Londýn - Syrské děti nutně potřebují pomoc, a to nejen humanitární, ale i psychologickou a sociální.
Britská nezisková organizace Save The Children varuje, že utečenecké tábory kolem syrských hranic jsou plné silně traumatizovaných dětí, které byly ve stále probíhajícím konfliktu mezi vládními jednotkami a ozbrojenou opozicí vystaveny brutálním útokům, mučení a týrání.
Syrské děti dnes a denně vídají umírat své rodiče, sourozence či kamarády a britští humanitární pracovníci se snaží upozornit na to, že rány na duši jsou častokrát mnohem závažnější než fyzická zranění.
"Děti v Sýrii jsou vystavovány hrůzným formám násilí a k tomu, aby se z těchto šokujících zážitků vzpamatovaly, potřebují okamžitou pomoc odborníků. Zároveň to násilí musíme zdokumentovat, aby nezůstalo nepotrestáno," vyzývá výkonná ředitelka Save The Children Carolyn Milesová.
Aby britská neziskovka jen stěží uvěřitelné utrpení syrských dětí přiblížila, zveřejnila několik konkrétních příběhů.
Malý kluk nechápal, o co jde. Přesto ho umlátili
Jedním z nich je příběh 16letého Waela. S tím, že se se dvěma bratry několikrát týdně schovával v malé díře v zemi a dlouhé hodiny čekal, až se přeženou Asadovi vojáci, by se ještě srovnal. S tím, co zažil v zajetí vládních jednotek, se ale podle svých slov nikdy vyrovnat nedokáže.
Boje o město Aleppo:
"Spolu s dalšími dětmi nás zavřeli do malé cely plné dětí, kde byla jen díra do země místo záchodu. Ostatní byli mladší než já. Byla mezi námi skupina asi 13 dětí nepřátel režimu, které nedostávaly jíst ani pít. Když nám přinesli jídlo, obklopili je ozbrojení vojáci a hlídali, abychom jim nic nedali. Ty děti byly tak vysílené, že ani nebrečely. Prostě jen ležely na zemi," vzpomíná Wael.
Obzvláště vtíravá je pro Waela vzpomínka na asi šestiletého spoluvězně. "Byl nejmladší a vůbec nechápal, o co jde. Přesto ho bili nejvíc ze všech. Jeho otci vzkázali, že mu umučí děti, pokud se nevzdá. Byl tak zesláblý, že neustále omdléval. Přesto ho bili jak psa, vydržel jen tři dny, pak jednoduše zemřel. Viděl jsem to na vlastní oči," uzavírá své vyprávění šestnáctiletý syrský uprchlík.
Umíral sám před svým domem, trvalo to hodiny
O tom, že v tamním konfliktu už nejde jen o boje dvou znepřátelených stran, ale o projevy těch nejzvrácenějších lidských vlastností, svědčí i příběh Ramany - matky dětí z města Dará.
"Šla jsem domů a na ulici jsem potkala dva ozbrojené muže. Zaslechla jsem, jak se o něco sázejí. Pochopila jsem, že si chtějí procvičit střelbu a dohadují se, co bude cíl. Když sázku uzavřeli, došlo mi, že se celou dobu bavili o asi 8letém chlapečkovi, který si hrál na silnici. Došlo mi to pozdě, jeden muž ho střelil do hlavy," vzpomíná žena. Tím ale její vzpomínky nekončí.
"Nebyla to čistá rána. Kluk nebyl na místě mrtvý. Ležel na silnici a křičel. Matka byla naproti v domě a chtěla se rozběhnout za svým dítětem, ale ten muž na ulici stále střílel a pořád dokola křičel ´nemůžeš za svým dítětem´. Chlapec pak umřel sám na ulici přes svým domem. Trvalo to hodiny."
