"Extrémy počasí nás budou čekat stále častěji a budou stále silnější," vysvětluje Lenka Suchá z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd. Pro Česko to například znamená delší a teplejší léto, které s sebou přináší větší sucho a tím i zvýšené riziko požárů, ale i bleskových povodní, kdy vysušená půda není schopná absorbovat vodu.
Vlády se adaptací na klimatické změny začaly vážně zabývat před dvanácti lety, kdy se na summitu OSN zavázaly k vytvoření takových plánů do budoucna.
Od té doby se ale situace ještě zhoršila, upozorňuje britský týdeník Economist. Podle neziskové organizace Globální komise pro adaptaci by svět do roku 2050 mohl přijít o pět až třicet procent zemědělské půdy, pokud se na změny jednotlivé státy nepřipraví.
"Je nutné se zaměřit na potírání klimatických změn. Pouze jim předcházet už nestačí," soudí Lenka Suchá. Dodává, že i v relativně mírném podnebí jako v Česku hrozí vážné dopady. Dlouhé vlny veder ohrožují zvláště malé děti a seniory, jejichž organismus se rychleji v horku vyčerpá.
Klimatické změny dopadají silně na města. Velké vybetonované plochy tvoří tepelné ostrovy, které mohou mít v létě i o deset stupňů víc než okolní vzduch v zelené přírodě, jak ukazují i interaktivní mapy českých měst, které Suchá s kolegy vytvořila.
Klimatizovaná MHD jako priorita
Klimatologové podotýkají, že je nutné na problém nahlížet v celé jeho šíři. "Během velkých veder si řada lidí pustí klimatizaci. To jim sice krátkodobě pomůže, ale klimatizace vypouští vice tepla do ovzduší, takže celkově se horko ve městě zvyšuje," uvádí jen jeden z mnoha příkladů. Navíc tím stoupá počet vypouštěných emisí a do budoucna se situace ještě zhoršuje.
To pro Aktuálně.cz potvrzuje i švédský politolog Daniel Nohrstedt z univerzity v Uppsale, který studuje, jak vlády, organizace i společnost reagují na přírodní katastrofy, jakou je i změna klimatu. "Každá přírodní katastrofa vyžaduje spolupráci mnoha aktérů při jejím řešení. A to i do budoucna, kdy je třeba snižovat riziko jejich vzniku," připomíná.
Města si tak například nechávají vypracovat analýzy zranitelnosti, které jim ukazují, co a hlavně kde je potřeba změnit. "Teď je velmi oblíbená výsadba stromů, ale nestačí vytvořit zelený prstenec kolem Prahy, aby se tu v létě dalo žít," míní klimatoložka Lenka Suchá.
Podle ní je problémem, že města často více zeleně ničí, než kolik jí nahrazují. Zdůrazňuje hlavně zahrádkářské kolonie nebo parky. Nezbytná je ale i podpora klimatizované městské hromadné dopravy. Pokud je totiž v autobusech nebo tramvajích vedro, lidé raději zvolí vlastní chladná auta a tím se podílí na vypouštění většího množství emisí. Stěžejní je rovněž vytváření veřejných zastíněných prostor, kde mohou lidé během dne odpočívat. Nyní to přitom často dělají například v nákupních centrech
"Výborně tohle zvládá například Vídeň, které se daří pracovat s veřejným prostorem. Příkladem dobré praxe je ale třeba i brněnská čtvrť Nový Lískovec, kde vznikl dětský park pod plachtami," doplňuje expertka. Nejmenší a jedna z nejohroženějších skupin ve společnosti si tak i za horkého počasí může venku hrát ve stínu.
Příroda a společnost
Odborníci také poukazují na to, že nezbytnou součástí příprav na dopady změn klimatu je dialog mezi politiky a občanskou společností. Nestačí přijít s nápady, jak město ochladit, ale je nutné se ujistit, jestli je lidé budou využívat, či nikoli.
Ve vědecké komunitě dokonce existuje skupina, která nechce extrémy počasí, jako jsou povodně, požáry nebo hurikány, popisovat jako "přírodní katastrofy". "Není na nich nic přírodního. A nejsou to katastrofy kvůli přírodě, jsou to katastrofy, když přírodní extrémy narazí na nepřipravenou společnost," vysvětluje Švéd Daniel Nohrstedt.
Z tohoto důvodu změny klimatu nejhůře dopadají na nejchudší země a jejich obyvatele. Tisíce lidí v jihovýchodní Asii nebo Africe, kteří žijí v záplavových zónách, si zkrátka nemohou dovolit přestěhovat se jinam. A stát, který často nemá dobře fungující infrastrukturu, jim v tom nemůže pomoci.
Paradoxem ale podle Nohrstedta je, že ani země, které mají peníze na to se na přírodní katastrofy připravit nebo jim předcházet, to často nedělají. "Posledních několik let pracujeme na výzkumu více než 500 měst po celém světě o tom, jak reagovala na přírodní katastrofy, které je postihly. Zajímá nás, zda politici na základě vlastní zkušenosti změnili politiku, zda se začali jinak chovat k přírodě nebo klimatu."
Švédský expert však říká, že i když je možné, že se lidé z katastrof postupně poučují, nijak zásadně své chování nemění. "Politika je bohužel pomalý proces. I proto záleží i na našem chování. Víme, jak se chovat, když hoří? Nebo když budeme třeba týden bez elektřiny?" doplňuje.
