchem. K Marsu se už teď ale přistupuje velice obezřetně. Na jeho povrchu se nacházejí malinké stružky, které zřejmě vznikají krátkodobým výlevem kapalné vody po povrchu. Je to tedy místo, kde by potenciálně mohla být kapalná voda a kde panují nejpřísnější předpisy takzvané planetární ochrany. Sondy se tam nemají přibližovat, nebo mají procházet sterilizací.
Ke kontaminaci Marsu navíc už došlo. Ač se nám zdá, že létání do vesmíru je čistě lidskou záležitostí, tak to není úplně pravda. Samotná příroda je schopná vysílat hmotu z jednoho tělesa na druhé, například z Marsu na Zemi. Občas se stává, že když dopadne asteroid na povrch nějaké planety, vyvrhne do okolního prostoru materiál z jejího povrchu a ten může doletět k jiné planetě a přistát na ní.
Na Zemi máme třeba 100 až 120 úlomků, o kterých se domníváme, že pocházejí z Marsu. Úplně stejným způsobem Země musela někdy dávno kontaminovat Mars. Takže k této kontaminaci, které se tolik bojíme, už muselo historicky dojít.
